Pope Alexander

, anglický básník; významný představitel klasicistní poezie. Jeho básně, psané hrdinským dvojverším, jsou založeny na vtipné pointě, vybroušeném jazyce a formální dokonalosti. Essay on Criticism (Esej o kritice) představuje formou delší aforistické skladby novou básnickou poetiku, vzhlížející k antickým vzorům. Ve své době zaznamenala velký úspěch Uloupená kadeř, směšnohrdinská báseň travestující malichernou salónní příhodu. Skladba The Dunciad (Hlupciáda) je sžíravou satirou na Popeho umělecké protivníky, Zkouška o člověku ambiciózní filozofickou básní. Pope přeložil Homérovy eposy Ílias a Odysseu a pořídil vydání Shakespearova díla.

Ottův slovník naučný: Pope Alexander

Pope [póp] Alexander, proslulý básník angl. (* 22. květ. 1688 v Londýně – † 30. květ. 1744 v Twickenhamu), syn dosti zámožných rodičův katolických (otec byl pláteníkem v Lombardstreet), byl pečlivě vychován, soukromě a ne ve školách, hlavně kněžími; znetvořeného těla, trpasličího vzrůstu a stále churav, rostl o samotě, bez druhů, bez dětských radostí a her v Binfieldu v lese Windsorském, kam jeho otec se přestěhoval. Za takových poměrů vyvinula se v něm povaha dráždivá, nedůvěřivá a malicherná v leckterém směru. Záhy jako dítě oddal se úsilnému studiu literarnímu, které bylo jedinou vášní jeho života; ve 12. roce již básní a nadán zvláštním darem napodobivým, padělá obdivuhodně verše Chaucerovy, Drydenovy, Spencerovy. Jako poloviční dítě ještě stane se přítelem starého literáta Wycherleye, jehož obdiv vzbudil svými verši, a korriguje mu některé rukopisy, poněvadž píše čistěji a s formální dokonalostí mnohem větší než tento starý autor. Wycherley uvedl jej do literárních společností londýnských, jež se scházely tehdy v různých kavárnách. Touha jeho ctižádosti nese se vysoko: chce býti diktátorem vkusu, zákonodárcem literatury; a stává se jím skutečně po vydání své Essay on criticism (1711). R. 1718 po smrti otcově zakoupil si dům v Twickenhamě, jehož park zařizuje s velikou péčí a zdobí umělými jeskyněmi; v tomto sídle vítá nejpřednější literáty i dilettanty své doby; mezi jinými navštěvují jej zde Bolingbroke, Windham, Marchmont, Arbuthnot, Swift, lady Mary Wortley Montagu, Voltaire, lord Hervey. S většinou přátel svých rozešel se pro tyranskost své povahy, která nesnesla odporu a nedovolovala nikomu projevovati mínění odchylné. Pope zemřel v plné slávě jako literární král a soudce své doby, dochován k smrti oddanou a obětavou péčí Marty Blountové. Nejdůležitější básnické práce Povy jsou: Pastorals (1702), čtyři eklogy podle ročních dob pojmenované, v nichž vliv Vergiliův je patrný. Formálná dokonalost, jazykova přesnost, aesthetická korrektnost, kteréž jsou charakteristikou talentu Pova, projevují se již tu plně. Jsou psány v pětistopém rýmovaném jambu, jehož Pope se zálibou užívá a který se stává po něm nejdůležitější formou novější angl. literatury. Dále: popisná báseň Windsor Forest, ve 2 dílech (první z r. 1704, druhý pozdější; celek poprvé vydán r. 1713); allegorická báseň The Temple of Fame (1711), na niž měl vliv Chaucerův »House of Fame«; An Essay on Criticism (1711), jedno z nejdůležitějších a nejcharakterističtějších děl Pových, v němž na základě Horatiovy »Ars poeticæ a Boileauova »L’art poétique« podává nárys poetické theorie klassicistické; The Rape of the Lock, komicko-hrdinská báseň, »trpasličí epos«, jak byla charakterisována, k níž Pope byl podnícen Boileauovým »Lutrinem« (ve dvojím zpracování: z r. 1712 o dvou a z r. 1717 o pěti zpěvích), jeví v drobnomalbě mnoho důmyslu a pečlivé práce, ale celek působí přece malicherně; Epistle of Eloisa to Abelard (1717), rhétorická malba vášně; The Dunciad (od »the dunce« = hlupák, blb), velmi