Principát

, státní forma římské říše v prvním období císařství 30 př. n. l. – 284 n. l. Hlavní rysy římské republiky formálně zachovány, avšak rozhodující roli hrál císař jako „první mezi rovnými“ (latinsky princeps inter pares), který se opíral o soustavu mimořádných, jemu trvale udělených mocí, zejména o moc tribuna lidu, která mu dávala právo zakročit proti kterémukoli úředníkovi. Od 12 př. n. l. zastával princeps i roli nejvyššího kněze (pontifika), čímž získal dozor nad státním kultem. Ráz římské politiky určován mocenským poměrem senátu a panovníka, v celku však byla role úřadů oslabována a výkonná moc postupně přesouvána na císařský byrokratický aparát. Koncem 3. stol. se principát proměnil v dominát, v němž již císař vládl absolutisticky.

Ottův slovník naučný: Principát

Principatus, lat., principát, důstojnost toho, kdo byl princeps. V římských dějinách rozumí se slovem tímto ústava prvních tří století Říma císařského, t. j. od Augusta až po Diokleciána. Principatus byl v základě t. zv. diarchií (dvojvládou), t. j. o nejvyšší moc státní dělili se císař a senát. Ovšem v této účasti lví podíl připadl tomu, kdo v poslední příčině rozhodl vždy faktickou svou mocí. Tímto způsobem jeví se hned v počátcích ono rozdělení moci spíše zdáním než skutečností. Pk.

Související hesla