Poloostrov

, výběžek pevniny do moře nebo do jezera.

Ottův slovník naučný: Poloostrov

Poloostrov je čásť země daleko do moře vybíhající, na dvou neb více stranách mořem omezená. Nemá tak přesného omezení jako ostrov, což působí obtíže při určování poměru k trupu. Někteří geografové jmenují poloostrov každý výběžek země, jiní teprve tenkrát, je-li omezen mořskými zálivy neb zátokami. Dělíme je na vnitřní, okrajní a vnější. K vnitřním přiléhají s obou stran vnitřní moře (Italie, Balkán), okrajní mají na jedné straně okeán, na druhé moře okrajní (Pyrenejský poloostrov) a vnější vybíhají do okeánu zcela (Přední Indie). Jiné dělení je podle velikosti. Veliký poloostrov jmenujeme poloostrovní zemí, malý, táhlý pevninským jazykem. Za měřítko velikých a malých poloostrovů béřeme rozměr 10 tis. km2. Podle povahy dělíme je na samostatné, jež vykazují vlastní stavbu a členění (Richthofen), a nesamostatné, malé pobřežní. Členění vykazuje buď vrásnění jako předchod kontinentálních horských systémů, nebo zdvižení působením vulkánů. Poloostrovy závislé vykazují většinou jednoduchý relief půdy, ač také mohou vzniknouti působením vulkanickým nebo menším vržením, z větší části vznikly však buď zdviháním nebo klesáním pevniny. Podnebím, florou, faunou, osídlením srovnávající se s pevninou, samostatné vykazují své zvláštnosti. Pokud se týče připojení k pevnině, poloostrov je s ní spojen buď širokým pásem (vlastní poloostrov), nebo úzkou šíjí, isthmem, jako Morea a j. (ostrovitý poloostrov). Isthmy spojují s trupem ostrov buď přičleněný bývalý (pak jsou mladé), nebo budoucí, odčleňující se. Tak zv. poloostrovy stupně pevninského připínají se plošinou (Skandinavie), řetězovité tvoří první členy ostrovních oblouků (Aljaska, Kamčatka atd.). poloostrov-ů korálových neb jen vulkanických není. Srv. Alf. Hettner, Die Typen der Land-und Meeresräume. Filip.

Související hesla