Pud

, psychologie označení pro sílu, energii, která vede (pudí) jedince k cílené činnosti, k určitému chování; nutkání vycházející ze základních životních potřeb, pocitové stavy vedoucí k jejich uspokojení (sebezáchova, hlad, vyměšování, sex), na rozdíl od „chtění“ a instinktu (který vyvíjí jednání nutné k uspokojení pociťované potřeby). Kvantitativní uspořádání pudů a jejich hierarchizace jsou různé. Za základní se považují pud sebezáchovy (označení potřeb směřujících k zachování života jedince), pud pohlavní (biologicky založená potřeba páření sloužící k zachování druhu), pud uplatnění, seberealizace (výraz potřeby sociálního akceptování). Viz též chování vrozené.

Ottův slovník naučný: Pud

Pud (instinkt). Názvem tím označuje se všeobecně schopnost domáhati se určitých cílů i třeba bez předchozího návodu a cviku. Instinktivnost je vpečetěna veškerému živočišstvu, ovšem nikoli měrou stejně zjevnou: vystupuje tím zřejměji do popředí, čím méně jest vyvinut vlastní duševní život a zvláště pamět a vědomí. Lze pokládati ji za dědičný odkaz vlastností, jichž předkové během věků nabyli a na potomstvo přenášejí. Nejnižší živokové opatřeni jsou již od počátku svého bytí hotovými pudy, všem potřebám vyhovujícími. Člověk přichází na svět se schopnostmi toliko na prosté vegetativní živoření přihotovenými (oběh krevní, dýchání, ssání, pláč atd.), kdežto pro veškeré ostatní působnosti pozdější přináší si jen zárodky disposic, vloh, náklonností, jež teprve znenáhla dospívají vývojem organismu a zevnějšími podněty. Pudovitost vlastně protkává bezmezně veškeren náš život duševní, neboť každá prvotná vzpruha pocitu má v sobě tendenci přenésti se reflektoricky na přiměřenou dráhu hybnou. Každý cit tíhne k výkonu a chová tudíž v sobě element instinktivní. Mezi výkony mimovolně reflektorickými a volenými jsou nepozorovatelně přechodní stupně odstínů, tak že i vůle má svůj zdroj v pudě, a totéž dalo by se tvrditi také o intelligenci. Obyčejně pudem vyrozumíváme soubor pocitů, snah a výkonů směřujících za dosažením určitých důležitých cílů. Mluvíme na příklad o pudě životním (sebezachovacím, praeservativním), který v sobě zahrnuje nejen potřebu ukájeti hlad, ale také potřebu dbáti o všeliké zájmy hrubého i ušlechtilého sobectví. Pud rozplozovací objímá nejen pocity pohlavní, ale i péči o rodinu a tím také o založení majetku a postavení sociální. Z toho vidno, že obor jednotlivých pudů nelze přesně vymeziti. Všecky zasahují do sebe navzájem. Pud může se vypěstiti a uplatňovati též samostatně, dovede leckdy mnoho, čeho by rozum nedokázal: napnouti veškeré síly, vytrvati neoblomně, úplně se zapříti, všecko obětovati, ale obyčejně jest jednostraný a pro jiné směry zaslepený. Za normálních poměrů pudy podřizují se vedení intelligence. Za poměrů chorobných úbytek intellektu uvolní a skytne původní nevázanost. Jsou však také choroby, ve kterých instinktivní náklonnosti doznávají prvotného porušení: nepřiměřenou sesíleností, oslabeností neb odvrácením směru v cesty odchylné. Kfr.

Související hesla