Pindos

, pohoří v Řecku; nejvyšší Smolikas, 2 637 m n. m. Táhne se od hranic s Albánií k jihovýchodu, součást rozvodí mezi Jónským a Egejským mořem. Tvořeno vápenci a flyšovými souvrstvími. Hospodářsky zaostalá oblast; pastevectví.

Ottův slovník naučný: Pindos

Pindos, Pind (lat. Pindus), pohoří táhnoucí se na Balkánském poloostr. souběžně s břehem Jaderského moře od ssz. k jjv. mezi Albanií a Epirem s jedné a Makedonií i Thessalií s druhé strany od jezer Ochrida a Prespa až k Veluchi (Tymphrestos 2319 m) a rozdělené hranicí řecko-tureckou na Pindos albanský na s. a řecký na j. Albanská čásť označuje se zhusta také jménem Grammos dle nejmohutnějšího massivu celého pohoří vys. 1450 m. Od něho k s. táhnou se hory Voinon vvs. do 1827 m a Morova Planina, k j. pak horstvo Salonika zdvihá se do výše 2575 m. Hranice řecko turecká protíná uzel celého pohoří, v němž vypínají se hory Sorianu (1564 m), Zygos (1551 m) a Peristeri (21,95 m). V Řecku dělí se Pindos na 3 souběžná horská pásma: Pindos v užším smysle na v., který pne se nad Thessalií horami Karava (2124 m), Butsikaki (2156 m), Tsurnata (2168 m) a Oteri (2132 m), pásmo střední mezi Achelóem a Artou s horami Kakardista (2375 m) a Spelia (2326 m) a na pásmo západní, nižší a nedůležité. V Pindu vzniká řada vodních toků: Osum a Devol na s., Viosa, Venetikos, Péneios, Achelóos a Arachthos ve středu. Celé pohoří pokryto jest lesem a to nejvýše bukovým, uprostřed jedlovým a nejníže dubovým. Tšr.

Související hesla