řasy

, Algae autotrofní rostlinné organismy; druhy různých velikostí, od mikroskopických (kolem dvou mikrometrů) až po makroskopické (délka až několik desítek metrů). Podle tvaru stélky se rozeznávají řasy různého vývojového stupně: a) monadoidní, jednobuněčné, obvykle kapkovitého tvaru, s bičíky; b) rizopodiální (měňavkovité), jednobuněčné, s proměnlivým tvarem a s panožkami; c) kapsální, jednobuněčné, uložené ve slizovém obalu; d) kokální, jednobuněčné, s buněčnou stěnou; e) trichální (vláknité), mnohobuněčné, s nevětvenou nebo větvenou vláknitou stélkou; f) sifonokladální, mnohobuněčné, s více jádry v buňce; g) sifonální (trubicové) tvořené jedinou velkou, často větvenou mnohojadernou buňkou; h) thalózní, s diferencovanou mnohobuněčnou lupenitou stélkou. – Řasy žijí ve všech typech mořských i sladkých vod, v půdních i vzdušných biotopech; jsou důležitou složkou fytoplanktonu, perifytonu a fytobentosu. Bezbarvé druhy se živí heterotrofně (viz též heterotrofie), symbioticky i paraziticky; zvláštní typ symbiózy řas s houbami (říše Fungi) představují lišejníky. Řasy zahrnují skupiny řazené do tří říší organizmů (prvoci, rostliny a Chromista), dělí se na systematické jednotky (samostatné vývojové linie) podle skladby asimilačních barviv a podle vnitřních struktur v buňce.

Ottův slovník naučný: řasy

Řasy (lat. Algae, něm. Algen) nazývají se z rostlin stélkatých (Thallophyta) ony, jež ve svých stélkách obsahují zelené barvivo chlorofyll a tudíž na rozdíl od ostatních nezelených Thallophytů, kamž náležejí řasám nejblíže příbuzné houby (Fungi, Mycetes), dále bakterie (Bacteria, Schizomycetes) a slizovky (Myxomycetes, Mycetozoa), jsou s to samostatně se vyživovati, t. j. na světle z kysličníku uhličitého a vody sestrojovati organickou svou potravu. Stélky řas jsou buď jednobuněčné nebo mnohobuněčné, i mohou jak v prvém, tak i ve druhém případě dosáhnouti u jistých druhů značné složitosti a spolu členitosti zevnější, po případě i jistého vnitřního rozlišení pletiv (u mnohobuněčných). Tak u některých Siphoneí mezi jednobuněčnými a na př. u parožnatek (Characeí) mezi vícebuněčnými řasami nalézáme již rozčlenění stélky v časti odpovídající fysiologicky lodyhám a listům vyšších rostlin, ač to pravé lodyhy a listy jako u mechů nebo cevnatých rostlin ještě nejsou. Taktéž u Fucoideí nalézti lze v pletivech součástky, připomínající sítkovice cevnatých rostlin. Řasy rozplozují se bud' způsobem nepohlavním anebo pohlavním. Rozplozování nepohlavní děje se nejčastěji pomocí nahých, obrvených buněk, t. zv. buněk rejdivých čili vířivých (zóospor), jež se tvoří ve výtrusnicích (zoosporangiích, a to buď po jedné jediné z celého obsahu buněčného nebo ve větším počtu opětným podvojným rozdělením obsahu buněčného anebo současným rozpadnutím se plasmy ve větší počet buniček. Zóospory vystoupivše ze svých výtrusnic nejčastěji otvorem ve stěně nebo po rozpoltění stěny (Oedogonium), víří ve vodě nějakou dobu, ale pak se usadí, ztratí brvy a obklopí se blanou, načež hned anebo po krátkém odpočinku v novou rostlinku se vyvíjejí (klíčí). U některých řas místo zóospor na stélkách tvoří se nepohlavní akinety, t. j. více méně tlustoblané, chlamydospórám u hub odpovídající buňky, jež po zrušení stélek se osvobodí a namnoze po delším odpočinku vyklíčí v novou rostlinku. Jindy, jako u řas siných (Cyanophyceae), rozplozování nepohlavní děje se tak, že ze stélky kusy jedno- nebo vícebuněčné se oddělují, resp. že stélka v takové kusy pro sebe dále rostoucí se rozpadává. K tomu čili namnoze přihrádky buněk prve spolu souvisících se poltí. Odtud nazývají se také sinné řasy řasami poltivými.