, český knížecí a královský rod. Vládli v českém státě od 9. stol. do roku 1306. Podle pověsti je zakladatelem rodu Přemysl Oráč, který byl k vládě povolán kněžnou Libuší od pluhu. Nejstarším historicky známým Přemyslovcem byl kníže Bořivoj (konec 9. stol.), který se svou chotí sv. Ludmilou přijal křest a zahájil proces christianizace Čech. Za vlády Bořivojova vnuka knížete Václava se začala rozšiřovat vláda Přemyslovců, která do té doby zahrnovala pouze střední Čechy. Za Václavových nástupců Boleslava I. a Boleslava II. byly k Čechám připojeny Morava, Krakovsko, Slezsko a Červenské Hrady. Počátkem 11. stol. mimočeské državy ztraceny. V době knížete Oldřicha dobyta zpět Morava (20. léta 11. stol.), která je od té doby součástí českého státu. Z Přemyslovců vládnoucích v 11. stol. dosáhli největších úspěchů Břetislav I. (1034 – 55) a Vratislav II. (jako král Vratislav I.), jenž byl v roce 1085 korunován prvním českým králem. Druhým z Přemyslovců, který získal královskou hodnost, se stal Vladislav II. (králem 1158 jako Vladislav I.). Oba panovníci získali královskou hodnost pouze pro svou osobu. V poslední čtvrtině 12. stol. došlo k úpadku knížecí moci. Rychlé střídání Přemyslovců na českém trůně, často za pomoci německých panovníků, vedlo k zásahům do českých poměrů ze strany říše. Ve 13. stol. začala vláda silných panovníků: Přemysl I. Otakar, Václav I., Přemysl II. Otakar a Václav II. Již za vlády Přemysla I. Otakara se český stát vymanil z područí německých panovníků; vztah k říši upravovala Zlatá bula sicilská (1212), jež mj. zaručovala českým vládcům dědičně královskou hodnost. 13. stol. přineslo ekonomický, politický i kulturní rozvoj českých zemí. Přemysl II. Otakar připojil 1261 – 76 k českému státu rakouské země, Václav II. získal v roce 1300 korunu polskou a pro svého syna Václava III. 1301 i korunu uherskou. Na vrcholu své moci rod vymřel, když byl jeho poslední představitel Václav III. v roce 1306 úkladně zavražděn. Po Přemyslovcích nastoupila v českém státě dynastie Lucemburků prostřednictvím Elišky Přemyslovny (sestry Václava III.), manželky Jana Lucemburského. Eliščin syn Karel IV. se pokládal za dědice přemyslovských tradic.
Přemyslovci slují členové nejstaršího panovnického rodu českého podle svého báječného zakladatele Přemysla. Rod po meči vymřel r. 1306 Václavem III., po přeslici udržuje se dosud. – Přemyslovci sluje také sbírka básní lyricko-epických J. E. Vocela.
|