Rauch Christian Daniel

, německý sochař; činný v Římě. Představitel berlínského klasicismu, zakladatel moderní německé plastiky. Ovlivněn A. Canovou a B. Thorwaldsenem. Autor pomníků (Friedrich II. v Berlíně, Maximilian I. Josef v Mnichově), náhrobků (Královna Luisa a Friedrich Vilém III. v Scharlottenburgu) a portrétních bust (Goethe ve Výmaru aj.). Po roce 1819 spolupracoval v Berlíně s K. F. Schinkelem a vytvořil řadu monumentálních skulptur konvenčního projevu.

Ottův slovník naučný: Rauch Christian Daniel

Rauch: Christian Daniel, z největších sochařů německých (*1777 v Arolsenu ve Valdecku – †1857 v Drážďanech). Byl syn komorníka knížete Valdeckého a studoval počátky sochařství u dvorního sochaře Valentina ve svém rodišti, později u Ruhla. R. 1797 po smrti svého otce stal se komorníkem při dvoře královském v Berlíně. Král podporoval jej v uměleckých jeho snahách, tak že Rauch již r. 1802 vystavil sochu Spící Endymion, která setkala se s velikým úspěchem. Když r. 1803 modeloval poprsí královny Luisy, dostalo se mu prostředků k cestě do Říma, kde seznámil se s Thorwaldsenem, Canovou, V. Humboldtem a zůstal tu po sedm let. Zde pracoval poprsí básníka Wernera, královny Luisy, hrab. Wengerského a Raf. Mengsa. R. 1811 svěřeno mu zhotoviti pomník královny Luisy, jejž vypracoval v Carraře a v Římě. Pomník postavený r. 1814 ve zvláštním mausoleu v Charlottenburce, založil Rauchovu slávu, rovněž jako ještě vážněji pojatá a prostěji provedená socha téže královny v parku Sanssouci. Potom Rauch zhotovil r. 1815 mramorové sochy generálů Scharnhorsta a Bülowa (Berl., 1822). Pro hrab. Ostermanna Tolstého zhotovil sochu cara Alexandra. V letech 1815 – 24 vyšlo z jeho ruky pres 70 poprsí, z nichž 20 nadživotních, jako zejm. poprsí krále a královny, kníž. Hardenberga, cara Alexandra, Goetha a j. Veliká jeho socha bronzová Blücherova postavena ve Vratislavi (1826), jiná, zvláště vynikající výrazem i komposicí, v Berlině. R. 1829 Rauch dokončil sochu krále Maximiliána Bavorského v Mnichově, r. 1838 Albrechta Dürera v Norimberce, v kathedrále v Poznani jsou jeho sochy prvních křesťanských králů polských Mečislava a Boleslava Chrabrého. R. 1833 počal pracovati o šesti sochách Vítězství (pro Walhallu), jejichž moderní typ utvořil; dvě jiné sochy toho druhu jsou v zahradách paláce v Charlottenburce. Náležejí vesměs k nejkrásnějším pracím ideálního rázu. Z nejlepších jeho děl jest socha Bedřicha Viléma III., basrelief Muž a žena napájejí pardala, pak poprsí Bedřich Vilém II., Bedřich Vilém III., Dürer, Thorwaldsen, Schleiermacher a j., nade všecky však vyniká skvostný pomník Bedřicha II. v Berlíně (1850). Vedle toho dlužno ještě uvésti sochy Viry, Lásky a Naděje v Arolsenu a náhrobek krále Augusta Hannoverského (1847). V jeho pozůstalosti zbyly náčrtky k nádherné skupině Mojžíš žehná bojovníkům isráélským. Dílo Rauchovo obsahuje přes 200 prací a náleží Rauch k největším sochařům německým, zejména je zakladatelem reálného směru v oboru moderní sochy portraitní. Škola, kterou založil, trvá posud a pracuje v jeho zásadách uměleckých. Ze žáků jeho nejčelnější jsou: Bläser, Drake, Rietschel, Steinhäuser a Wolff. R. 1865 založeno museum s reprodukcemi jeho děl v Berlíně.Srv. Eggers, Chr. D. Rauch. (Berl., 1873 – 90, 5 sv. s četnými obrazy); t., Rauch. u. Goethe, urkundliche Mittheilungen (t., 1889); týž vydal Briefwechsel zwischen Rauch. und Rietschel (t., 1890 až 1891, 2 sv.); Heinrich Chr. Rauch. und seine Schüler Rietschel und Drake (Basilej, 1884); Merckle, Das Denkmal König Friedrichs d. Grossen (Berl., 1894).