Ramenonožci

, brachiopodi, Brachiopoda – kmen bezobratlých mořských živočichů; jejich tělo je kryto dvěma nestejnými miskovitými schránkami (hřbetní a břišní), k podkladu je přichyceno svalnatým stvolem. U úst mají dva spirálovité nosiče obrvených chapadel, která vířivým pohybem přihánějí potravu. Vyskytují se od kambria do recentu; jejich hlavní rozvoj probíhal v prvohorách. Vyhynulí ramenonožci mají stratigrafický význam; vůdčí zkameněliny i horninotvorné organismy.

Ottův slovník naučný: Ramenonožci

Ramenonožci (Brachiopoda), skupina mořských živočichů, kladených s mechovkami do kmenu měkkýšovitých (Molluscoidea), od některých mezi vyšší červy (Coelhelmintha), se dvěma nestejnými, ale stejnostrannými miskami, kteří buď svalnatým stvolem, buď ostny na povrchu misek aneb částí zpodní misky aspoň na čas přirůstají k předmětům cizím. V geologických dobách žili velmi hojně a náležejí zbytky jejich k nejobyčejnějším zkamenělinám; v nynějších mořích jest jen slabý odlesk bujného kdys života. Misky jsou vypouklé, výjimkou ploché nebo vyduté, zpodní jest břišní, svrchní hřbetní. Misky jsou vyloučeninou pláště, jenž skládá se ze dvou chlopní (hřbetní a břišní) a kryje vlastní tělo ramenonožců. Plášť často skládá se v záhyby (sinus palialis). ve kterých uloženy bývají často jehličky vápenité, různého tvaru. Vnější okraj plášťový jest ztloustlý a opatřen četnými brvami (setae). Roura zažívací počíná na přídě těla ústy. Skládá se z jícnu, žaludku střevního a konečníku. U skupiny bezzubých ramenonožců jest dlouhá, několikráte zahnutá a končí řiti po straně těla; u zubatých je jednodušší a kratší, jednou zahnutá a končí slepě. K rouře zažívací připojují se vývody jater. Oběh krevní jest jednoduchý, srdce leží nad střední částí roury zaž., krev okysličuje se na vnitřní ploše pláště a pak v třepení ramen. Nervová soustava složena jest z prstence koljícnového, v němž vyniká párovitá uzlina nadjícnová a nervová massa podjícnová, zkrácené to pásmo břišní. Zrakový nerv v embryu jest zřejmý, u dospělých zakrňuje. Dutina tělní jest rozdělena podélnou přepážkou hřbetní a břišní a pak dvěma neúplnými přepážkami příčnými na čásť přední, střední a zadní. Pohlaví jest rozděleno. Žlázy pohlavní jsou tvarem sobě podobné, párové a umístěny obyčejně jako velká tělesa v záhybech plášťových aneb v periviscerálné dutině. Produkty pohlavní dostávají se na venek jedním neb dvěma páry ústrojů segmentálních. Větší čásť prostoru pláštěm obklopeného vyplněna jest dvěma dlouhými přívěsky, obyčejně do spirály zatočenými, t. zv. rameny. Vybíhají na pravo a na levo od úst a každé z nich jest zevně po celé délce své opatřeno ryhou a jest třásnité, t. j. má dvojitou řadu jemných, obrvených a pohyblivých tykadélek (cirri). Ramena slouží při dýchání a získávání potravy. Často bývají uvnitř podporována jemným vápenitým lešením, ramenovým přístrojem (brachidium). Svaly jsou četné, četnější u bezzubých než u zubatých; jsou to zavírači (adductores) až ve 2 párech, otvírači (divaricatores) rovněž 2 páry, stvolové svaly (adjustores), dále u bezzubých ještě přistupují otáčeči (rotatores), protahovači (protractores) a zatahovači (retractores). Počet i uspořádání svalů se značně mění. Vývoj upomíná jednak na skupinu Chaetognatha (utvoření dutiny tělní), jednak na červy kroužkovité (prozatímní štětiny). U embrya ve stadiu cefaluly (neoembryo) objeví se lalok cefalický s očima, pak trup se 4 chvosty brv a lalok ocasní. V pozdějším stupni (typembryo) vytvořují se poloviny plášťové jako tenké membrany, které kryjí lalok cefalický a na nich objevují se první stopy rohovitých misek embryonálných (protegulum). Také i stvol se vyvinuje, kterým zvíře přirůstá. V dalším stadiu (phylembrio) doplňuje se protegulum, objevuje se chvostonoš a oči