Poe Edgar Allan

, americký spisovatel; originální americký básník a povídkář. První básnickou sbírku Tamerlane and Other Poems (Tamerlán a jiné básně) vydal ještě v době služby v armádě. Významné jsou jeho pozdější básně Lenora, Heleně, Havran, Ulalume nebo Zvony pro svou působivou obraznost, hudebnost a symboličnost. Ačkoliv jeho poezie zachycuje především zjitřené city a nálady, v eseji Filozofie básnické skladby Poe doložil na genezi básně Havran, že vznikla na základě racionálního principu, přesně odvažujícího dávky smutku, melancholie a tragické ironičnosti. Poe je však také mistrem krátké prózy. Jeho první tištěná próza, román Příběhy Arthura Gordona Pyma, je založena na postupné kumulaci hrůz během námořní výpravy. Na malé ploše jsou okamžiky hrůzy předváděny v povídkách, např. Jáma a kyvadlo, Předčasný pohřeb, Sud vína amontilladského, Černý kocour, které jsou považovány za předchůdce moderních hororů. Mistrovsky je v nich zachycen stav vypravěčovy mysli, jemuž odpovídá i jeho okolí (Zánik domu Usherů). Jiné povídky lze považovat za první ukázky science fiction (Von Kempelen a jeho objev, Příběh z rozeklaných hor); důležitou součástí díla jsou i povídky humoristické (Muž, který se rozpadl, Nikdy se s čertem nesázej o hlavu!, Vrah jsi ty!). Povídky Vraždy v ulici Morgue, Odcizený dopis, Zlatý brouk jsou pro deduktivní, přísně logický postup hrdinů při odkrývání tajemství považovány za první detektivky a francouzský vyšetřovatel Dupin za prvního „velkého detektiva“. Poe značně ovlivnil evropskou literaturu, zejména francouzské symbolisty (jeho dílo přeložil do francouzštiny Ch.-P. Baudelaire).

