Ratifikace

, formální schválení důležitého dokumentu (ústavy, předem uzavřené mezinárodní smlouvy ap.) příslušným státním orgánem, povolaným k tomu ústavou, čímž dokument vejde v platnost. Většinou ratifikaci provádí parlament (obě komory nebo jedna z nich).

Ottův slovník naučný: Ratifikace

Ratifikace, z lat., schválení, potvrzení. Kdysi nazývalo se ratifikací vinníkovo doznáni učiněné napřed při mučení na skřipci a pak znova opětované. Nyní sluje v mezinárodním právu ratifikací písemné potvrzení státních smluv, uzavřených od plnomocníkův smlouvajících se států. Vyžadujeť se, aby smlouvy od dotčených plnomocníkův uzavřené byly ještě t. zv. ratifikačními listinami uznány a potvrzeny od hlavy státu, v konstitučních státech i od zodpovědných ministrů. Ve smlouvách mezinárodních činívá se obyčejně (ke konci) zmínka o ratifikaci (ratifikační doložka, Ratificationsclausel) a ratifikační lhůtě.

Související hesla