– Pohlavní rozplozování u řas jest velmi rozmanité. V nejjednodušším případě snoubí čili spájejí se dvě (neb i více) stejné buňky pohlaví ještě nerozlišeného, na stupni pokročilejšího vývoje pak dvě buňky původem, tvarem i pohybem rozdílné, z nichž jedna jest pohlaví samčího, druhá samičího. Stejné, bezblanné, navzájem se pářící buňky nazývají se gamety, bývají jinak podobny zóosporám, jenže jsou menší (což vidno na př. u řasy Ulothrix zonata, kde zóospory i gamety na téže rostlině vznikají) i tvoří se také ve výtrusnicích nepohlavním podobných, nazvaných gametangie. U některých rozsivek (Diatomaceí) páří se malé bezbrvé obsahy dvou jinak pohlavně nerozlišených buněk, vystoupivše z pootevřených skořápek doprostřed rosolu, oba jedince obklopujícího. Výsledkem tohoto spájení jest pak auxospora, jež však u jiných rozsivek může vzniknouti také cestou nepohlavní. U řas spájivých (Zygnemaceae) spájejí se čili kopulují místo gamet dvě stejně veliké oblaněné buňky vegetativní, načež obsahy obou buněk buď oba vstoupí do kopulačního prostoru mezi nimi vytvořeného a tam se smísí (Desmidiaceae, Mougeotia) anebo jsou obě buňky, co se pohyblivosti jich obsahu dotýče, pohlavně zrůzněny, tak že jeden z obsahů pohyblivější, tudíž pohlaví samčího, kopulačním kanálkem k obsahu druhé buňky (samičí) se přelévá a s ním uvnitř v jednu nahou okrouhlou buňku splývá, jež samostatnou blanou vícevrstevnou se obklopuje (Spirogyra a jiné Zygnemaceae). Tato pohlavně vzniklá buňka, jakož i produkt spájení gamet nazývá se zygota čili zygospora, jež hned anebo častěji po delším odpočinku klíčí v novou rostlinku. Pohlavním zrůzněním gamet u řas výše stojících povstaly jednak buňky samčí, chámová tělíska čili spermatozoidy, malé to buňky nahé, gametám jinak zcela podobné a rovněž tak brvami pohyblivé, ale nejčastěji bez chlorofyllu, a buňky samičí vaječné, vejce čili óosphaery chlorofyllem opatřené, obyčejně mnohokráte větší než spermatozoidy, ale nemající brv, tudíž neschopné pohybu samostatného. Spermatozoidy se tvoří v nádržkách zvaných chamorody čili spermatangie a óosphaery ve vejcorodech (óogonium), ústrojí to u vyšších řas stále víc a více od sebe tvarem, velikostí, počtem pohlavních buněk v nich tvořených, i jinak odchylné. Óosphaery buď ještě vystupují ze svých óogonií a bývají venku oplozeny spermatozoidy, jež houfně k nim se hrnou a z nichž jeden obyčejně s vejcem splývá (na př. u chaluhy, Fucus), anebo zůstávají ve svých óogoniích, tak že spermatozoid otvorem ve stěně óogonia povstalým k nim cestu si raziti musí (Oedogonium, Coleochaete). Výsledkem oplození jest pak výtrus vaječný čili óospora. Jak vejcorody povstaly z gamet zveličením a ztrátou brv, ukazují řasy Ectocarpus a Cütleria. Ectocarpus má sice samčí i samičí buňky stejně veliké, ač v různých výtrusnicích tvořené, ale samičí gamet dříve se usadí, ztratí brvy a obklopen jsa rojem déle obrvených a pohyblivých gametů samčích, posléze splývá s jedním z nich. U Cutlerie jest tomu podobně: samičí gamet jest rovněž jen krátkou dobu pohyblivý, ale mnohokráte větší, nežli gamety samčí; proto zde možno již stejným právem mluviti o vejcích a chámových tělískách čili spermatozoidech. Nejsložitější poměry ústrojů pohlavních a jich plození nalézáme u nejvyšších dvou skupin řasových, totiž u parožnatek (Characeae) a ruduchovitých řas (Florideae). Tak u parožnatek zvláště samčí ústroje (zde antheridie zvané) vynikají svou složitostí, u ruduch naproti tomu zvláště samičí ústroje jsou hluboce přetvořeny a pochod pohlavní u nich jest velmi složitý. Místo óogonia jest u ruduch t. zv. karpogon s trichogynem a místo nahých spermatozoidů obláněne, jen passivního pohybu schopné buňky, zvané spermacie, jež musí natrichogyn se přilípnouti a s ním kopulovati, aby pod trichogynem nakurpogonu účinek oplození se mohl objeviti a zvláštní plodní těleso, t. zv. cystokarp, vzniknouti mohlo. Ač u řas generace pohlavní začasté s nepohlavními se střídají, přece rodozměna tato (vyjma u některých, jako u Coleochaete) není ustálena, nýbrž namnoze zevnějšími podmínkami ovládána (rodozměna homologická).