Rakousko-francouzské války

a) vojenské střetnutí 1805 mezi Rakouskem, Švédskem, Velkou Británií a Ruskem na straně jedné a Francií, Španělskem a některými německými státy na straně druhé. Francouzské vojsko zahájilo v září 1805 útok v jižním Německu a Itálii, během října bylo rakouské vojsko obklíčeno u Ulmu a donuceno ke kapitulaci. V Itálii Rakušané zvítězili v bitvě u Caldiera. Po příchodu dalších posil z Ruska zaútočili spojenci na Francouze u Slavkova u Brna; po Napoleonově vítězství bylo Rakousko donuceno 26. 12. 1805 uzavřít bratislavský mír. Výsledkem války bylo založení rýnského spolku a likvidace Svaté říše římské; b) vojenské střetnutí v roce 1809 mezi Rakouskem a koalicí Francie a zemí rýnského spolku. Rakousko 9. 4. 1809 vyhlásilo Francii válku a zahájilo operace v Německu, Itálii, Dalmácii a Haliči. Napoleon I. Bonaparte porazil rakouské vojsko u Řezna a pronikl až k Vídni; v bitvě u Aspernu byl sice poražen (poprvé ve své vojenské kariéře), ale v bitvě u Wagramu donutil rakouskou armádu k ústupu. Rakousko bylo nuceno uzavřít 14. 10. 1809 schönbrunnský mír a stát se spojencem Francie; c) vojenské střetnutí 1859 mezi Rakouskem na straně jedné a Francií se Sardinským královstvím na straně druhé. Rakousko zahájilo vojenské operace v dubnu 1859, nedokázalo však zabránit spojení francouzského a sardinského vojska. Po porážkách u Magenty a Solferina donuceno v listopadu 1859 k uzavření curyšského míru, kterým ztratilo Lombardii ve prospěch Sardinského království. Následkem války částečně liberalizován režim v Rakousku (viz též Říjnový diplom, únorová ústava).

Související hesla