Právo přirozené

, právo, které stojí nad právem pozitivním, ospravedlňuje ho a určuje obsah jeho norem. Filozofie práva přirozeného má svůj původ v antice (především u Aristotela); rozpracována byla ve středověku (Tomáš Akvinský) a svou současnou podobu přejala zejména z osvícenství (T. Hobbes, J. Locke, J. J. Rousseau). Osvícenská přirozenoprávní filozofie chápe právo přirozené jako obsahově pevně stanovené právo, které vyplývá z řádu přírody a lidské přirozenosti, jež je ve své podstatě neměnná. Ve vývoji evropského práva přirozeného se objevují snahy znovu oživit přirozenoprávní myšlení a argumentace (např. norimberský proces nebo snahy o potrestání komunistických zločinů).

Související hesla