Pliocén

, nejmladší oddělení třetihor, nadloží miocénu a podloží pleistocénu (4,8 – 1,8 miliónů let), ve které postupně přechází. V průběhu pliocénu se pozvolna měnilo podnebí (ochlazování, nižší množství srážek). Na severní polokouli se šířila step s travními a bylinnými porosty; obydlena kopytnatci (viz též hiparioni) a velkými šelmami (viz též machairodi).

Ottův slovník naučný: Pliocén

Pliocén jest nejmladší oddělení útvaru třetihorního, které následuje po miocénu. V dobách těch povstaly obsáhlé souše a zvláště střední Evropa většinou vynikala nad moře, ač toto na jihu Evropy krylo ještě Italii, Španěly, Alžírsko i Řecko. Zvířena pliocénu zvláště v nižších tvarech svých velmi připodobňuje se zvířeně nynější. Tak měkkýši přibližují se nynějším v Středozemském moři žijícím, chovají však mezi sebou tvary severské, které podivným způsobem sestupují až do Italie. Ze ssavců, jichž velmi četné zbytky uloženy jsou ve sladkovodních vrstvách pliocénu, nejčetnější jsou jeleni, antilopy a žirafy, z tlustokožců panují rodové Dinotherium a Mastodon, z nosorožců Rhínoceros a Acertherium, z lichoprstců Hippotherium a j. Ke konci stupně toho objevuje se mamut, předek našeho koně Equus Stenonis, Rhinoceros leptorhinus a obrovitá kočka vymřelá Machaerodus. Podobně i květena vykazuje velmi blízké vztahy k rostlinám nynějším; palmy, v předešlém stupni miocénovém tak hojné, však téměř vymřely. V Anglii uloženiny pliocénové nazývají se crag. Podobné uloženiny jsou v Belgii, kde rozeznává se stupeň Anversien a Scaldisien. V planině severoitalské jíly, hlíny a písky pliocénové jsou mocně vyvinuty a rozryty hlubokými údolími. Zpodní stupeň Zancleano vroubí Iónské moře a rozprostírá se do Španěl, Oránu a na ostrov sicilský. Stupeň Piacentin a následující Arno rovněž mohutně jsou vyvinuty. Náležejí sem jíly vatikánské, písčito-jílovité uloženiny na vrchole Monte Mario u Říma a u Castell' Arquato, písky u Asti, Sieny a j. Ve vídeňské pánvi nad sarmatským stupněm miocénovým ukládají se kongeriové vrstvy s měkkýši brakickými, mezi nimiž nejčastěji se nalézá mlž Congeria. Nad těmi ukládají se uloženiny sladkovodní (levantinský stupeň), které znamenité mohutnosti dosahují v pánvi pannonské, t. j. v Chorvatsku, Slavonsku a Rumunsku. Jsou plny skořápek plžů (Vivipara, Bythinia, Melanopsis) i misek mlžův. Příbližně téhož věku jsou pozemní uloženiny v Německu, bohaté zbytky ssavců, j. u Eppelsheimu, ve Francii Mont Léberon, a světoznámé vrstvy červenavého jílu u Pikermi v Attice. Téhož věku jsou i bohaté uloženiny Sivalik na patě Himálaje, dále výplně jeskyň v Číně a Japanu. Zdá se, že i pampské vrstvy, pokrývající nesmírné rozlohy v Jižní Americe a přeplněné zbytky prapodivných ssavcův, jsou rovněž téhož věku, ač od některých kladeny bývají do diluvia. Ve vídeňské pánvi nad sladkovodními uloženinami ukládá se mohutný štěrk belvederský (thrakický stupeň) téhož původu. – Viz Kayser, Lehrbuch der Geologie (1891); Toula, Lehrbuch der Geologie (1900). Pa.

Související hesla