Pius IX.

, italský duchovní; papež od roku 1846 (jeho pontifikát, trvající 32 let, byl nejdelší v dějinách papežství). Nucen řešit tzv. římskou otázku (konflikt církve a státu a zánik církevního státu) 1870. Původní reformní snahy utlumeny revolucí v roce 1848 a narůstajícím společenským napětím (risorgimento). Uvnitř církve se vůči liberálním tendencím prosadil ultramontanismus. V roce 1854 vyhlášené dogma o neposkvrněném početí Panny Marie podnítilo oživení mariánského kultu. Odpor vyvolal tzv. sylabus, výčet domnělých omylů moderní doby, stejně jako dogma o papežské neomylnosti, vyhlášené v roce 1870 na 1. koncilu vatikánském.

Ottův slovník naučný: Pius IX.

Pius IX. (1846 – 78) Dříve slul hrabě Jan Marie Mastai-Ferretti a následoval po Řehoři XVI. jako Pius IX. Narodil se 13. kv. 1792 v Sinigaglii, studoval u piaristů ve Volteře, dostal r. 1808 padoucí nemoc, ale biskup volterský přece dal mu tonsuru. Roku 1815 hlásil se do šlechtické gardy papežské, ale pro tělesní slabost nebyl přijat. Byl 10. dub. 1819 posvěcen na kněžství, r. 1823 doprovázel papežského vyslance Jana Muzia jako auditor do Chile. Stal se 21. květ. 1827 arcibiskupem spoletským, 17. pros. 1832 biskupem molským a 14. pros. 1840 kardinálem. Jako spoletský arcibiskup ukryl ve svém sídle Ludvíka Napoleona, pozdějšího císaře Napoleona III., který se účastnil vzpoury proti papežskému panství r. 1831, a vymohl mu milost u Řehoře XVI. Za papeže byl zvolen 16. čna 1846 a korunován 21. t. m. Udělil hned 19. čce všem politickým provinilcům rozsáhlou amnestii, pečoval o blaho nižších tříd, dal laikům přístup k vyšším státním úřadům a tisku větší svobodu a propůjčil konečně 14. břez. 1848 zemi ústavu s dvěma komorami. Řím však byl střediskem revoluce, která papeže nutila, aby Rakousku vypověděl válku, což ovšem zamítl. Statný ministr hrabě Pellegrini Rossi byl na schodech do sněmovny 15. list 1848 zákeřnicky zabit; buřiči oblehli papeže ve Quirinálu, zastřelili praeláta Palmu, kterýž u okna se objevil, papež jsa převlečen dostal se s pomocí bavorského vyslance hraběte Karla Spaura 24. list. v noci z Říma a utekl se do pevnosti Gaety v Neapolsku, kdež pobyl od 25. list. 1848 až do 12. dubna 1850. V Římě zatím byla prohlášena republika a 29. břez. 1861 stal se Řím hlavním městem Italie. Pius IX. zřídil 29 arcibiskupství, 132 biskupství, 33 apoštolské vikariáty a 15 apoštolských praefektur; obnovil dávno zaniklý patriarchát latinský v Jerusalemě a hierarchii v Anglii (1850) a v Hollandsku (1853); staral se o slavení synod, jmenoval znamenité muže kardinály, na př. Wisemana a Manninga v Anglii; učinil četné smlouvy čili konkordáty s vládami, jako: r. 1847 s Ruskem, r. 1851 s Toskánou a Španělskem, r. 1853 s republikami Costarickou a Guatemalskou, r. 1855 s Rakouskem, r. 1857 s Portugalskem, Neapolskem a Virtemberskem, r. 1859 se Španělskem a Badenskem, r. 1860 s Haiti, r. 1861 s Hondurasem, r. 1862 s Ecuadorem, Venezuelou, Nicaraguou a San Salvadorem. Prohlásil četné blahoslavené a svaté, mezi nimi 6. kv. 1860 Jana Sarkandra, a schválil 28. list. 1874 úctu blahoslavené Anežky Přemyslovny. Pracoval o opravě klášterů, podporoval církevní archaeologii a umění a theologické a filosofické studie dle zásad sv. Tomáše Aquinského. Rozhodl za své vlády četné spory a zatratil vědecké, politické a sociální bludy nové doby. Z jednotlivých těchto dokumentů byl sestaven »Syllabus«, obsahující 80 odsouzených vět v 10 rubrikách, a byl připojen k okružníku z 8. pros. 1864. Bojoval proti t. zv. »liberálním« katolíkům, kteří chtějíce prostředkovati mezi církevní autoritou a jí nepřátelským duchem času, vlastně církevní autoritu podkopávali. Pětkrát shromáždil kolem sebe velikou čásť biskupů: po prvé 8. pros. 1854, kdy prohlásil článek víry: »O neposkvrněném Početí Panny Marie« (přes 200 biskupův); po druhé při svatořečení Japanských mučedníkův 9. čna 1862 (přes 300 biskupův); po třetí při 1800leté slavnosti mučednické smrti sv. apoštolův Petra a Pavla 29. čna 1867 (přes 500 biskupův a 10.000 poutníků); po čtvrté při slavení Vatikánského sněmu a konečně po páté při slavení 50leté památky svého biskupství dne 3. čna 1877. Svolal a slavil všeobecný sněm církevní Vatikánský (od 8. pros. 1869 do 20. říj. 1870), který přesně vyměřil článek víry »o papežské neomylnosti s kathedry«. Pius IX. zemřel 7. ún. 1878, byl 13. ún. prozatím pochován v chrámě sv. Petra a 12.čce 1881 převezen v noci do vlastní hrobky v kostele sv. Vavřince za městem. Srv. Stepischnegg, Papst Pius IX. u. seine Zeit (Víd., 1879, 2 sv.); Dr. Kryštůfek, Všeob. církevní dějepis, III., 844 – 854, 858 – 868. Dr. Kr.

Související hesla