Průliv mořský

, úžina – úzká vodní cesta přirozeného původu, která spojuje dvě moře. Mezinárodněprávní úprava režimu mořských průlivů není jednotná. Je sjednávána mezinárodními úmluvami pro jednotlivé průlivy separátně. Úpravy zahrnují zejména otevřenost, respektive uzavřenost průlivu pro průjezd obchodních a válečných lodí buď pro všechny státy, nebo pro státy pobřežní či nepobřežní – a to vzhledem ke stavu míru nebo války.

Ottův slovník naučný: Průliv mořský

Průliv, úžina mořská, též kanál (frc. détroit, angl. strait, ital. stretto, canale, něm. Scestrasse, Meerenge), jest úzká plocha mořská mezi dvěma výběžky pevniny nebo mezi dvěma souběžnými pobřežími. Podle polohy rozeznáváme: 1. průlivy pobřežní, jež spojují vody pobřežní s mořem širým nebo moře pokrajní; 2. průlivy mořské, které spojují části moře nebo celé okeány. Z průlivů pobřežních máme na pobřeží rovném, málo zálivů vykazujícím, průlivy lagunovité, spojující laguny s mořem; na pobřeží provençalském nazývají se grau, na pobř. fríském gat. Nepřihlížíme-li ke vzniku a poloze průlivů, rozeznáváme: 1. průlivy podélné, mezi dvěma souběžnými a se prodlužujícími vyvýšeninami. Vyskytují se velmi zřídka: průliv Malacký, Fukienský, Davisův; 2. průlivy příčné, jež přerývají řadu ostrovů směrem kolmým na směr pohoří. To bývá obyčejný zjev u průlivů mořských: Beringův, při ostrovech východoasijských. Gibraltar počítáme k nim také. 3. Průlivy indifferentní, jinak neutrální, jejichž směr nezávisí na poměrech zdvižení sousední země. K nim počítají se také průlivy pohraniční, na hranici dvou území tektonicky různých. K této skupině náleží Florida, Báb-el-Mandeb, Palkův průliv, Otranto, La Manche. – Příčinu vzniku průlivu jest hledati spíše v silách tektonických a ve změnách stavu hladiny mořské. Tak mohou vzniknouti průlivy, když dvě sousední plochy se pozdvihnou a ohradí čásť moře, nebo kraj o nízké nadmořské výšce mezi dvěma moři následkem positivního pohybu vody mořské může se ponořiti. Pouhým působením moře průlivy utvořiti se nemohly; neboť kde působí příboj, nepůsobí směrem pouze jedním, nýbrž regionálně. Jinak jest vždycky mocným činitelem, na př. při mělkém průlivě Doverském pracovala erosivní činnost proudů jistě potud, až poslední zbytek prahu byl odstraněn. V průlivě shledáváme se s proudy, jimiž se vyrovnává solný obsah vody obou moří; jsou tím mocnější, čím užší jest spojení u srovnání s plochou moří, jež průliv spojuje. V průlivě Gibraltarském jsou zvláště mocné. Jimi a zvláště proudy výčasovými průliv neustále se prohlubuje, a na takových místech povstávají obyčejně prohlubně. Proudy ty chrání průliv před zanesením a v tom právě spočívá důvod, proč jest tak málo úžin zemských v poměru s průlivy mořskými. Určitého vztahu mezi okeánografickým významem průlivů mořských a jejich rozměry není. Moře Středozemní má jenom jeden průliv, kdežto do moře Čínského jich vede několik. Hloubka průlivu jest rozmanitá: některé mají jenom 100 m hl., jiné dosahují 2 – 3000 m hl. Na dně každého průlivu jest práh, jenž obě moře spojuje. Biologicky jsou průlivy důležity tím, že možnou činí výměnu specií mezi dvěma moři. To pozorujeme při velmi mladém průplavě Suezském, jenž má úplně význam průlivu, a také v zálivě Mexickém pozorujeme známky bývalého spojení s okeánem Tichým. Při mělkých průlivech výměna ta jest znesnadněna zvláště živočichům žíjícím ve větších hloubkách. I vzhledem k zemím průlivy bývají důležitou hranicí biologickou: tak jest známa čára Makassarská, jež tvoří podle Wallacee vlastní hranici mezi světem indickým a pacifickým. Na průliv omezen jest hlavně styk mezi dvěma moři, proto jsou důležitým činitelem politickogeografickým. Opanováním průlivu opanován jest také obchod tudy jdoucí. Proto jest ode dávna snaha národův, aby opanovali oba břehy průlivu. Na držení průlivu závisí často moc a síla státu: tak Gibraltar a Suez značně přispívají k panství anglickému nad Indií a tím i velmocenskému postavení Anglie.Politický význam průlivu nespočívá na počtu lodí, které jím proplují, ale na důležitosti moří, která spojuje: odtud také větší význam Suezu než Bosporu. Anthropogeografický význam průlivu jest podobný jako u řek: jimi možno se dostati snáze do vnitrozemských moří, na př. do moře Černého a potom ještě do Azovského, při nich snadno vznikají důležitá města, a dějiny Hanzy nás učí, jak životní otázkou byl pro ni Sund baltský. Velikou většinu průlivů vykazuje Starý svět. Z nich nejznámější a důležitější jsou: Na severu Evropy z moře Karského do Barendszova: Jugorský, Karský a Matočkin. Z moře Severního do Baltického Skagerrag a Kattegat, mezi Velikou Britannií a Francií Doverský a Anglický čili La Manche; do moře Středozemního Gibraltar a v moři samém Messinský mezi Tyrrhenským a Iónským mořem. Dardanelly a Bospor mezi Evropou a Malou Asií, průliv Kerčský jako přechod z Černého moře do Azovského. Mezi Afrikou a Asií průliv Báb-el-Mandeb. Průliv Ormuzský ze zálivu Perského a Omanského, Palkův mezi Přední Indií a Ceylonem. Při Zadní Indii Malacký mezi poloostrovem Malakkou a ostr. Sumatrou; při sev. Australii Torresův a při jižní Bassův. Z ok. Tichého do sever. Ledového moře Beringův. Při Jižní Americe Magelhăesův, při Severní Hudsonův a Davisův. Mimo to také průplavy Korintský a zvláště Suezský mají úplně ráz průlivů. – Literatura. Hettner A., Die Typen der Land-u. Meeresräume (»Ausland«, 1891); Jireček Konst., Otázka úžin Cařihradských (»Osvětæ, 1892); Kenn de Hoogerwoerd R. C., Die Häfen und Handelsverhältnisse des Persischen Golfs und des Golfs von Oman (»Annal. d. Hydr.«, Berl., 1889, sv. XVII.); Limpricht M., Die Strasse der Dardanellen (Diss., Vratislav, 1892); Wisotzki E., Die Strömungen in den Meeresstrassen (»Ausland«, sv. LXV). Nový.

Související hesla