Ottův slovník naučný: Poe Edgar Allan

Poe [pó] Edgar Allan, básník americký (* 19. ledna 1809 v Baltimore – † 7. října 1849 t.), syn Davida Poea a Alžběty Arnoldové, kočujících herců, kteří zemřeli mládí bídou a souchotinami. Mladý Poe byl přijat za vlastního a pečlivě vychován obchodníkem s tabákem Johnem Allanem. R. 1815 dán byl do anglického pensionátu u Londýna, kde počal studovati; později pokračoval v Richmondě a na universitě charlottesvilleské, odkud jej vzal Allan pro dluhy a nespořádaný život a zaměstnával jej ve své kanceláři. Znechucen tímto životem Poe uprchl do Bostonu, vstoupil do vojska (1827), do školy westpointské, odkud však byl záhy propuštěn, poněvadž neuměl se podrobiti kázni. Allan, který jej posud hýčkal, zatvrdil se náhle a úplně odvrátil se od Poea, který tím propadl nejkrutší bídě. Bez prostředků došel Poe New Yorku, kde vydal svazeček veršů Poems (1831), odtud odebral se do Baltimoru, kdež uveřejnil první svou povídku (1833) a brzy řadu jiných. Dílům Povým nedostávalo se v té době v Americe porozumění a pochopení, síla jejich obraznosti, visionářská hloubka, básnické kouzlo a veliká, nekonvenční umělecká dokonalost a jednotnost odpuzovaly širší obecenstvo i ploché povrchní znalce literární. Poe byl obviňován z napodobení německé romantiky a směr jeho tvorby pomlouván jako nezdravý a pobloudilý. Poe, který žil z prací knihkupeckých a novinářských, oženil se r. 1836 se sestřenicí Virginií Clemmovou, krásnou, ale churavou dívkou, již šíleně miloval; ale ani tato láska nedovedla jej ochrániti před strašným daemonem jeho života, alkoholem, jemuž propadal hlouběji a hlouběji. Při tom klesal do bídy větší a větší, přecházeje z redakce do redakce a pracuje nepravidelně o svých pracích, v nichž sestupoval ke dnu lidské bídy a hoře, koncipovaných s básnickou logikou a psychologickou intuicí tak neúprosnou, důslednou, pravdivou a jasnovidnou, že díla ta jsou z nejdokonalejších a nejhlubších svého směru a tvaru. Když r. 1847 žena Pova zemřela, byla bída jeho taková, že neměl pro ni ani na rubáš. Tato rána osudu působila na Poea drtivě; Poe byl dlouho nemocen, a když se pozdravil, uzavřel se do svého zoufalství tím tvrdošijněji, hledaje úlevy v alkoholu. Z rána 3. října byl nalezen v bezvědomí v ulici baltimorské, a byv dopraven do nemocnice, skonal za čtyři dni. Za rakví jeho šlo jen 5–6 osob. Amerika hlásila se ke svému velikému básníku teprve tehdy, když sláva jeho byla v Evropě nepopíratelná a když tu již působil v rozvoj moderních literatur, zvláště francouzské. Literární dílo Povo je neseno velikou silou logiky, rozumové invence a analytické bystrosti, jež se projevuji zvláště v jeho povídkách, odvozovaných ze základních předpokladů s mathematickou jasností a důsledností, která básníka neopouští ani v momentech nejděsivějších a nejšílenějších. Poe jest umělec nejobjektivnější, úplně prostý vší sentimentality, působící jen skrytou logikou a přirozeným rozvojem věcí, situaci, charakterův. Sevřené a stručné ve formě, povídky jeho obsahují celá dramata duševních sil v nejzhuštěnější své essenci. Nejtemnější situace jsou rozřešeny podivuhodně jasně a důsledně; síla psychologické intuice jest podivuhodna zvláště v případech pathologických, kdy Poe osvětluje poslední tajemství duší zraněných a otrávených ranami osudnými, nevyléčitelnými. Verše Povy, plné hudby a umělého kouzla stavby, jsou z nejsuggestivnějších básní moderních a pohybují se na samé hranici snu a vise, hned těžké, temné a zoufalé, ponořené svými kořeny do temnot země, hned dětsky sladké, průhledné a nyvé. Kromě toho Poe byl neobyčejně bystrý a břitký kritik literární, který nejen sledoval tajemství umění a tvorby básnické do posledních psychologických kořenů (pozoruhodná předmluva k »Havranų, v níž vykládá racionálně vznik této básně), ale bezohledně odhaloval i literární a uměleckou nízkost a prázdnotu většiny svých vrstevníkův. Právě tyto často velmi sarkastické kritiky byly příčinou, že památka Pova byla dlouho v Americe hanobena nejdrzejšími lžemi a výmysly o jeho životě, jimž teprve kritický životopis Ingramův učinil konec. Díla Pova byla často tištěna souborně, ale úplného kritického vydání není posud. Nejlepší vydání jsou: Ingramovo (Edinb., 1875, 4 sv.); Stoddardovo (Lond., 1884, 6 sv.) a vydání chicagské (1897). Vliv Poeův byl zvláště mocný ve Francii, kde nalezl Poe překladatele a duševního bratra v Ch. Baudelaireovi, obdivovatele a překladatele v Mallarméovi, Barbeyi d'Aureville, Hennequinovi a j. Do češt. přeložil J. Vrchlický »Havrana a jiné básně« (Praha, 1891). Srv. John Ingram, E. A. Poe, his life, letters and opinions (Lond., 1880, 2 sv.); dále životopisy Didierův (New York, 1877), Riceův (Baltimore, 1877), Stedmanův (New York, 1880), W. F. Gillův (t., 1882, 5. vyd.); Emile Hennequin v Ecrivains francisés (Pař., 1889); E. Stuart, Baudelaire and Poe (v Nineteenth Century, 1893, XXXIV.); Woodberry, E. A. Poe (Boston, 1894); T. de Wyzewa, Ecrivains étrangers (Pař., 1896). Šld.

Související hesla