Piacenza

, město v severní Itálii v Pádské nížině; 98 700 obyvatel (1998). Průmysl potravinářský, strojírenský, chemický. V okolí intenzívní zemědělství. Dopravní křižovatka. Muzeum, galerie. Historické památky (katedrála z 12. – 13. stol., středověké paláce). – 218 př. n. l. založeno římské sídlo Placentia. Od 12. stol. město. V roce 1512 připojena k církevnímu státu, od roku 1545 součást vévodství Parma-Piacenza.

Ottův slovník naučný: Piacenza

Piacenza, hl. město ital. prov. a kraje t. jm. na ř. Nurettě 150 m od pravého břehu Pádu ve výši 72 m n. m. na trati Piacenza – Como Jaderské dráhy a Parma – Alessandria dráhy Středomořské, na 45° 2' 44' s. š. a 9° 41' 24'' v. d. Gr., má 36.064 ob. (1901), široké ulice, krásná náměstí, silná opevnění a řadu pomníkův i vynikajících budov. Chrámů jest přes 50, mezi nimi kathedrála slohu románsko-lombardského z l. 1122 – 1233 s přístavbami z XV. stol., 3 arkádami, freskami od Guercina a Carracciho, kryptou o 100 sloupech a pomníkem Pia IX., dále chrám San Sisto ze XVI. stol. s krásným iónským sloupovím a kopií Raffaelovy Sixtinské madonny, malované pro tento chrám r. 1518 a prodané odtud roku 1753, pak kostel sv. Antonína z XII. stol., dříve kathedrála, s gotickými arkádami a pozoruhodnou zvonicí, chrám P. Marie z XV. stol. s freskami od Pordenona atd. Z paláců vyniká radnice počatá r. 1281, palác Farnese, nyní v kasárny proměněný, palác vládní s proslulými slunečními hodinami a palác soudní s malebným nádvořím. Opevnění města skládá se z citadelly, vnějších tvrzí a předmostí; z pomníků jmenujeme jízdné sochy vévod Alessandra a Ranuccia Farnesů na piazza de' Cavalli a sochu Romagnosiho blíže piazza del Comune. Ze vzdělávacích ústavů jest zde technická škola a ústav, lyceum, gymnasium, 3 divadla, veřejná knihovna se 129.000 svaz., 5800 brož. a 2810 rukop., mezi nimiž jest skvostný žaltář z IX. stol. a t. zv. codex Landianus Danteovy Božské komédie z r. 1336, sbírky archaeol. a palaeontologické. Město jest sídlem prefekta, biskupa, soudu, generálního velitelství IV. armád. sboru, 7. divise a pěší brigády a má několik nemocnic. Z průmyslových závodů jsou zde přádelny hedvábí, továrny na vlněné, bavlněné a hedvábné zboží, klobouky a j. Na blízku jsou mramorové lomy a petrolejové prameny. Piacenza jest spojena silniční drahou s Cremonou, Rivergarem, Bettolou a Borgonovo-Pianellem, přes Pád vedou zde 2 mosty. – Piacenza byla s Cremonou nejstarší římskou osadou v Gallii cisalpinské, postavenou proti Gallům a důležitou pro svou polohu na Pádu. Avšak již r. 217 př. Kr. byla zpustošena po bitvě mezi Hannibalem a Římany, ve válce mezi Othonem a Vitelliem pak úplně rozbořena. Za středověku tvořila republiku, která však podléhala vlivu mocných rodin severoitalských a které r. 1332 zmocnili se Viscontiové. Po vymřeni této rodiny chtěla se odděliti od Milána, avšak František Sforza jí dobyl a krutě ztrestal. Roku 1511 připadla rodu Farnese zároveň s Parmou a od té doby sdílela její osudy. Roku 1746 zvítězili zde Rakušané pod Liechtensteinem nad spojenými Španěly a Francouzi, r. 1799 zmocnili se města Francouzi, v letech 1802 – 1814 bylo hlavním městem departementu Taro, r. 1808 obdržel Napoleonův generál Lebrun titul vévody z Piacenzy.

Související hesla