Preraffaelisté

, preraffaelité – bratrstvo anglických malířů a literátů založené v roce 1848 D. G. Rossetim. Inspirováni Ruskinovými myšlenkami o pravdě spočívající v přirozenosti, usilovali o návrat k ušlechtilé prostotě italských předrenesančních a raně renesančních (tedy před Raffaelem) mistrů. Literární program hlásal spojení smyslovosti a mysticismu. Preraffaelisté psali zejména balady, mytologické epické skladby a lyrické básně. Teoretické zásady skupiny hájil J. Ruskin. Poezií se zabývali D. G. Rossetti a A. Ch. Swinburne. V malířství preraffaelisté razili zásadu odklonu od realismu a přírody k dekorativní malbě a abstraktnímu idylismu. Ve srovnání se staršími, podobně orientovanými nazarény měla tvorba preraffaelistů převážně profánní ráz. Plošným formálním zjednodušením obrazu předznamenali secesi. Členem preraffaelistů byl i kritik W. Morris.

Ottův slovník naučný: Preraffaelisté

Praeraffaelité, název pro moderní malíře, kteří stanovili sobě za vodítko, že vlašské umění před Raffaelem jediné zasluhuje, aby bylo napodobováno nebo vzato za vzor. Až po Raffaela umění podle jejich úsudku bylo vroucné, naivní, přirozené, upřímné, a slavným malířem madonn započal úpadek tohoto umění, které se stalo sice bohatším a přepychovým, za to však pozbylo své čistoty a bezprostřednosti. Tak soudili již němečtí Nazarenové (Overbeck, Steinle, Veit, Hess) a mínili, že nutno pokračovati tam, kde vlaští umělci před Raffaelem přestali, že mistrnou kresbu, skvělý kolorit, duchaplnou komposici, věrné reprodukování přírody-že vše to již nelze překonati a proto též že nesluší se napodobovati mistry po Raffaelovi. Hlavní úloha připadala u jmenovaných živlu romanticko-katolickému a z toho vzniklému nadšení pro středověk. Pojmy jejich byly nejasné, nevěděli, v čem vlastně prostota a upřímnost vlašských mistrů praeraffaelitů spočívají, a spíše lze předpokládati, že jejich nedostatečné vychování umělecké, neznalost malby a vůbec technická nevyspělost vedly je k těmto vzorům, zdánlivě snáze napodobitelným. Hlouběji vnikli angličtí praeraffaelité v podstatu vlašského praeraffaelismu a vyslovili se také zásadně pro zpátečnický návrat k nejvyšší pravdivosti, prostotě a vniternosti umělecké Byla to jakási reakce na dovednost a virtuositu benátských a nizozemských malířů, v Anglii stále napodobovaných. Malíř a básník Dante Gabriel Rossetti založil r. 1846 – 47 bratrstvo praeraffaelitů (Pre-Raphaelite-Brotherhood čili P. R. B.). Přidružili se Holman-Hunt, Madox Brown, Millais, Collins, Martineau, později BurneJones a j. v., a s počátku nedocházeli mnoho sympathií. Jejich umění bylo podivně předrážděné, nepřirozeně zádumčivé, tvary často nehezké, zbarvení fantastní a náměty namnoze se vymykaly ze světa viditelného a pochopitelného předvádějíce vidiny a fantasie z říše blouznění básnického neb i náboženského. Také když si vyvolili látky ze spisovatelův anglických nebo z dějin a ze sv. Písma, snažili se vyhrotiti obraz překvapujícím podáním osob, kroje, krajiny a všech předmětů vedlejších, nejraději však malovali allegorie a fantasmagorické vidiny. Jejich neoblíbenost proměnila se časem v obdiv všeho vzdělaného a vznešeného světa a pojednou stali se moderními umělci. Nabyli značného vlivu na veškeré anglické umění. a postupem pak také působili za hranicemi Britannie, hlavně u Němců. V rozporu s hlásanými požadavky po prostotě, upřímnosti atd. vyvinulo se u nich raffinované umění poněkud dekadentně naladěné, až chorobně citlivé a přírodě odporující. Skorem vedli boj proti zobrazování skutečnosti. Vynašli také zvláštní způsoby malování, t. zv. primitivismus byl jimi prohlášen jako umělecký směr. F. H-s.

Související hesla