zakrňují. Břišní miska mívá vynikající vrchol a pod ním políčko, pokryté dvěma destičkami (deltidium), které u embrya nahrazeny jsou destičkou jedinou (prodeltidium). Zde bývá otvor (delthyrium) pro stvol svalnatý, jímž zvíře přirůstá Někdy vyniká stvol mezi miskami volně, jindy jest otvor proň i uprostřed skořápky břišní. Kolem deltidia bývá označena ještě area jinak ozdobená než ostatní povrch. Je-li stejně ozdobená, jest to area nepravá (pseudoarea). Dále vyskytují se poblíže vrcholu u některých ještě jiné destičky (listrium, spondylium). Misky složeny jsou buď z uhličitanu vápenatého, který tvoří jemné sloupky šikmě na povrch misky postavené a chová v sobě rourky na vnějšek se poněkud rozšiřující (misky tečkované) aneb ze střídavých poloh fosforečnanu vápenatého a rohovité hmoty (ceratinu). Vápenité misky břišní většinou mají na zámkovém okraji 2 zuby postraní, které vnikají do 2 jamek na miskách hřbetních. U některých vápenitých upíná se ve hřbetní misce ramenový přístroj. Jsou to někdy jednoduché zahnuté násadce (crura), na které se připevňují u jistých tvarů dlouhé pásky, které dolů sbíhají, pak obrátivše se zase nahoru se vracejí a příčným pásem se spojují. Výjimkou jest páska v kruhu a přirůstá k misce. U některých vymřelých čeledí z násadců vybíhají pásky do spirálních kuželů (spiralia), které obyčejně směřují ve strany protilehlé, výjimkou jsou souběžné. Ramenonožci žili a žijí ve všech hloubkách, milují pásma teplá a většinou hloubku as 500 m. Nejdříve byly známy zkamenělí; žijící popsáni teprve r. 1774. Z naší pánve palaeozoické popsal je Barrande r. 1847 až 1848. Rozděluji se v Inarticulata, bezzubé, s miskami rohovitými, výjimkou vápenitými, bez zubů a ramenového přístroje, s četnými svaly a řití po straně těla. Sem náležejí podle Beechera Atremata, u nichž stvol vyniká mezi miskami a prodeltidium přikládá se k misce hřbetní. Jsou to staré rody z kambria a siluru: Paterina, Obolella, pak Lingulella a Lingula, kterýžto rod počíná silurem a dosud žije. Neotremata mají stvol vynikající otvorem v břišní misce a prodeltidium se přikládá k misce břišní. Náležejí sem rody rovněž staré: Acrotreta, Slphonotreta, Trematis ze siluru, Discina, který žije od siluru do křídy. Sem možno přiřaditi také jedinou čeleď mezi bezzubými s miskami vápenitými Craniidae. Rod Crania žije od siluru do nynějších moří. Articulata, ramenonožci zubatí, mají misky vápenité se zuby v misce břišní a většinou ramenový přístroj (brachidium). Svaly jsou méně četné a roura zažívací slepě končící. Protremata. Stvol aspoň v mládí prochází otvorem ve vrchole neb poblíže jeho. Prodeltidium počíná na hřbetní straně, spojuje se však s miskou břišní. Jen jediná čeleď má ramenový přístroj. Kladou se sem primitivní tvary Eichwaldia, pak hojný rod Strophomena, Rafinesquina, Leptaena, Dawidsonia, Mimulus, Thecidea, Oldhamia, Chonetes, Strophalosia, Productus, Richthofenia, Orthis a pak čeleď Pentameridae (u nichž vyskytují se násadce ramenového přístroje, obyčejně konci svými spojené, t. zv. cruralia) s rody Porambonites, Pentamerus, Clorinda, Camarophoria a j. Telotremata. Otvor pro stvol v dospělosti omezen deltidiem, ramenový přístroj vyvinutý, prodeltidium chybí. Patří sem Rhynchonella, Centronella, Pygope, Terebratula, Terebratulina, Terebratella, Megathyris, Magas, pak množství vymřelých rodů, jichž ramenový přístroj složen z kuželů spirálných, j. Atrypa, Cyrtina, Spirifer, Uncites, Spiriferina, Cyrtia, Retzia, Athyris, Merista. – Srv. Beecher, Development of the Brachiopoda (1891 – 92) a jiné jeho spisy; Schuchert, Synopsis of amer. foss. Brach. (1896); Oehlert ve Fischer, Manuel de Conchyologie (1887); Zittel, Handbuch der Palaeontologie (1891); Eastmann-Zittel, Text book of Palaeontology (1900) a j. Pa.

Související hesla