– Řasy jsou namnoze rostliny vodní, neb aspoň (z malé části) rostliny stanovisk vlhkých (vlhké půdy a kůry, vlhkých skal a kamenů). Některé z nich, tvořící součásť lišejníků, v tomto spojení symbiotickém s houbami mohou žíti také na stanoviskách suchých (na zdech, skalách, kůře stromův atd.). Také s živočichy (některými prvoky, houbami sladkovodními a polypy) mohou řasy některé (Zoochlorelly a Zooxanthelly) vstoupiti v symbiosu, obývajíce beze škody v plasmě buněk jejich a prospívajíce svým hostitelům tím, že jim dodávají assimilovanou potravu organickou, vyrobenou na světle činností jejich chlorofyllového apparátu. Velmi zřídka vyskytují se u řas praví parasiti (Phylloslphon, Mycoidea), spíše jsou to poloparasiti, kteří vyhledávají dutiny rostlin k lepší své ochraně (Nostoc, žijící v dutinách oddenku od Gunnery, v širokých, pórovitých buňkách rašeliníků, v intercellulárních prostorech kořenů cykasovitých atd.). – Řasy tvoří nejhlavnější součást vegetace vodní. Od mikroskopických tvarů, jež však začasté se rozvíjejí houfně a vody vyplňují téměř samotný, až k obrovským formám mořských chaluh, existuje bohatá stupnice přerozmanitých forem. Zvláště v mořích rozvíjejí řasy veškeru svou nádheru forem a barev, tvoříce na dně bujnou vegetaci, se kterou co do rozsáhlosti a velikoleposti jen fauna korálových útesů může konkurrovati. Jsou to především řasy hnědé (Fucoideae) a červené (ruduchy čili Florideae), které v mořích skládají pestře zbarvené lesy anebo na povrchu vzplývajíce (Sargassum), tvoří nepřehledné louky. Nejvíce druhů roste při březích moře, a to nejblíže u břehu zelené řasy s hnědými, dále od břehu v moři již jen hnědé řasy a ještě dále (v největších hloubkách – až přes 130 m hloubky – kam již slabé a změněné světlo zapadá) vegetují jen ruduchy červené. Nejvíce řas a nejbohatěji vyvinutých roste v mořích tropických a subtropických; odtud k mořím polárním bohatství druhův a rozvoje ubývá, ač i v těchto mořích jistý počet řas ještě roste. Ve sladkých vodách žijí namnoze jen zelené (a sine) řasy, i jsou nejčetněji zastoupeny v pásmech mírných. Vzdor tomu však i na věčném sněhu horském a arktickém (krvavý Chlamydococcus nivalis), ba i v horkých vřídlech vyskytují se některé řasy – Pro jejich skoro výhradně měkkou povahu stélek zachovaly se předvěké řasy v otiscích nebo zkamenělinách velmi chatrných, a to pravděpodobně jen někteří zástupci hnědých a červených řas. Výjimku činí toliko zkřemenatělé pancíře rozsivek, jež v úplné zachovalosti tvoří výhradnou součást t. zv. infusoriové hlinky. Uhličitanem vápenatým inkrustovány jsou stélky parožnatek a řas korálovitých (Corallineae). – Užitek poskytují téměř jen řasy mořské; stélky některých se jedí za salát neb zeleninu (Laminaria, Ulva, Caulerpa a j.), některé poskytují gelatinující substance (japonská neb vegetabilní vyzina, agar-agar) v domácnosti upotřebitelné, v některých krajinách slouží za potravu domácího dobytka (chaluhy), některých používá se též v lékařství (mech karaghenový, mech hlístový), k výrobě sody a iódu (z chaluh) neb ke hnojení polí (chaluhy po odlivu na březích mořských sebrané). Jedovaté nejsou žádné řasy, ale mohou se někdy státi obtížnými, když ve přístavech dno jimi zbahnatí anebo když jimi znečistí se obsah užitkových nádržek vodních (Confervaceae, Oscillariaceae a j.).– Řasy dělí se 1. na zelené (Chlorophyceae), obsahující v tělískách chlorofyllových chlorofyll čistý, 2. hnědé (Fucoideae), jež podle chlorofyllu v chromatoforech svých mají hnědé barvivo fykofein; 3. řasy červené, rudé čili ruduchy (Florideae), u nichž k chlorofyllu přimíšeno dominující barvivo červené, zvané fykoerythrin; 4. řasy siné čili modrozelené (Cyanophyceae čili Phycochromaceae) s modrozeleným. barvivem (fykocyanem) podle chlorofyllu; 5. rozsivky (Diatomaceae), typicky se žlutohnědým barvivem (diatominem) podle chlorofyllu.– Někdy též k řasám počítají více živočišné, k Flagellátům patřící dvojskořápečné Peridinev a zelené, rovněž k Flagellátům spíše se řadící, však od některých botaniků ke Chlorofyceím počítané Volvocineae.– Jednotlivé oddíly řas stojí v přirozeném příbuzenství k jistým skupinám hub. Z praktických příčin však obě více na fysiologických než morfologických znacích založené třídy řas a hub raději každá pro sebe samostatně v systematických spisech se uvádějí.

