Průsmyk

, sedlo – výrazná sníženina v horském hřbetu, obvykle původu denudačního nebo strukturního. Průsmyky často procházejí významné dopravní cesty.

Ottův slovník naučný: Průsmyk

Průsmyk, prosmyk, přesmyk (angl. défile, franc. passage, defilé, něm. Pass) jest dle Pencka nejnižší místo spojující dvě proti sobě ležící údolí a oddělující mohutné vrcholky hor. Vyskytuje se tedy jenom v pohořích. Povaha jeho jest závislá na povaze hřebene horského. Průsmyky můžeme klassifikovati s hlediska různého: 1. vzhledem k rozvodí: hřebenovité (Kammpässe), tvořící přímý přechod přes hřeben horský, a údolní (Thalpässe), kde možno se dostati údolím řeky přes hlavní hřeben. 2. Podle tvaru a výšky: průsmyk štěrbinovitý (Schartenpass), úzký, s příkrým vzestupem a takovým též sestupem. Vyskytuje se ve vysokých horách s ostrým hřebenem, nebo kde jsou mezi tvrdými horninami jiné, snadno rozrušitelné. Průsmyky širší, tvaru více obloukovitého, proluky (Joche), jež mají svahy mírnější, vyskytují se také často mezi dvěma hřbety parallelními. Jsou hojny zejména v pohoří skandinavském, se hřebeny dosti širokými. Sedla (Sättel), kteréhožto názvu se užívá také pro průsmyky vůbec, vyskytují se v plochém středohoří s povlovným svahem po obou stranách, nebo také ve vyšších pohořích, kde se v nich vyskytuje i močálovitá rovina Tyto všecky jsou zároveň také průsmyky hřebenovitými, jako v Alpách Sv. (Gotthard, Brenner, Semmering Reschen-Scheideck naproti tomu jest průsmyk údolní. Druh průsmyků údolních jsou průsmyky stupňovité (Stufenpässe), jako jest Arlberg ve vých. Alpách, kde údolí nekončí se ve výši na obou stranách stejné. Výška průsmyku není v témž poměru s výškou hor. Pyreneje mají průsmyky mnohem vyšší než Alpy, ano i v Alpách samých to vidíme: Sedlo Stelvské (2760 m) v horách kolem 4000 m výšky, kdežto Malý Sv. Bernard 2190 m u Mont Blanku 4810 m. Celkem však v Alpách ubývá výšky průsmyků od z. k v. Důležitost průsmyku závisí na jeho výšce; čím nižší, tím jest vhodnější. Potom záleží na svahu a krajině okolní. Bezprostřední cesta přes průsmyk není vhodná; lépe jest, když jest možno dostati se údolím Řeky přes hlavní hřeben k druhému, anebo dostati se až k rozvodí řeky na druhé straně (Wechselpässe). Zjev ten jest v Taurech velmi častý. Také Terbiž (Tarvis) jest podobný, kde údolím ř. Běly, přítoku ř. Tagliamento, dostaneme se do jiného přítoku řeky Drávy. Důležita jest i šířka. Moderní kommunikace nespokojí se úzkou stezkou starověkého chodce. Důležitost jejich roste podle zemí, které spojují, čím kratší cesta jimi a čím snazší přechod. Politická důležitost jejich mění se kolísáním historických středisk a politiky národův. Údolní průsmyky později přišly k platnosti, kdy bylo třeba přihlížeti k mírnému svahu (Pontebba). V starověku více dbáno krátkosti přechodu. Poněvadž na průsmyk jest soustředěn veškeren styk mezi zeměmi horami oddělenými, byla vždy snaha, opanovati je, a tak mohl povstati také při průsmyku Mons Montana na hor. Duranci starověký stát Cottii, jehož existence zakládala se jenom na hájeni toho průsmyku a opanování obchodu tudy jdoucího. – Literatura zvláště o jednotlivých průsmycích: Dr. Heinr. Schurtz, Die Pässe des Erzgebirges (Lipsko, 1891); Dr. Robert Fox, Die Pässe der Sudeten... (»Forsch. z. deut. Landes- u. Volkskunde« XIII. seš. 1., Štutg., 1900); Penck, Der Brenner (»Zeitsch. d. deut. u. oesterr. Alpenvereins« XVIII, 1887); C. Spitteler, Der Gotthard (Frauenfeld, 1897). Nový.

Související hesla