Příbuzenství

, vztah fyzických osob vyplývající z jejich pokrevního původu, kdy buď jedna osoba pochází od druhé (předci a potomci – linie přímá), nebo dvě osoby pocházejí od téhož předka (linie pobočná). Stupeň příbuzenství se určuje v linii přímé podle počtu zrození, jimiž jedna osoba pochází od druhé, a v linii pobočné podle počtu narození od společného předka.

Ottův slovník naučný: Příbuzenství

Přibuzenství (něm. Verwandtschaft) jest svazek mezi dvěma nebo více osobami, zakládající se buď na pokrevenství anebo na právním poměru je nahrazujícím. Podle toho rozeznávalo již právo římské přibuzenství pokrevní, cognatio, a přibuzenství právní, agnatio, při němž pojítkem byla moc otcovská (patria potestas) nebo moc manželská (manus). Kromě toho užívá se někdy výrazu přibuzenství ve smysle širším též k označení švakrovství (affinitas), jez jest poměrem mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela. Při přibuzenství v nejužším slova smysle, t. j. pokrevenství, rozeznáváme přibuzenství v linii rovné od přibuzenství v linii pobočné a v linii rovné činíme dále rozdíl mezi přibuzenstvím vzestupným a přibuzenstvím sestupným. V linii pobočné rozeznávají se dále příbuzní plnoro dí (bilaterales) od polorodých (unilaterales). Rozdíly tyto měly v právě římském značnou důležitost zejména v oboru zákonného práva dědického. Při vzdálenějších příbuzných pobočných jest možno též, že jeden s druhým spojen jest příbuzenským svazkem několikonásobně, tak na př. při potomstvu pocházejícím z manželství, v něž vešel bratranec se sestřenicí. Značnou důležitost má dále ještě rozdíl mezi přibuzenstvím manželským, zakládajícím se na zplození v řádném manželství, a přibuzenstvím pocházejicím toliko ze zplození mimomanželského, neboť plné právní účinky poměru příbuzenského, zejména vůči zploditeli otci a příbuzným s jeho strany, uznány jsou právním řádem toliko pro případ prv uvedený.

Přibuzenství ve smysle užšim, t. j. cognatio a agnatio (ne švakrovství), jest právně důležitým hlavně pro pravo dědické a rodinné, zejména poručenské; podotknouti sluší, že právo římské v tom ohledu spojovalo téměř všecky právní účinky výhradně s přibuzenstvím agnátským a připustilo k intestátnímu dědictví a k poručenství pouhé pokrevni příbuzné teprve po delším pozvolném vývoji, jenž dovršen byl však v právě Justiniánském téměř úplně ve prospěch přibuzenství pokrevního, vedle něhož přibuzenství spočívajícímu jen na právním úkonu (adopci) ponechána byla důležitost měrou dosti omezenou toliko ještě po dobu jeho trvání.

Pro právní účinky poměru příbuzenského bude nemálo důležitým určiti blízkost jeho stupně; tak zejména pro právo dědické a poručenské platí zásada, že bližší příbuzný má přednost před vzdálenějším, a též ostatní právní účinky příbuzenského svazku (překážka manželství, některé výhody v oboru práva majetkového) nastávají jen při příbuzných do určitého stupně. Pro určení příbuzenského stupně stanovilo právo římské pravidlo: tot genus quot generationes, t. j. osoby jsou v tom stupni příbuzny, kolik činí počet potřebných zplození, na př. otec se synem jsou příbuzni v prvním, bratr se sestrou ve druhém, bratranec se sestřenicí ve čtvrtém stupni atd. Na rozdíl od tohoto způsobu, t. zv. computatio civilis, jenž přijat byl též ve právě rakouském (§ 41 rak. obč. zák.), lišiti jest určení stupně příbuzenského podle práva kanonického, t. zv. computatio canonica, jež přihlíží k tomu, jak vzdálen jest každý z obou příbuzných, o něž běží, od společného předka, při čemž, nejsou-li vzdáleni oba stejně, rozhoduje stupeň příbuzného vzdálenějšího; podle tohoto způsobu přibuzni jsou bratr a sestra ve stupni prvém, bratranec a sestřenice ve stupni druhém, synovec a strýc ve stupni druhém nerovném (gradu secundo tangente primum). Stejně počitá se i stupeň vzdálenosti při švakrovství, jehož význam omezuje se ovšem hlavně jen na to, že zakládá v blízkých stupních překážku manželskou. JV

Související hesla