Řasy spájivé (Conjugatae), čeleď řas z oddělení řas zelených (Chlorophyceae), mající stélky jednobuněčné, volně žijící aneb po rozdělení pohromadě zůstávající, tvořící pak dlouhá nerozvětvená vlákna, jež nemají vrcholkového vzrůstu, nýbrž v celém svém rozsahu (interkalárně) rostou dále. Rozmnožování vegetativní děje se toliko dělením buněk, u forem vláknitých čas od času též tím, že vlákna z nahodilých příčin se přetrhávají nebo ve své buňky rozpadávají. Tvoření rejdivých čili vířivých výtrusů chybí úplně. Rozplozování pohlavní jest u této čeledi nejvýš charakteristické a děje se spájením čili kopulací dvou vegetativních buněk. U řas dvojčátkovitých (Desmidiaceae) buňky volně žijící aneb rozpadnutím vláknitých kolonií teprv uvolněné, vždycky však ze dvou souměrných polovin složené, přiloží se křížem (t. j. ve zkřížené poloze) k sobě, uzavrou se do rosolu, který kolem sebe vyloučí, a vyženou (z vnitřní vrstvy blány buněčné) proti sobě po jednom puchýřovitém kopulačním výběžku. Oba puchýře se dotknou, zploští a přihrádka mezi nimi se rozpustí, načež z obou kopulujících buněk vstoupí obsahy do kopulačního prostoru, kdež splynou, blanou dvouaž trojvrstevnou se obklopí a tak ve výtrus spájivý čili zygospóru se přemění. Vyprázdněné blány mateřských buněk pak posléz se odvrhnou. U Zygnemaceí kopulace děje se tak, že dvě a dvě vlákna k sobě rovnoběžně se přiloží a buňka s buňkou protilehlou se spájí. K tomu cíli vždy dvě a dvě protější buňky proti sobě vyženou hrboulkovitý výrostek ze stěny, t. zv. výběžek kopulační. Výběžky po svém dotyku a srůstu splynou provrtáním přehrádky v jednu rourku (můstek kopulační), kterouž plasma jedné buňky (samčí) přeleje se do plasmy buňky druhé (samičí), jak se shledává v rodu Spirogyra, anebo plasmy obou pohlavně nezrůzněných buněk setkají se na poloviční cestě v kopulačním prostoru a zde splynou navzájem (Mougeotia). Splynutím obsahů povstane vždy zygospora. Tyto namnoze delší dobu odpočívají, resp. přes zimu vytrvávají, aby na jaře vyrostly v nového jedince jednobuněčného, resp. ve vláknitou řadu takových jedinců.– Řasy toliko sladkovodní, rostoucí zvláště ve vodách stojatých, kdež vzplývají volně. Vláknité formy Zygnemaceí tvoří chomáče vláknité, hebké, jakoby sliznaté. Tělíska chlorofyllová nejčastěji mají tvar pentlic nebo destiček. Asi 500 druhů po celé zemi rozšířených. .

Tabulka: Rasy
Oddělení (třída) Fotosyntetická barviva Zásobní látky
prokaryonta, sinice (Cyanophyta) chlorofyla; fykocyanin, fykoerytrin polysacharid, sinicový škrob
eukaryonta (Chromophyta) chlorofylya,c; karotenoidy, xantofyly polysacharid chrysolaminaran, olej
ruduchy (Rhodophyta) chlorofylya,d; fykocyanin, fykoerytrin florideový škrob
řasy zelené (Chlorophyta) chlorofylya,b; karotenoidy, xantofyly škrob, olej
chaluhy, hnědé řasy (Phaeophyta) chlorofylya,c; karoten, fukoxantin chrysolaminaran, mannitol, olej
krásnoočka (Euglenophyceae) chlorofylya,b polysacharid paramylon
skrytěnky (Cryptophyceae) chlorofylya,c; fykocyanin, fykoerytrin škrob
obrněnky (Dinophyceae) chlorofylya,c; specifické xantofyly, karoten  škrob, olej
chloromonády (Chloromonadophyceae) chlorofylya,c; karotenoidy olej
 
Související hesla