Práce


1. specificky lidská činnost vyznačující se plánovitostí a vědomou volbou pracovních postupů i společenskou kooperací a komunikací; zaměřena na hospodářský cíl uspokojování potřeb, v širším smyslu na tvorbu hodnot nezbytných pro zabezpečení existence člověka. Práce je nejdůležitějším výrobním faktorem ve výrobním procesu;
2. fyzika značka W – veličina vyjadřující dráhový účinek síly. Pohybuje-li se hmotný bod ve směru působící síly o stálé velikosti F po dráze s, je vykonaná práce W = Fs. Jednotkou v soustavě SI je 1 joule (J).

Ottův slovník naučný: Práce

Práce ve fysice jest definována součinem síly (f) a dráhy (s), po které síla přemáhá odpor; jednotkou její jest jeden erg, t. j. práce, kterou vykoná síla jedné dyny, působící po dráze 1 cm. Million ergů nazývá se megaerg-10 millionův ergů sluje jeden joule. Zvedáme-li hmotu (m) na povrchu země, překonáváme tíži, váhu tělesa -mg, kde g značí urychlení tíže. Těleso nabývajíc polohy od povrchu země vzdálenější, nabývá tím mohutnosti vykonati práci. Těleso při zdvižení spotřebuje, konsumuje určité množství práce, kterou může pak produkovati. Konsumovaná práce, jejíž velikost jest mg.l, kde l značí výšku, do které bylo těleso zdviženo, měří zároveň potenciálnou energii hmoty m. Padá-li těleso volně, probíhajíc dráhu l, jest podle zákonův o volném pádu l =1/2gt2; v=gt, při čemž t značí dobu pádu, v pak rychlost, kterou těleso dopadá. Vyloučením doby t z obou rovnic vychází l = 1/2 (v2 / g) a dosazením do hořejšího výrazu pro práce-ci konsumovanou mgl =1/2mv2. Výraz na pravé straně udává velikost práce ve formě jiné, již nazýváme živou silou, nebo též energií pohybu. Dopadne-li nepružná hmota m, pohybující se rychlostí v, na pevný podklad, tak že veškerý její viditelný pohyb se zruší, živá její síla, daná polovičním součinem z hmoty m a čtverce rychlosti v, přejde v jinou formu energie. Zákon o zachování energie, který v tomto a podobných případech platí, jest všeobecným zákonem o zachování práce, který obyčejně vztahujeme na energii mechanickou. Často však užívá se názvu práce též pro práci elektrickou, magnetickou, tepelnou a pod. V absolutní soustavě jednotek (cm, g, sec) mathematický výraz pro práci jest ovšem stále týž, v praxi užívá se na př. pro elektrickou práci jednotky »joule«. Empirickou jednotku tepelnou (kalorii) nutno přepočítávati na jednotky mechanické podle vzorce 1 kalorie = 4,2 joule. Vedle pojmu práce velmi důležitou veličinou jest intensita pracovní neboli effekt pracovní. Intensita pracovní definuje se prácí (L) za jednu sec, tedy poměrem L / t . Jednotkou intensity pracovní jest erg za sec (erg/sec), nebo megaerg/sec a joule/sec. Poslední jednotka nazývá se watt; při elektrickém proudu dána jest součinem počtu volt a ampčre (voltampère). Zpětně vyjadřuje se práce součinem intensity pracovní a času, značí tedy »wattsekundæ práci jednoho joule, kilowatthodina práci 3,6 millionu joule atd. Název práce pro součin síly a dráhy ve směru síly zavedl r. 1826 Poncelet. Starší jednotkou síly byla váha jednoho kilogrammu. Odtud definována jednotka práce Prácí spotřebovanou ke zdvižení jednoho kilogrammu do výše jednoho metru. Práce tato nazvána kilogrammometrem. Definice tato opuštěna zavedením přesné jednotky pro sílu. V dřívější definici váhy kilogrammu vězela neurčitost urychlení tíže. Pro zeměp. šířku 45° jest toto urychlení 980,6 cm/sec2 ve výšce hladiny mořské. Odtud práce jednoho kilogrammetru 1000. 980,6. 100 = 98,060.000 ergů čili 98,06 megaergů = 9,806 joule. Z této starší jednotky práce definována též praktická jednotka intensity pracovní, nazvaná »koňskou siloų a označovaná HP (horse power). 1 HP definována prácí 75 kgmetrů za sec. Jest tedy 1 HP = 75kgm/sec = 75. 