Premonstráti

, členové katolického řádu řeholních kanovníků, založeného v roce 1119 Norbertem z Xantenu. Základní jednotkou je kanonie, vedená opatem. V konventu (klášteře) žijí členové řádu ve formaci (novicové, studenti), ti, kteří se věnují nějakým službám a činnostem, které to vyžadují, a řeholníci na odpočinku. Ostatní žijí na farách a věnují se klasické duchovní péči o věřící.

Ottův slovník naučný: Premonstráti

Praemonstráti, církevní řád řeholních kanovníků (canonici regulares sacri ac candidi Ordinis Praemonstratensis), až podnes i v zemích koruny České rozšířený a od mnoha století známý, zal. r. 1120 od sv. Norberta v klášteře Prémontré ve Francii, po němž dostal záhy své jméno. Papežské potvrzení obdržel Norbert pro nový svůj řád v Římě od Honoria II. v Lateráně 16. ún. r. 1126. Sprvu vládla v řádě kázeň dosti tuhá. Za základ života přijal Norbert řeholi sv. Augustina, k níž družily se zvláštní stanovy (statuta). Za oděv řádový zvolen byl habit, škapulíř, pás, kápě, chórový plášť a biret, vše bílé barvy, odkud praemonstráti nazývají se někdy též bílým řádem. V kůru oblékají rochety, a kněží nosí při slavnostech kanovnické almuce z bělavých koží, někde i z hedvábí. V obecném životě jest u nás odznakem jejich bílá upiatá vesta s kolárem. Při bohoslužbách a v chóru praemonstráti užívají své zvláštní knihy mešní a svého brevíře, jež však jsou římskému obřadu skoro zcela podobny. Za účel vytkl zakladatel řádu svému vedle modlitby v chóru a tuhé kázně duchovní správu co možná dokonalou, uloživ mu též úctu Nejsv. Svátosti a P. Marie. A tak až podnes kněží praemonstratští působí na četných farách v různých zemích, ačkoli dobyli si nemalých zásluh i na poli vědy, umění a v úřadě učitelském, jak to dokazují J. Lienhart a nejnověji L. Goovaerts ve zvláštních bibliografických spisech (Spiritus lit. Norbertinus, Augšpurk, 1771; Ecrivains, artistes et savants de l'Ordre de Prémontré, Brussel, 1899). Dosud praemonstráti vyučují v naší říši na gymnasiích v Plzni, Košicích, V. Varadíně, Rožnavě, Kamenci, Keszthely a v nizozemském městečku Heeswijku. Dříve učívali též na reálkách v Liberci a Rakovníce, na gymnasiích v Žatci, Něm. Brodě a jednotlivci na různých vysokých i středních školách, akademiích a konviktech až i v cizích zemích. Od několika teprve let řád praemonstrátů zajímá se též o missie, a to v Anglii, Africe a Americe, jichž jest dosud založeno 10 (po 1 v Sev. Americe, na Kongu a Madagaskaru, 3 v Anglii a 4 v Brazilii). Řád praemonstrátů nabyl záhy po svém vzniku velikého rozšíření. Již r. 1121 vzniklo belgické opatství Floreffe, r. 1122 vestfálský klášter Kappenberg, r. 1126 bylo klášterů kolem 20. r. 1129 vnikl řád do Sas, rozšiřuje se rychle po Německu, Francii, Nizozemí, Anglii, Španělích, Uhrách a od r. 1140 i po zemích slovanských a rakouských. Za největšího rozkvětu řádu bylo klášterů na sta, v XVIII. stol ještě 198 (podle jiných 245), nyní jest jich jen 19, s nimiž jsou spojeny některé tituly klášterů bývalých. V Čechách praemonstráti mají kláštery na Strahově (nejstarší), v Želivě a Teplé, na Moravě v Nové Ríši, v Dol. Rakousích klášter Geras, v H. Rakousích Schlägl, v Tyrolsku Vilten, v Uhrách Jásov a Csornu, v Hollandsku Berne-Heeswijk, v Belgii Tongerlov, Averbode, Parc, Grimbergen a Postel, ve Francii Mondaye, Nantes, Balarin a Frigolet a v Římě dům s vlastním prokurátorem. Ke zrušeným opatstvím