Povídka

, prozaický žánr středního rozsahu s poměrně jednoduchým dějem; často využívá umělecký popis a epizody, proto se její děj neodvíjí tak rychle jako děj novely. Charakter hrdiny (na rozdíl např. od hrdiny románu) se v průběhu děje nemění. Rozlišuje se povídka historická, ze současného života, vědecko-fantastická, autobiografická, psychologická, humoristická, básnická. K významným tvůrcům povídky patřili zejména L. N. Tolstoj, A. P. Čechov, H. de Balzac, G. de Maupassant, E. Hemingway, S. Zweig, I. Bunin, A. Moravia, v české literatuře J. Neruda, K. Čapek, J. Hašek, I. Olbracht, B. Hrabal.

Ottův slovník naučný: Povídka

Povídka, jakožto druh epického básnictví, jest vypravování zajímavé události z obyčejného života soukromého. Jest psána buď veršem, buď prosou. Veršované povídky slují také básnické povídky nebo poetická vypravování. Od eposu liší se menším objemem a menší složitostí děje, od rhapsodií tím, že obsah není brán z oboru pověstí a bájí, od ballad a romancí, že převládá v nich silně živel epický. Vyskýtá se také název povídka historická; i rozeznává se pak od historické epopeje, že tu historické události nejsou před [viz obrázek č. 3281. IV. Západní typ povětrnostní. ] ním a hlavním činitelem, nýbrž že pouze na podkladě historickém rozvíjí se soukromá či osobní událost buď jednotlivců historicky nevyniknuvších neb i osob historických. Obyčejně povídka čerpá látku ze života soudobého a jest buď vypravováním skutečné události, buď naprosto smyšlená. Veršované povídky jsou předně obsahu vážného a tu velmi často nabyly rázu didaktického a moralisujícího (Gellert, Gleim); nyní však vzdělávají se velmi četně a hojně. Většinou však bývaly rázu komického a tu vykazují díla větší básnické ceny, zejména tu vzorem jsou komické povídky ze XIV. stol. anglického básníka Geoffreye Chaucera. U Němců komické a žertovné povídky (Schwank) menšího rázu napsal Hans Sachs. Ve Francii již ve XIII. a na poč. XIV. stol. byly v módě tak řečené fabliaux, veršované povídky, jejichž typickými osobami jsou sedlák, měšťan, kněz, mnich a žena; obsah jejich jest sice dokladem francouzské joviálnosti, ale zároveň záliby ve frivolnosti a hrubosti. Zvláštního rázu básnické povídce XIX. stol. dodal Byron nejen svým zvláštním stanoviskem, ale i skutečným poetickým vzletem. Byronův příklad zvítězil a odtud básnická povídka nabývala subjektivní povahy, látka povídky byla věcí podřízenou, záleželo na skvělém koloritu, na vyplnění povídkového obsahu vlastní duší básníkovou. Živel exotický v obor povídkový valně se šířil. Že Byron i tímto druhem básnickým působil na literatury slovanské (Puškin, Mickiewicz) a i na českou (Mácha, Hálek), jest známo. Řada básníků povídek (Thomas Moore, Longfellow, Walter Scott, Bodenstedt, Lenau, Scheffel atd.) jest nepřehledná. Také v české literatuře jest hojnost povídek. – Oblíbeno bylo řadu povídek nasazovati do společného rámce; již Chaucer tak učinil. V naší literatuře v té příčině vyniká řada povídek Sv. Čecha: »Ve stínu lípy«. – Záhy povídky byly psány také prosou. Tak jako eposy a rhapsodie, tak i středověké veršované povídky (novelly, žerty atd.) zbavovány roucha veršovaného a odívány v pohodlnější prosu, až konečně podobná literatura pozbývajíc uměleckého poslání a úkonu přešla úplně ve službu pouhé zábavy. Když však prosaický román i novella znovu začal býti umělecky pěstován, tu také k většímu zdokonalení a rozkvětu přišla povídka prosou psaná a hlavně ve stol. XIX. nejhojněji byla pěstována. Od románu povídka jako novella liší se jen objemem a rozsahem událostí, od novelly ještě prostším obsahem i prostší formou. Povídky bývají označovány různými jmény a není tu přesné klassifikace podle určitého dělidla, zrovna tak jako u románu a novelly. Mluví se o povídce historické a soudobé, o povídce vesnické; o povídce rytířské, romantické, loupežnické, pastýřské, námořní. Povídce humoristického obsahu říká se humoreska, krátké povídce komické žert. Čteme jména jako romanetto, arabeska, humoreska, obraz ze života, genre, črta, kresba, silhouetta atd. Povídka prosaická ve všech literaturách jest hojně vzdělávána. Zcela krátké veršované nebo prosaické povídce, vrcholící ve vtipném nápadu, říká se anekdota. Čch.

Související hesla