Pletiva

, botanika soubory buněk stejného původu a často i stejné funkce. Vznikají dělením a diferenciací buněk. Rozlišují se pletiva dělivá a trvalá. Podle tvaru buněk a buněčné stěny se rozeznává parenchym, prozenchym, kolenchym a sklerenchym. Aerenchym je základní pletivo, jehož mezibuněčné prostory jsou bohatě prostoupeny kanálky, které obsahují vzduch. Provzdušňuje rostlinné tělo, popř. je nadlehčuje ve vodě. Viz též tkáně.

Ottův slovník naučný: Pletiva

Pletivo v bot. Těsnější svazky buněk rostlinných, pokud vznikají výhradně přihrádečným dělením buněk v jednom, dvou nebo třech směrech na sobě kolmých, nazývají se tkaně č. tkaniva, jež podle toho dělí se na tkaniva vláknitá, deskovitá a tělesná (buněčná tělesa). Ve tkanivech tělesných, z jakých se skládá na př. list neb lodyha nějaké rostliny vyšší, namnoze v mladosti toliko buňky bez mezer spolu souvisí, ale pak nejčastěji mezi nimi tvoří se prostory mezibuněčné (intercellulární, též intercelluláry zkrátka zvané) a to buď rozpoltěním blan buněčných na některých místech – zvláště v rozích buňky – anebo rozpuštěním resp. roztrháním určitých skupin buněčných v případech řidších. Intercelluláry nejčastěji vodí vzduch, řidčeji vodu neb různé sekrety (vyloučeniny). Vzácně intercelluláry vyspělým tkaním, na př. korku, chybějí. Tkaně dělíme 1. na zárodečné, embryonální čili meristémy, a 2. na tkaně vyspělé, hotové čili trvalé, jež od meristémů liší se tím, že jejich buňky nabyly již definitivních rozměrův a tvarův i jsou ke svým zvláštním účelům již zcela upraveny. Trvalé tkaně dělíme na parenchym, prosenchym, sklerenchym a kollenchym. Parenchym skládá se z buněk stejného průměru, slabě sploštělých nebo mírně protáhlých, a pak se stěnami konečnými na postranních kolmo stojícími; obyčejně mívá stěny tenké neb slabounce ztloustlé a pak nejednou jednoduše tečkované, obsah plasmatický živý, povlékající stěny v podobě tenkého, šťavou vyplněného vaku. Buňky tohoto typu odtud nazývají se parenchymatické. Prosenchym liší se od parenchymu hlavně tím, že u onoho buňky jsou značně protáhlé, zakončené na obou pólech šikmými plochami, jež mezi sebe zapadají (na př. lýkové buňky). Sklerenchym nazývá se tkanivo složené z buněk stejnoprůměrných anebo častěji protáhlých, o stěnách stejnoměrně silně ztlustlých, často poněkud zdřevnatělých, bez plasmatického obsahu ve stavu hotovém. Slouží mechanickému upevňování lodyh atd. právě tak, jako collenchym, jehož buňky stejnoprůměrné neb více méně protáhlé mají blánu toliko v rozích vyloženou cellulosními lištnami. U hub, lišejníkův a některých řas sifonovitých (Siphoneae) rozvětvena vlákna stélky, ať již mají přihrádky neb jich nemají, splétají se v jakýsi druh tkaně, který nazýváme pletivo, v němž začasté od počátku mezi jednotlivými vlákny (u hub a lišejníků mezi hyfami) přítomny jsou prostory vzduchem naplněné. Intercelluláry tohoto druhu sice nejčastěji u mnohých hub během vývoje plodnice atd. zůstávají zachovány, ale za jistých okolností (na př. při tvorbě sklerotií u námele a p.) vymizejí z části nebo úplně. Tu pak také hyfy sprvu volně spletené těsněji spolu srůstají, čímž v krajním případě vzniká pletivo, jež na průřezu od obyčejné tkaně parenchymatické čili parenchymu sotva lze rozeznati (t. zv. nepravý parenchym, pseudoparenchym). – Podle názvosloví běžnějšího, ale méně vhodného, naše tkaň označuje se názvem pletivo a pletivo v našem smysle nazývá se pletivem plstěným (Filzgewebe) – speciálně u hub houbovou plstí. .

Související hesla