praemonstrátů v našich zemích náleží někdejší opatství v Litomyšli a Milevsku, Louky u Znojma, Zábrdovice u Brna a Hradiště u Olomouce. Též Pernek v D. Rakousích, Griffen v Korutanech a Nový Sącz v Haliči náležely řádu, jenž těšil se ode dávna všude veliké vážnosti. Celý řád dělil se v provincie t. zv. cirkarie s vikářem generálním v čele. Hlavou řádu byli až do r. 1790 opati z Prémontré. Teprve od r. 1869 děly se pokusy o obnovu ústavy řádové. Tak zařízena opět cirkarie rakouská a brabantská, k níž přibyly od několika let uherská, francouzská a provençalská. Generála volí nyní kapitola generální. Od r. 1883 jest jím Sigm. Starý, opat na Strahově. V čele kláštera jsou opati nebo probošti skoro vesměs infulovaní; konventu bratří, jenž skládá se z kanovníků, kleriků, noviců, tu a tam i laiků, předsedá převor a podpřevor; mimo to zaveden jest úřad cirkatora, provisora atd. V cirkariích konají se kapitoly provinciální. Řád praemonstrátů nabyl po 8 století mnoho pochvaly a uznání vrchnosti církevní i světské. K němu přestoupily mnohé kláštery řádů starších, ano i biskupské kapituly kollegiátní, na př. v Braniboru, Havelberku a Ratzeburku. Též v Praze, Litomyšli a Olomouci četní praemonstráti dosedli na stolec biskupský, především první náš praemonstrát, slavný biskup olomoucký Jindřich Zdík. Časem řád praemonstrátů utrpěl arci velikých ztrát, zvláště v XIII., XV., XVI. a XVIII. stol. Několikráte dály se pokusy o reformy, tak za Innocence IV. r. 1245, v XV. stol. v Německu a Anglii a v XVII. stol. skrze Lohelia a Questenberka, opaty strahovské, z nichž tento založil v Praze kollej norbertinskou pro chovance řádu. Kláštery saské, lotrinské, španělské a anglické nabyly časem pro sebe veliké samostatnosti, tvoříce zvláštní kongregace. Nová kongregace francouzská, zal. r. 1858 od Edmunda Boulbona ve Frigoletu, neudržela se a spojena byla r. 1898 s ostatním řádem. – Řád praemonstrátů má již od svého založení též ženské odvětví praemonstrátek, jež nazývají se po svém zakladateli někdy i norbertinky. První řeholnicí řádu byla Ricvčre v Prémontré. Zřízení panen podobá se řádu mužskému. Oděv jejich jest též celý bílý, jen kanovnice nosí černý závoj. Klášteru v cele stojí probošti nebo převoři praemonstráti, konventu předsedá abatyše nebo převorka, druhdy mistryně (magistra) zvaná. Nyní mají praemonstrátky ještě 10 domů, a to po 2 ve Španělsku a Francii, po 1 ve Švýcařích, Belgii a Hollandsku, opatství Zwierzyniec u Krakova a 2 malé kláštery v Rus. Polsku. Jen polovic jest jich ve spojení s řádem mužským. Dříve praemonstrátky mívaly v Čechách slavné kláštery v Doksanech, Chotěšově a Louňovicích, na Moravě v Kounicích a Nové Říši, v Dol. Rakousích v Perneku a ve Vídni. Rozšířeny bývaly hlavně v Německu, Polsku, Nizozemí a Uhrách. – Pro světské osoby založil sv. Norbert též třetí řád praemonstrátský, jenž byl velmi rozšířen, v XVIII. stol. obnoven a v nejnovější teprve době znovu se zavádí. – Liter.: Hugo, Annales Praemonstr. (Nancy, 1734 – 36, 2 d.); Paige, Bibl. Praem. (Pař., 1633); Čermák, Premonstráti v Čechách a na Moravě (Praha, 1877); S. Brunner, Ein Chorherrenbuch (Víd., 1883); A. Žák, Der heil. Norbert (Vídeň, 1900); t., Panny řádu sv. Norberta (»Sborník hist. kroužkų v Praze, 1900); Madelaine, Manuel du tiers-ordre de saint Norbert (Caen, 1888); Catalogus gener. O. Praem. (Inšpruk, 1894 a Praha, 1900). .

Související hesla