Předsókratici

, souhrnné označení řeckých filozofů, kteří působili v období od počátků řecké filozofie až do vystoupení Sókrata, tj. od konce 7. stol. př. n. l. do konce 5. stol. př. n. l. (viz též filozofie antická). Názory předsókratiků jsou známé z poměrně malého počtu zlomků jejich spisů a z pozdějších antických zpráv. Společným rysem byla snaha o racionální výklad světa jako jednoty a současně rozmanitosti. Protože svět chápali jako přírodu (fysis), bývají od dob antiky nazýváni přírodními filozofy. V rámci své filozofické činnosti rozvíjeli i některé další vědní obory (např. matematiku, lékařství, společenské teorie) nebo vytvářeli předpoklady pro jejich pozdější konstituování (logika, jazykověda, biologické disciplíny aj.). Významní představitelé: mílétská škola (Thalés, Anaximandros a Anaximenés), Pýthagorás, elejská škola (Parmenidés, Zenón z Eleje), Hérakleitos, Empedoklés, Anaxagorás, atomisté (Démokritos). Viz též hýlozoismus.

Související hesla