9,806 joule/sec = 735 watt. nvk. Práce ve smyslu národohospodářském jest všechna činnost, směřující k vytváření hodnot, k ukájení potřeb lidských. V zásadě jest sice úplně lhostejno, zdali bezprostřední tuto činnost provádí člověk, či zvíře, či stroj. Přece však, mluvíme-li o práci, mluvíme o práci lidské, o práci zvířete a práci stroje, ačkoliv všechnu tuto práci možno odvoditi z práce člověka. Vždyť k tomu, aby zvíře k vykonávání určité práce bylo způsobilé, bylo nutno dříve je ochočiti, vyučiti je v činnosti té, a obyčejně jest stále nutno je říditi; k tomu, aby stroj uveden byl v pohyb, bylo třeba stroj vynajíti, zhotoviti jej a stále třeba jest jej vésti a upravovati. Ve všem tudíž patrna jest práce člověka. Není však každá činnost člověka již prácí ve smyslu národohospodářském, nýbrž pouze ta, která skutečně směřuje k vytvoření hodnoty. Když na př. posel vykoná namáhavou cestu, aby vyřídil svoje poselství, jest činnost jeho prácí. Když však touž cestu třeba s námahou ještě větší vykoná nějaký turista pro svoji zábavu, nemůžeme přece činnosti jeho přiznati jméno práce Zdali jako výsledek činnosti člověka vyskytne se žádaná hodnota skutečně, jest pro pojem práce zcela jednostejno: rozhodným jest úmysl, kterým, a cíl, za kterým nesla se ona činnost. Dejme tomu, že posel, o kterém právě mluvíme, nezastihne osobu, kterou hledal a které musí vzkaz vyříditi osobně; posel konal tedy cestu onu zcela nadarmo, musí ji po případě opakovati, má-li býti uskutečněn úmysl, kterým byl vedennicméně nemůžeme přece o činnosti této osoby, třeba úplně marné, říci, že není prácí. S toho stanoviska není pro nás již sporu před časem tak akutního, které práce možno pokládati za produktivní a které nikoliv. Jak známo, měli fysiokraté za to, že jedině práce zemědělská jest produktivní, ostatní pak neproduktivní; oekonomisté pokládali za práce-ci produktivní jediné práce-ci rukodílnou. Dnes však není nám možno odloučiti pojmy práce a produktivnost. Každá práce jest produktivní. Není-li ta která činnost produktivní, není prácí. Pro pojem práce nepadá také nijak na váhu oblíbené rozlišování činnosti svalů tělesných (práce tělesná) a činnosti mozkové (práce duševní). Pojem práce jest jedním z nejdůležitějších pojmů v theorii národohospodářské. Práce jest jedním z činitelů výrobních a význam její jako činitele výrobního stále stoupá. Na nižších stupních vývoje hosp. nejdůležitějším činitelem výrobním jest příroda, která poskytuje člověku vše, čeho potřebuje. Později však člověk musí věnovati přírodě a vzdělání čím dále tím větší námahu; zprvu tak činí bezprostředně přiložením ruky, prácí v nejvlastnějším slova smysle, později mimo to investováním kapitálu, výsledku práce dříve již vykonané, čili, jak zní známé rčení, »nahromaděnou prácí«. Stoupající význam práce dochází nejmarkantnějšího výrazu ve stoupání významu, který moderní společnost přikládá nositeli síly pracovní, dělnictvu. Význam ten, stoupající v přímém poměru se vzrůstem třídního sebevědomí dělnictva, jeho organisace a jeho vzdělání na venek jeví se v zákonodárství na ochranu a podporu práce Práce jest však velice důležitým bodem i v theorii hodnotní. Již Adam Smith a jeho škola prohlásili práci za základ hodnoty a měřili hodnotu každé věci množstvím práce na výrobu její vynaložené. Karel Marx, propracovav důsledně tuto theorii, za měřítko hodnoty prohlašuje množství práce společensky nutné na výrobu té které věci vynaložené. Prácí společensky nutnou pak vyrozumívá ono množství práce, jež třeba jest vynaložiti na výrobu určité věci při průměrné pilnosti výrobce, průměrném vzdělání jeho a za použití techniky výrobní v té které době povšechně platné. S theorií, že práce jest základem hodnoty, dá se uvésti v těsný soulad požadavek práva na práci. Aby kdokoliv byl oprávněn žádati prostředky k výživě ve výši společensky nutné, musí míti po ruce prostředky směnné téže hodnoty, jež by mohl dáti v náhradu, tedy stejné množství vynaložené společensky nutné práce, jaké obsahují prostředky k výživě, jichž se domáhá. Aby však měl příležitost tolik hodnoty vyměňovati, musí býti oprávněn, žádati vždycky na určitých organisacích společenských, aby mu poskytly možnost vynakládati sílu pracovní, aby mu daly práci. Právo na práci bylo na chvíli zavedeno aspoň na papíře za Ludvíka Blanca ve Francii r. 1848, ale bylo záhy opět zrušeno; neboť poznalo se, že právo na práci nemůže býti zabezpečeno za aery hospodářství soukromokapitalistického, nýbrž že by mohlo býti provedeno pouze v organisaci založené na podkladech kollektivistických. Nedostatečnou náhradou za přiznání práva na práci jest pojištění dělnictva pro případ nezaviněné nezaměstnanosti. Literatura. O práci jednají všechny systémy nár. hospodářství. LWr.

Související hesla