Pilíř


1. hornictví a) část ložiska vymezená chodbami, určená k dobývání; b) podpůrný pilíř se u některých dobývacích metod používá k dočasné ochraně porubů a vyrubaných prostorů před předčasným zavalením nadloží (v dalším postupu se zcela či zčásti vyrube) nebo se ponechává ve vyrubaném prostoru trvale a představuje ztrátu užitkového nerostu při dobývání; c) ochranný pilíř se nedobývá a ponechává se k ochraně důlního díla nebo povrchových objektů před účinky dolování. Viz též ohradník;
2. stavebnictví svislý, volně stojící prvek stavební konstrukce pro přenos velkého zatížení; masívnější než sloup. Obvykle členěn na patku, dřík, hlavici. Slouží k přejímání tlaků.

Ottův slovník naučný: Pilíř

Pilíř (angl. pillar, frc. pilier, ital. pilastro, lat. pila, nem. Pfeiler, pol. filar, rus. stolb, kolonna, špan. pilar) nazývá se osamocená podpěra sloužící jmenovitě k nesení pásů, nosičův a jiných strojeb, kterými větší otvory přepínati se mají; u mostů jest to mohutná podpora pro mostní hlavní brány nebo mostové klenby. Používání pilířů znali již staří Řekové a Římané, ale hlavně za středověku pilíř doznal všeobecného použití na místo dříve upotřebovaných sloupů. Nejmohutnější a nejtěžší stavitelské strojby, mají-li býti bezpečně a volně podepřeny, stavějí se na pilíře, tak na př. kupole chrámu sv. Petra v Římě, která má 42,50 m rozpětí a jest až pod lucernu 34,18 m vysoká, spočívá na čtyřech pilích, které měří ve straně po 19 m. – V gotických stavbách kostelních pilíře nesou veškeru tíži, jež vychází z vysokých mohutných kleneb, meziokenní pilíře nesou celou strojbu hlavních zdí a vnitřních strojeb stropových, tíži střechy atd., vůbec jsou pilíře nejkonstruktivnější, ale také nejnamáhavější součástkou skoro u každé budovy. Dle svého půdorysného tvaru pilíře jsou buď kulaté, čtverhrané, mnohohrané, křížové, s příporami nebo bez nich a j. – Pilíře jsou buď z tesaného kamene nebo z cihel vyzděné; u cihelných pilířů musí býti vazba cihel vždy správně provedena. Stojí-li několik pilířů v řadě a podporuje-li se jimi volně stojící zeď, bývají krajní pilíře mohutnější středních. Mnohdy má pilíř tvar sloupu, pak přichází jako u tohoto patka, dřík a hlavice. Fka. – Pilíř se stanoviska mostního zove se každá opěra mostová, buď ve vodě neb na souši za tím účelem zřízená, aby dělila celou délku mostu na několik oddělení kratších. Počet pilířů řídí se jednak požadavky z ohledů plavebních, jednak předpisy kommunikačními, stanovenými pro konstrukci vrchní. Čím více pilířů, tím menší jsou vrchní oddělení čili pole mostová. Dle toho při velikém počtu pilířů je stavba vrchní levná, pilíře nákladné. Je-li tomu naopak, jsou výlohy za stavbu pilířů poměrně levnější, za to nákladnější je stavba vrchní. Nejsprávnější poměr, nerozhodují-li jiné důležité okolnosti – jako monumentálnost nebo požadavky plavby atd. – je ten, aby bylo zadost učiněno výrazu Np + Nv = minimum, kde Np znamená náklad stavební za pilíře, Nv náklad za stavbu vrchní. – Se stanoviska všeobecného však možno říci, že tam, kde jsou veliké hloubky vody a kde pevné vrstvy únosné poměrně hluboko jsou uloženy, doporučuje se malý počet pilířů. – Dřevěný pilíř zove se jařmo nebo bárka, tak že zvyklostí přešel název pilíř jen na opěry zděné. Není vyloučena možnost, poříditi opěry mostní i železné – jak to shledáváme u vysokých viaduktů z ohledův úsporných. Ani těm nepřisuzuje se obvyklý název pilíř, nýbrž těm říká se opěra železná. Tyto provádějí se ve způsobě klecí ve všech rovinách řádně vystužených. Kamenné pilíře bývají obyčejně massivní, ač jsou i pilíře duté. Pilíře v říčním toku umístěné zovou se povodní čili inundační. Pilíře zřízené na rozhraní mostu a pevniny zovou se pilíře pobřežní čili prsa. – Jako ve stavitelství pozemním tak i v mostářství pilíře skládají se ze 3 částí, t. j. z patky, dříku (t. j. střední části) a hlavice čili kapitélu. Ovšem poměry výšky a tloušťky jsou zcela jiné než ve stavitelství pozemním, závisíce na konstrukci, kterou mají podporovati. U železných mostů bývají kamenné pilíře obyčejně velmi štíhlé oproti pilířům mostů kamenných. Jejich šířka mívá někdy jen rozměry 1 m až 2 m. Naproti tomu u kamenných mostů musí býti hlava pilíře tak široká, by byla s to, aby přejala obojstranou pateční tloušťku těch kleneb, které se sem opírají. – Zvláštní druh prsních pilířů jest u mostů visutých. V těchto pilích nacházime šachty, komory a štoly pro zakotvující ústrojí, aby napětí z řetězů neb lan mostových bezpečně bylo přenášeno. Mimořádné tvary mívají pilíře vyzděné při vysokých viaduktech. Tyto pilíře bývají po výšce mezilehlými klenbami děleny v patra, majíce tvar komolých jehlanců, jež dosti často, zejména v Anglii, prováděny bývají s vnitřní pokračující dutinou po způsobě komínů, což děje se nejen pro úsporu, ale i proto, aby zdivo rychleji vyschlo. Avšak okolnost ta mívá za následek i rychlejší zvětrávání. Sp.

Související hesla