Próza

, souhrnné označení pro literární díla, která nejsou psána ve verších ani v dramatické podobě. Patří mezi tři základní literární druhy (próza, poezie, drama). Dělí se na prózu naukovou (odbornou), rétorickou (řečnickou), dokumentární (listiny, korespondence), publicistickou (žurnalistickou a popularizační) a uměleckou. Umělecká próza zahrnuje veškerou neveršovanou epiku a dělí se na základní žánry, jako jsou román, novela, povídka a různé typy vyprávění. Význam umělecké prózy vzrostl zejména v době preromantismu a osvícenství. V období romantismu se próza jako literární druh stala rovnocennou poezii a od konce19. stol. je druhem nejrozšířenějším.

Ottův slovník naučný: Próza

Prosa (z lat. proversa, prorsa, t. oratio) sluje mluva volná, prostomluva, na rozdíl od mluvy vázané poetickou formou (rhythmem a rýmem), ač obě účelům básnickým (uměleckým) sloužiti mohou. Proti sobě staví se jen potud, pokud prosa znamená mluvu nebásnickou, opak umění (prosa života, prosaická skutečnost = holá, všední skutečnost). Prosa jako básnický prostředek projevovací, prosa výpravná (v niž zahrnuje se román, novella, povídka, popis, líčení, charakteristika atd.), způsobem projevování liší se od prosy jednací, vědecké a řečnické. Prosa jednací, pokud obsahu se týče, slouží potřebám života praktického (soudnictví, sněmovnictvi); prosa vědecká projadřování děl rozumových, dějepisných, přírodopisných, filosofických, právnických. K ní se čítají vedle děl rozsáhlých i kratší rozpravy, essaie, monografie, dissertace, (středověké) traktáty. I kritická díla zahrnuje. Prosa řečnická členívá se opět ve světskou (řeči politické, soudní, akademické, slavnostní) a duchovní (kázání). – Prosa v hudbě znamená sekvenci.

Související hesla