Přemyslovci

, český knížecí a královský rod. Vládli v českém státě od 9. stol. do roku 1306. Podle pověsti je zakladatelem rodu Přemysl Oráč, který byl k vládě povolán kněžnou Libuší od pluhu. Nejstarším historicky známým Přemyslovcem byl kníže Bořivoj (konec 9. stol.), který se svou chotí sv. Ludmilou přijal křest a zahájil proces christianizace Čech. Za vlády Bořivojova vnuka knížete Václava se začala rozšiřovat vláda Přemyslovců, která do té doby zahrnovala pouze střední Čechy. Za Václavových nástupců Boleslava I. a Boleslava II. byly k Čechám připojeny Morava, Krakovsko, Slezsko a Červenské Hrady. Počátkem 11. stol. mimočeské državy ztraceny. V době knížete Oldřicha dobyta zpět Morava (20. léta 11. stol.), která je od té doby součástí českého státu. Z Přemyslovců vládnoucích v 11. stol. dosáhli největších úspěchů Břetislav I. (1034 – 55) a Vratislav II. (jako král Vratislav I.), jenž byl v roce 1085 korunován prvním českým králem. Druhým z Přemyslovců, který získal královskou hodnost, se stal Vladislav II. (králem 1158 jako Vladislav I.). Oba panovníci získali královskou hodnost pouze pro svou osobu. V poslední čtvrtině 12. stol. došlo k úpadku knížecí moci. Rychlé střídání Přemyslovců na českém trůně, často za pomoci německých panovníků, vedlo k zásahům do českých poměrů ze strany říše. Ve 13. stol. začala vláda silných panovníků: Přemysl I. Otakar, Václav I., Přemysl II. Otakar a Václav II. Již za vlády Přemysla I. Otakara se český stát vymanil z područí německých panovníků; vztah k říši upravovala Zlatá bula sicilská (1212), jež mj. zaručovala českým vládcům dědičně královskou hodnost. 13. stol. přineslo ekonomický, politický i kulturní rozvoj českých zemí. Přemysl II. Otakar připojil 1261 – 76 k českému státu rakouské země, Václav II. získal v roce 1300 korunu polskou a pro svého syna Václava III. 1301 i korunu uherskou. Na vrcholu své moci rod vymřel, když byl jeho poslední představitel Václav III. v roce 1306 úkladně zavražděn. Po Přemyslovcích nastoupila v českém státě dynastie Lucemburků prostřednictvím Elišky Přemyslovny (sestry Václava III.), manželky Jana Lucemburského. Eliščin syn Karel IV. se pokládal za dědice přemyslovských tradic.