Pryskyřice

, vysokomolekulární amorfní termoplastické sloučeniny přírodní i syntetické. Používají se jako plasty nebo nátěrové hmoty. K přírodním patří např. pryskyřice fosilní (jantar, kopál) a nativní (kalafuna, šelak). V rostlinách jsou vylučovány do mezibuněčných prostorů (tzv. pryskyřičných kanálků) a do dřeva v tekutém stavu. Mezi syntetické pryskyřice patří např. fenoplasty (novolak, bakelit), aminoplasty, polyestery, polyamidy, polysiloxany, pryskyřice glyptalové nebo epoxidové.

Ottův slovník naučný: Pryskyřice

Pryskyřice (resinae, franc. résines, něm. Harze) jsou zahustlé nebo ztvrdlé šťávy rostlinné, nerozpustné ve vodě, rozpustné s větší neb menší dokonalostí v líhu, aetheru neb sirouhlíku. Nejsou to sloučeniny jednoduché, nýbrž smíšeniny součástek dosti rozmanitých, v celku však jsou bohaty uhlíkem a vodíkem, chudy kyslíkem a prosty dusíku. Zapáleny hoří čadivým plamenem. Hlavní součástkou pryskyřic jsou t. zv. resiny č. esthery pryskyřičné, které jsou sloučeniny kyselin z řady aromatické se zvláštnimi alkoholy zv. pryskyřičnými. V mnohých pryskyřicích jsou tyto sloučeniny rozloženy ve svoje součástky, tak že v nich nalézáme kyseliny pryskyřičné z části neb úplně uvolněné. Význačnou součástkou některých (benzoë, dračí krve, storaxu, balsámu peruanského a toluského) je kyselina benzoová nebo skořicová. V některých pryskyřicích nalézají se sloučeniny velmi stálé, neschopné zmýdelnění, ty dosta) jméno reseny. Důležitá součástka pryskyřic jsou různé silice, které dodávají mnohým pryskyřicím význačné vůně. Pryskyřice silicemi bohaté jsou tekuté neb alespoň velmi měkké, nazývají se balsámy. Silice v pryskyřicích obsažené okysličením měni se v pryskyřice, tím se stává, že balsámy, ba i pouhé silice (terpeny) na vzduchu ponenáhlu houstnou a konečně tuhnou; k tuhnutí měkkých pryskyřic přispívá také snadné vypařování silic. Často se vyskýtující součástka pryskyřic jsou klovatiny; pryskyřice obsahující značnější množství klovatin slovou klejopryskyřice. Vedle vyjmenovaných nalézají se v pryskyřicích ještě rozmanité součástky (barviva, třísloviny a j.), které jsou často význačny pro některé druhy a důležity se stanoviska praktického. Bod tání je pro některé druhy pryskyřic dosti význačný, v celku je dosti různý, některé pryskyřice již za obyčejné teploty jsou polotekuté, některé, jako na př. kopál, roztápějí se teprve při 360°C. Rozpustnost v různých rozpustidlech (alkoholu, aetheru, sirouhlíku, terpentinové silici, benzolu, petroleji, acetonu a j.) jest u různých druhů různá. Význačným je chování některých druhů k vodnímu roztoku chlóralhydrátu, některé pryskyřice rozpouštějí se v něm úplně (pryskyřice stromů jehličnatých), některé pouze nabubřejí (dammara), některé se nemění (kopal, jantar), klejopryskyřice rozpouštějí se v něm úplně (pryskyřice i klovatina). Přetápění pryskyřic má značný vliv na jejich chování k rozpustidlům, zejména k líhu, tak na př. laka v zrnech je v líhu nepatrně rozpustná, šelak, který se vyrábí přetápěním laky zrnité, je v líhu z největší části rozpustný, kopalové a jantarové pokosty lze vyráběti jen tím, že pryskyřice původně v líhu nerozpustná nejdříve se přeškvařuje. Pro praktika je chování pryskyřic k rozpustidlům, zejména klíhu a terpentinové silici, jednou z nejdůležitějších vlastností, poněvadž největší množství pryskyřic spotřebuje se na výrobu pokostů. Vaří-li se pryskyřice s roztoky alkalií, zmýdelňují se většinou velmi snadno, ba některé již za studena; vznikají tím t. zv. mýdla pryskyřičná, která ve vodě se rozpouštějí, pění a podobají se vlastnostmi vůbec mýdlům z tuků Poněvadž obyčejná pryskyřice je lacinější tuků, užívá se v mydlářství dosti mnoho kalafuny k částečné náhradě tuků. Pro lepkavost užívá se pryskyřičného mýdla v papírnách ke klížení papíru. Roztápí-li se pryskyřice s hydrátem sodnatým nebo draselnatým, vytvořují se oxydační produkty, které pro některé druhy pryskyříc jsou význačné; tak vznikají zejména: kyselina protocatechová, paraoxybenzoová, floroglucin a resorcin a to v množství dosti značném. – Pryskyřice užívá se dosti hojně, nejvíce se jich spotřebuje na výrobu pokostů, některých (laciných) užívá se na výrobu mýdel, některých jako barev (gummigutty, dračí krve), velmi mnohých ve voňavkařství a lékařství (balsámů, pryskyřice benzoové a j.), některých se užívá na výrobu pečetního vosku (laky, terpentinu) nebo tmelů. Nejdůležitější jsou: 1. balsámy: terpentin, balsám peruanský, toluský, mecký, kopajva, gurdžun, storax; 2. tvrdé pryskyřice. kopal, laka, obecná pryskyřice, mastyx, sandarak, dammara, dračí krev, benzoë, pryskyřice guajaková, elemi, pryskyřice akaroidní; 3. klejopryskyřice: kadidlo, myrrha, gummigutta, asa smrdutá, galbanum, pryskyřice ammoniaková. Ku pryskyřicím můžeme též počítati jantar. Důkladný popis původu i vlastností pryskyřic viz: Dr. J. Wiesner, Die Rohstoffe des Pflanzenreiches. .

Související hesla