Ploutev

, pinna – a) specializované orgány rybovitých obratlovců (ploutvovců - paryby, ryby) sloužící k pohybu či stabilizaci těla ve vodě. V typickém případě existují dva páry ploutví párových, odpovídajících končetinám čtvernožců - ploutve prsní (hrudní) a břišní. Jejich kostní opora může být částečně homologizována s kostmi ostatních obratlovců. Párové ploutve slouží spíše k udržení rovnováhy a k drobným bočním manévrům. Nepárové ploutve hřbetní a řitní také spíše tělo stabilizují, ale ploutev ocasní je nejdůležitějším hybatelem rybích těl. Podle vnějšího tvaru se rozlišují ocasní ploutev heterocerkní (větší hřbetní lalok, např. u žraloků a jeseterů), difycerkní (stejnoměrně zakulacený tvar, např. u bahníků), homocerkní (oba laloky zevně souměrné, např. ryby kostnaté). Pouze u vyhynulých forem se objevuje ploutev hypocerkní, s větším břišním lalokem. Všechny ploutve jsou vyztuženy kostěnými či chrupavčitými elementy až na zvláštní tzv. tukovou ploutvičku např. ryb lososovitých. Bývá mezi hřbetní a ocasní ploutví; b) ploutvovité či veslovité struktury vzniklé z původně pětiprsté kráčivé končetiny suchozemských obratlovců, pokud se někteří jejich potomci vrátili zpět do vody. Obecně dochází ke zpevnění končetiny vymizením volných prstů (spojí je nejprve plovací blána, pak svaly a vazy; kůstky zápěstí, záprstí i články prstů se zmnožují a prodlužují). Pro pohyb ve vodě mívají větší význam končetiny přední (v naprostém protikladu k pozemnímu pohybu), které mohutní a prodělávají výše uvedené změny, včetně posílení "ploutvohybného" svalstva. Zadní končetiny se přeměňují spíše v kormidla na změnu směru a udržování rovnováhy. Důsledkem je jejich naprostá redukce např. u kytovců, kde jejich funkci stabilizační převzala nově vzniklá ocasní ploutev jako vyjádření podstatně vyšší specializace k vodě, než se vyskytuje např. u ploutvonožců nebo vodních želv. Tato ocasní ploutev však po způsobu rybovitých obratlovců obstarává také pohyb těla, přední ploutve se však významem nemohou měřit.

Související hesla