Přemysl Oráč

, mytická postava nejstarších českých dějin. Podle pověsti manžel Libuše, zakladatel státu a dynastie Přemyslovců.

Ottův slovník naučný: Přemysl Oráč

Přemysl: , podle pověsti praotec nejstaršího panovnického rodu českého. Pověst, jak v nejstarší podobě dochována je v Křišťanově legendě o sv. Václavu, vypravuje, že Čechové, kteří původně žili bez vladaře a bez zákona, stiženi byvše morem a jinými pohromami, utekli se o radu k jakési věštkyni (Libuši). K její radě založili hrad Prahu a zvolili si za vládce moudrého muže Přemysla, který toliko rolnictvím se zabýval. Za manželku dali mu onu panenskou věštkyni a z rodu jejich brali odtud svoje panovníky. V podobě pozměněné objevuje se pověst u Kosmy. Kosmas vypravuje, že kněžna Libuše, byvši v rozepři dvou bratří pohaněna od toho z nich, jemuž nedala za pravdu, chtěla vzdáti se trůnu, ale k přání národa setrvala a zvolila za muže Přemysla z vesnice Stadic. Poslové Libušini nalezli prý Přemysla orajícího. Odjížděje jako knize k Libuši, Přemysl vzal s sebou střevíce z lýčí ušité, prý na památku, aby potomci jeho věděli, odkud pošli. Střevíce ty chovaly se ještě v době Kosmově na Vyšehradě v komoře knížecí Podle Kosmy Přemysl zkrotil bujný ještě národ přísnou vládou a dal mu spolu s Libuší zákony, jimiž po několik století byl spravován. Do jeho doby klade Kosmas také založení Prahy Libuší a dívčí boj. U pozdějších kronikářů nacházíme tuto pověst rozhojněnu ještě dalšími podrobnostmi. Protože až do nejnovější doby legenda Křišťanova byla pokládána za padělek XIV. stol., opírala se moderní literatura historická, pokud jednala o Přemyslovi, hlavně jen o vypravování Kosmovo, které pokládala za nejstarší formu pověsti. Starší historikové (celkem také ještě Palacký) přijímali v podstatě vypravování Kosmovo jako historické a kladli panování Přemyslovo do první čtvrti VIII. stol. Tomek (a po něm Kalousek) pouze jádro pověsti pokládá za historické, t. j. existenci osoby Přemyslovy (podle jeho domněnky byl to snad vévoda kmene Lemuzů, v jejichž krajině Stadice ležely) a jeho sňatek s Libuší. Naproti tomu Erben, Brandl a Sobotka pokoušeli se pověst o Přemyslovi a všechny její podrobnosti vyložiti z přírodní mythologie. Podle toho výkladu byly by na Přemysla přeneseny vlastnosti Peruna a pod. Tomuto výkladu opřel se Tille ukazuje, že domněle mythologické prvky pověsti o Přemyslovi nejsou původní, nýbrž že »náležejí k oné obsáhlé oblasti látek evropských, pro které dosud marně hledáme původní prameny v historii, mythologii a v různých končinách Asie«. Podle Lipperta základem pověsti o Přemyslovi jest utvoření konubiálního svazku mezi dvěma kmeny sousedními, vše ostatní je výmysl Kosmův. Podobně má Bachmann za základ té pověsti pamět o spojení obou kmenů vítězstvím kmene Přemyslova nad kmenem vlastních Čechů. Peisker zase domnívá se, že v pověsti kryje se vzpomínka na vítěznou revoluci ujařmených sedláků, vedených Přemyslem proti pastýřské šlechtě, a na založení rolnického státu. Konečně vysloveno i mínění (posledně Schreuerem), že Přemysl jest identický s historickým Samem. K Samovi prý dlužno vztahovati vše, co Kosmas vypravuje o Přemyslovi, zvláště o jeho zákonodárné činnosti. Založení Českého státu a jeho vnitřní organisace bylo by dílem tohoto Sama = Přemysla, který byl ovšem rodilý Frank Mínění o identitě Sama a Přemysla jest arci pouhý libovolný předpoklad, pro nějž v pramenech není opory. Společný nedostatek všech těchto výkladů je, že nepřihlížejí k onomu podání pověsti, jež se zachovalo v legendě Křišťanově. Jím potvrzuje se celkem názor, že v pověsti jest jen velmi málo skutečně historického obsahu a že podrobnosti uváděné Kosmou jsou buď vlastní jeho výmysl aneb aspoň původu dosti pozdního. Jest však možné, že na vývoj pověsti působily vedle historického jádra také živly jiné (mythologické, sociální a pod.). – Literaturu o Přemyslovi podrobně uvádí Zíbrtova Bibliografie české historie II. str. 876. K tomu sluší dodati později vyšlý spis H. Schreuera, Untersuchungen zur Verfassungsgeschichte der böhmischen Sagenzeit (Lip., 1902). KKr.

Související hesla