vtipná, ale také zlomyslná a otrávená satira na literární nepřátele Povy; první vydání jeji je z r. 1728 o 3 knihách a jest tu rekem Theobald, druhé ve 4 knihách jest z r. 1742 a má rekem Cibbera; The Essay on man (1732 – 35), Povo arcidílo, filosoficko-didaktická báseň ve čtyřech epištolách, nejen veliké čistoty jazykové a formálné, ale i myslitelské síly a povýšeného, opravdového názoru na věci lidského života a určení; devět Epištol (z nichž čtyři nazvané Moral Essays) o různých thematech (1731-35), většinou literárních a filosofických, z nichž nejcennější jest Of the knowledge and character of man; konečně jest uvésti řadu přebásnění některých Horatiových Satir, Listův a Ód a přepracování Chaucerovy Merchant's tale (pod názvem »January and May«) a Prolog k Wife of bath's tale (1705). Veliká jest činnost Pova jako překladatele, kromě Statia a Ovidia hlavně Homérova, z něhož v desítislabičných rýmovaných verších přeložil Iliadu (1715 – 1720) a prvních 12 knih Odyssee (1720 – 25; překlad tento doplnili William Brome a Elijah Fenton). Význam tohoto překladu, který se jeví nám s dnešního stanoviska pochybeným, byl ve své době přece nesmírný; u vrstevníků svých došel jím Pope neobmezeného obdivu; vynesl mu také značný honorář 3200 liber. Jako prosaik nenapsal Pope nic zvláště vynikajícího; literárně historický význam maji jeho Memoirs of Scriblerus, společná to práce s Johnem Arbuthnotem (1727-32). Nepodařené bylo Povo vydání děl Shakespearových (v 6 sv. 1725), z něhož odkrojil všecko, co bylo »volného nebo triviálníhœ, čímž ovšem osvědčil špatné pochopení pro tohoto dramatického genia; vkus Popeův na poli dramatickém byl pochybený a ovládaný pseudoklassickými názory francouzskými. V Letters of Mr. Pope and several eminent persons, jež vydal r. 1735 ve 2 sv., dopustil se mnohých fals, jež objevil až mnohem později Charles Wentworth Dilke. Pope je vynikající a charakteristický představitel t. zv. klassicismu anglického; vliv jeho jest dalekosáhlý a většinou blahodárný, v angl. literatuře, kterou naučil vlastní literarní práci a odvrátil od jalové zdivočilosti. Jeho kritické a poetické theorie, třeba úzké a někde i dosti mělké, byly přece umělecky myšlené a při vší úctě k tradici nabádavé a podporující samostatnou tvorbu; vliv jeho v básnický jazyk anglický a básnický stil byl hlavně jeho vlastním příkladem pozoruhodný a prospěšný. Jako básnický talent nevyniká silou elementární, ale uměleckou dokonalostí, jemností, důvtipem, vybroušeností a velikou vnímavostí pro krásu, zvláště jasné logičnosti; v nejlepších verších svých dostupuje i zvláštního meditativného kouzla a myšlenkové lahody a přímosti, která jej činí milým nejlepším anglickým duchům i v XIX. stol.; vliv jeho ještě na Byrona je značný, a sám Ruskin, cizí všem klassicistickým a formovým směrům, cení jej vysoko. Souborně byla vydána díla Pova často; tak Warburtonem (Londýn, 1751), Wartonem (t., 1797), Bondlesem (t., 1806), Wardem (Poetical Works, t., 1869, 4 sv.), EIwinem (1871-72, 10 sv.), Elwinem a Courthopem (1888 a sl., 5 sv. se životopisem); básnická díla samotná vydal Rossetti (1883) a Dennis (1891, 3 sv.). Srv. Johnson, The lives of the english poets (Lond., 1781); Warton, Essay on the genius and writings of A. Pope (t., 1752-82, 2 sv.); Dyce, Memoir of A. Pope (t., 1851, 3 sv.); Carruthers, Life and works of A. Pope (t., 1853, 2 sv.); Deetz, A. Pope (Lip., 1876); Stephens, A. Pope v English men of letters (Lond., 1880 a 1889); Collmann, A. Pope und Lady Montagu (v Anglia IV.); Beljame, Le public et les gens de lettres au XVIIIe sičcle en Angleterre (Paříž, 1881); Williams, English letterwriters of the XVIIIth century, Swift and Pope (Lond, 1886). Šld.

Související hesla