Przybyszewski Stanisław

, polský prozaik, esejista, dramatik; představitel evropské dekadence příslušník německo-skandinávské bohémy v Berlíně v 90. letech 19. stol.; přítel českých dekadentů kolem časopisu Moderní revue). Předchůdce modernismu a impresionismu. Autor básní v próze (Černá mše), románů a novel (Satanovy děti, Homo sapiens, Křik, Silný člověk), divadelních her (Zlaté rouno, Pro štěstí), esejů (Chopin a národ) a vzpomínek Moi współcześni (Moji současníci).

Ottův slovník naučný: Przybyszewski Stanisław

Przybyszewski Stanisław, moderní spisov. pol. (* 7. květ. 1868 v Lojewu v Poznaňsku), syn vesnického učitele polského, studoval na německých školách dosti nepravidelně, naposledy fysiologii na berlínské universitě. Usadil se v Berlíně a prožil dosti kruté bídy, i když již na sebe upozornil velikolepými básnickými rhapsodiemi v prose, v nichž sestupuje ke kořenům života a do tmy chaosu, aby vystihl metafysické mysterium pohlavní lásky a pohlavního boje; řeč nese na sobě temný lesk a bolestný var těchto podvědomých hlubin. Die Totenmesse (Berl., 1895) a Vigilien (t., 1896) jsou první jeho práce tohoto druhu. Později obrací se k širší románové malbě trilogií Homo Sapiens (Berl., 1897, 3 sv.: Ueber Bord; Unterwegs; Im Maelstrom) a velikou románovou freskou, románem »propagandy činų Satans Kinder (Mnichov, 1897). V románech těchto ukázal velikou sílu básnické nálady s úžasnou intuicí psychologickou; mistr psychologického paradoxu dovedl vysloviti stavy, které posud románové umění, držící se povrchu, opomíjelo. Zejména psychofysiologie rozkoše pohlavní a paroxysmy nenávisti a revolty společenské, náboženská i pohlavní mystika nalezla v něm básníka stejně hlubokého jako umělecky dokonalého. R. 1898 Przybyszewski přestěhovav se do Krakova, oddal se literatuře polské a ujal se redakce moderního listu polského »Źycie«, založeného Ludvíkem Szczepaňským, do něhož psal práce belletristické (Nad morzem; De profundis a j.) i theoretické úvahy literární a umělecké. V nich staví se na stanovisko ryze individualistické a umělecké, bráně umění proti každé tendenčnosti, ať národní nebo mravnostní a politicko-sociální; úkolem umění jest podle něho ponořiti se do říše ryzí Psychy, do nejvroucnějších a nejtemnějších záhad bytí, do mystiky a metafysiky smyslnosti. Básník přímým psychologickým postřehem musí podati »nahou duši», její ekstase a sny, její temné pudové kořeny. Napsal také neobyčejně důslednou a velikou tragikou nesené drama Dla szczęścia (něm. Das grosse Glück), které ještě s třemi jinými dramaty Das goldene Vliess, Die Mutter a Die Gäste vyšlo nyní knižně jako Totentanz der Liebe (Berlín, 1902). Przybyszewski jevil také mnoho zájmu o nejmladší dekadentní a symbolistické hnutí naší literatury a byl v důvěrných stycích s kroužkem »Moderní revue«, která vydala také samostatně jako český originál jeho Eplpsychidion; v časopise tomto a v »Novém Kultě« S. K. Neumannajest řada překladů z Przybyszewského. Samostatně vyšly romány »Cestoų (překladem K. Kamínka ve »Vzdělavací knihovně«) a »Děti Satanovy« (u Grosmana), pak drama »Štěstí«. »Moderní Revue« vydala ve své knihovně také drama ženy Przybyszewského, Dagny (†1901), »Hřích«. Šld.

Související hesla