Perugia

, město ve vnitrozemí střední Itálie, správní středisko kraje Umbrie; 155 500 obyvatel (1998). Průmysl potravinářský, textilní, farmaceutický, strojírenský. Muzeum, galerie. Univerzita (13. stol.). Historické památky (gotická katedrála, zbytky etruských hradeb, kostel San Angelo z 5. – 6. stol.). – Původně etruské město, od roku 310 př. n. l. římské (Perusia). Od středověku až do roku 1860 byla Perugia střídavě samostatná a pod vládou papežů; v 15. stol. významné umělecké centrum (malířská škola). Od roku 1861 součást Itálie.

Ottův slovník naučný: Perugia

Perugia, hl. město ital, provincie t. jm., v krásné poloze na vrcholku mezi pr. břehem Tiberu a jezerem Trasimenským (zv. též lago di Perugia), 400 m nad Tiberem, 520 m n. m, s 54.786 obyv., na dráze Terontola-Foligno. Jest sídlem prefekta, biskupa (dlouho kardinála Pecci, nyní papeže Lva XIII.), appell. dvoru, soudu první stolice, university a vojenské divise. Mimo to má lyceum, gymnasium, vyšší reálku, školu technickou, ústav učitelský a vychovatelský (Collegio della Sapienza), akademii krásného umění a veliký sirotčinec. Pro starobylý svůj vzhled, četné památnosti architektonické, vzácné obrazy, daleké a rozkošné výhledy do širého okolí Perugia náleží k nejzajímavějším městům střední Italie. Proto jakož i pro příznivé podnebí Perugia jest cílem četných turistů. Město jest obklopeno starými zdmi v délce 7600 m o desíti branách, z nichž nejzachovalejší jest Arco di Augusto částečně z dob etruských. Hlavní náměstí jsou: Piazza Grimana u téže brány, p. Danti na s. od kathedrály se sochou papeže Julia III. od Dantiho z r. 1555 a s proslulou fontánou Maggiore z r. 1277 se skulpturami od Niccola a Giov. Pisana; p. del Municipio a p. Vittorio Emanuele se sochou krále Vikt. Emanuele II. od Tadoliniho (1890) a nádherným rozhledem na celé údolí Tiberu a j. Z ulic vyniká Corso Vanucci, z kostelů zejména kathedrála San Lorenzo, nedokončená got. stavba z XV. stol. s krásnou kazatelnou a hroby papežův Innocence III., Urbana IV a Martina IV. a překrásným olt. obrazem od Luky Signorelliho; San Severo, býv. klášter kamaldulský s freskou Raffaelovou z r. 1505; San Domenico, got. stavba z r. 1304 od Giov. Pisana, přestavěná r. 1614 od Maderny, s náhrobkem pap. Benedikta XI. od Giov. Pisana a krásným malovaným oknem od Fra Bartolomea (1441); San Pietro de' Cassinensi s četnými obrazy školy umbrijské zvláště Peruginovými; Oratorio di San Bernardino, s polychromovanou façadou od Agostina d'Antonio di Duccio z XV. stol. a j. Z budov světských vyniká Municipio, radnice, ve vlašsko-got. slohu, s jejíž stavbou počato r. 1281, dok. r. 1333; obsahuje galerii s nejcennějšími malbami Pinturicchiovými a obecní knihovnu o 80.000 sv.; Collegio del Cambio, bývalý obchodní a směnečný soud z let 1452 – 57, s proslulými freskami od Perugina z r. 1500 a renaissančními intarsiemi na dveřích a nábytku. Universita perugijská, zal. r. 1308 od papeže Klementa V., byla ve středověku z nejznamenitějších a hned s počátku vynikla zvláště učením právnickým, působením professora Jakuba z Belvisia. Nejvíce kvetla za panství papežů, ale klesla od r. 1860, kdy prohlášena za svobodné vysoké učení. Skládá se z fakulty právnické, medicinsko-chirurgické a z kursů farmaceutského a zvěrolékařského s 32 professory. Při universitě jest knihovna o 20.000 sv., bohaté museum starožitností, botan. zahrada a meteorolog. observatoř. Divadel je v Perugii čtvero, pak jedna lidová banka, filiálka Národní banky, zastavárna, blázinec a jiné ústavy dobročinné. Ve městě jest elektrické osvětlení, telefon a tramway, pak sirný pramen San Galgano. Z městských sadů del Frontone otvírá se skvostný výhled na údolí Foligna. Asi 5 km na vých. od Perugie byly nalezeny r. 1840 etruské hroby (Grotta dei Volumni) ze III. st. př. Kr. red. – Perugia byla založena po etrurském způsobu a přičítána byla ke dvanácteru měst etrurských. Jména nabyla, když po bitvě u Filipp L. Antonius, bratr triumvirův, s chotí tohoto Fulvií podnítil odpor lidu proti dělení půdy, nařízenému Octaviánem ku prospěchu veteránů. Válka občanská z toho vzniklá nazývá se válkou perugijskou, ježto L. Antonius v Perugii se zavřel a v ní také hladem vzdáti se donucen (r. 41 př. Kr. ). Perugia byla tehdy ohněm zničena. Augustus ji obnovil později a přezval Colonia Augusta Perusia. Po druhé byla Perugia zničena skrze ostrogotského krále Totilu (r. 539). Karel Vel. daroval ji papeži. Za úpadku papežství vykonávaly v Perugii signorii rodiny Oddi a Baglioni a teprve r. 1540 vrátila se zpět do poslušenství papežského, v němž potrvala až do r. 1860. Pšk.

Související hesla