Radiometr

, přístroj k měření energie elektromagnetického záření, založený na jeho tepelném působení.

Ottův slovník naučný: Radiometr

Radiometr Crookesův jest skleněná nádobka tvaru obyčejně kulového, v jejímž středě nalézá se svislá osa lehoučkého větrníčku, sestaveného z několika slídových lístečkův, upevněných na aluminiových drátcích, jež spojeny jsou se skleněným kloboučkem, který leží na hrotu jehly. Slídové lístky jsou na jedné straně (v jednom směru otáčení) počerněny, nádobka pak co možná zbavena vzduchu. Přístrojek tento ukazuje rotaci při přiblížení ruky, při jednostraném ozáření zejména paprsky slunečními. Pokusy bylo zjištěno, že síly působící rotaci radiometru záležejí v rozdílu teploty na ploše osvětlené a na ploše ve stínu, na poloměru křivosti plochy ozářené, jakož i na úpravě okolních stěn radiometru.

Literatura o radiometru jest velice bohatá, obsahujíc velmi četné výklady jeho pohybu rotačního. Nejvíce obránců má theorie Tait-Dewarova, jež otáčení se mlýnku radiometru vysvětluje na základě kinetické theorie plynů (Plyn). Počerněné plochy lopatek radiometru zahřejí se více než plochy druhé, zejména jsou-li tyto ve stínu; podle kinetické theorie plynů nastane živý pohyb molekul plynu u plochy silněji zahřáté, částečky plynu se tu mohutně odpuzují, tím však vzniká reakce. Tato reakce způsobuje ústup počerněné plochy. Jsou-li počerněné plochy obráceny k předmětu značně chladnějšímu, než jest okolí (ke kusu ledu a pod.), klesne při nich temperatura níže nežli na ploše odvrácené, pohyb molekul plynu zmírní se tak, že i příslušná reakce jest menší nežli na straně odvrácené, a tak nastane pohyb radiometru ve směru opačném. Reinolds hleděl vysvětliti rotační pohyb radiometru vypařováním se nepatrného množství vody, rtuti a pod. s osvětleného povrchu lopatek radiometru, Zöllner dokonce »vypařováním« pevné hmoty, z níž destičky radiometru byly zhotoveny. Někteří badatelé, jako Challis, Delsaux, Hankel, hledali příčinu pohybu radiometru v úkazech elektrických. Působení paprsků tepelných na předměty snadno pohyblivé poznal již r. 1825 Fresnel. Úkaz byl později studován Markem, Wattem, Pfaffem a Munckem; Crookes sestrojil svůj radiometr r. 1873. Úplnou literaturu radiometru do r. 1890 A.Winkelmann, Handbuch der Physik, II. sv., 2. d. (Vratislav, 1896). nvk.