Polívka Jiří

, český literární historik a folklorista; stoupenec migrační teorie. Hlavní díla: Súpis slovenských rozprávok, Slovanské pohádky.

Ottův slovník naučný: Polívka Jiří

Polívka Jiří, filolog čes., syn před. (* 1858 v Enži v H. Rakousích). Studia střední konal na něm. gymnasiu na Novém městě pražském, vysoká na universitách pražské a záhřebské. Roku 1885 habilitoval se jako docent pro slovanské mluvnice na české univ., vykonal několik vědeckých cest po zemích slovanských – tak pracoval v zimních měsících r. 1889 – 90 v různých knihovnách v Petrohradě a v Moskvě, r. 1893 a častěji potom pobýval v zemích jihoslovanských – a je nyní professorem slov. filologie na české filos. fakultě (od r. 1895) a spoluředitelem slovanského semináře (od r. 1896). Česká akademie a cís. akademie věd v Petrohradě zvolily ho dopisujícím členem. Hojné publikace Polívkovy, psané česky, německy, polsky, rusky, chorvatsky a bulharsky, jsou dílem poučné referáty a recense ze všech oborů slavistiky – uveřejňovány byly v »List. fil.«, »ČČM.«, »Arch. f. slav. Phil.«, »Athenaeų, »Naší Době«, Jelínkově »Slov. Sborn.«, »Slov. Přehl.«, »Národop. Sborn. českoslov.«, »Věstníku slov. starož.« a jinde –, dílem rozpravy grammatické, literárně-historické a folkloristické. Z mluvnických jedny věnovány jsou rozboru památek zvaných středobulharskými, druhé jazykům slovanským ostatním. K prvním náležejí studie: Palaeographische, grammatische und kritische Eigenthümlichkeiten in dem Makedonischen Praxapostolus (»Arch. für slav. Phil.«, X.); Bugarsko četverojevangjelje u biblioteci českog muzeja u Pragu (»Starine« jihoslov. akad., XIX.); Srednjebugarsko jevangjelje Srećkovićevo i njegov odnošaj prema ostalim crkveno-slovenskim verzijama jevangjelja. – (»Starine« XXIX. str. 95 – 256) a Příspěvky k historii středobulharského jazyka a písemnictví (»Listy fil., XIV); k druhým pojednání: O osobních jmenech v RK a RZ (»Athenaeum«, III.); Czas przyszły w jezyku starosłowienskim (»Prace filol.«, II.); Partic. praet. pass. sloves intransitivních ve slovanských nářečích (»Listy filol.«, XIII.); Polština v horní stolici Oravské (t., XII.); Střídnice za ú, ü, v polštině (t.,XXIV.) – v studii této proveden zajímavý důkaz, že jerový zákon, který platil v staročešt. a platí s malými výjimkami v češt. dosud, rozšířiti jest i na jaz. polský; Několik poznámek o nářečí lašském (»Rozpr. filol.« věnované J. Gebauerovi, 1898); Ke sporu českopolskému v Těšínsku (»Slovan. Přehl.«, IV.) a některé příspěvky v Ottově Sl. Naučném. Studie jeho literárně-historické jsou většinou rázu srovnávacího. Náležejí k nim referující práce: Novější hypothese o původu písem slovanských (»L. fil., XII.) a Ještě jeden náhled o původu hlaholice (t.); úvaha o významu jihoslov. akademie (»Athen.«,1887); Opisi i izvodi iz nekoliko, jugoslavenskich rukopisa u Pragu, publikace to jihoslov. textů z ruk. Šafaříkových v XXI., XXII. a XXIV. svazku »Stari◁ jihoslov. akademie; rozprava Evangelium Nikodemovo v literaturách slovanských (»ČČM.«, 1890 – 91); knihy Dvě povídky v literatuře české XV. stol. (Praha, 1889) otisk a rozbor stč. povídek o Griseldě a Bryzeldě, – Drobné příspěvky literárně-historické (t., 1891) – objasnění několika středověkých látek v literaturách slov. – a Kronika o Bruncvíkovi v ruské literatuře (»Rozpravy« České akad., 1892) – otisk textu a studie o látce; pojednání Zur Geschichte des Physiologus in den slavischen Literaturen (»Arch. f. slav. Phil.«, XIV. – XV., XVIII.); Román o Apollonovi Tyrském v liter. české, polské a ruské (»L. fil.«, XVI.); Vita Adae et Evae in der altböhm. Literatur (»Archiv f. slav. Phil.«, XVII.); Die apokryphische Erzählung vom Tode Abrahams (t., XVIII.); Přehled jazykozpytných a palaeografických prací P. J. Šafaříka (»Listy fil.«, XXII.); P. J. Šafařík a dějiny písemnictví slovanského (»Č. Č. Hist.«, 1895); A. S. Gribojedov (»Naše Dobæ, II.), výklad o pěstování jazykozpytu slov. a o studiu tradic a písní lidových v Čechách v době mezi l. 1848 až 1898 (»Památník č. akad.«, 1898) a zase příspěvky v Ottově Sl. Naučném. Ve folkloristice Polívka obrací hlavní pozornost k lidové literatuře. Sem patří jeho kriticko-bibliografické přehledy ve »Wisle«, II., »Živé Starině«, II., a »Zeitschr. für österr. Volkskunde«, I. sl.; rozbory jednotlivých pohádkových sbírek slovanských i cizích v »ČČM.«, 1895, v »Národop. Sborn. českoslov.«, v »Arch. f. slav. Phil.«, XVII., XIX., XXII. a v »Zeitschr. f. öst. Volksk.«, I. sl., v nichž kráčí v šlepějích proslulého něm. badatele Reinh. Köhlera a hledí obraceti pozornost západoevropského světa učeného na tradice slovanské; monografie o jednotlivých látkách, jako: Z legend o putování Ježíšově po zemi (»ČČM.«, 1892); Pohádkové studie (»C. Lid«, IV.); Slavische Beiträge zur verglaichenden Märchenkunde (»Zeitschrift für ost. Volkskunde«, I., III.); My trzej bracia (»Lud«, II.); Tatku, ach tylko taka gaskę mi daj (»Wisłæ, X.); Rybář a zlatá rybka (»Národop. Sb. českoslov.«, I.); Doktor Wszystkowiedz (»Wisłæ, XI.); Seit welcher Zeit werden die Greise nicht mehr getötet (»Zeitschr. d. Vereins f. Volkskunde«, 1898); Nächtrage zur Polyphemsage (»Archiv f. Religionswissenschaft«, I.), řada prací v bulh. »Sborniku za narodni umotvorenijæ, XV., XVI. – XVII., XVIII., O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích (»Národop. Sb. č.«, VI.); a konečně výklad theoretického stanoviska o směru a významu folkloristických studií v obšírném článku O srovnávacím studiu tradic lidových (»Národopisný Sborn. českoslov.«, II.). Polívka rediguje »Národop. Sborník českoslov.«, sv. VI. – VIII. (od roku 1900), a jest spoluvydavatelem »Věstníka slovanské filologie a starožitností«, v němž řídí čásť úvodní a oddíly literárně-historický a národopisný. Smt.

Související hesla