Ravaisson-Mollien Jean Gaspard Felix

, francouzský filozof a archeolog; žák F. W. J. Schellinga. Odmítal pozitivismus, přednost dával dynamickému voluntaristickému spiritualismu. Z díla: De l’habitude (O zvyku).

Ottův slovník naučný: Ravaisson-Mollien Jean Gaspard Felix

Ravaisson-Mollien [-molien] Félix, filosof a archaeolog franc. (*1813 v Namuru – †1900 v Paříži), byl původně prof. filosofie v Rennes (1838 – 40), potom řed. veřej. knihoven; r. 1859 přešel do min. vyučování jako odborný chef. Svým směrem čelí eklekticismu Cousinovu; hájí stanovisko spiritualismu, jak jest podán Aristotelem, Leibnizem a Schellingem. Napsal mezi jiným: Essai sur la métaphysique d'Aristote (1837); Speusippi placita qualia videantur ex Aristotele, De ľhabitude (1839); Rapport sur le stoďcisme (1851); La philosophie en France au XIXe siècle (zpráva pro svět. výstavu r. 1867, 3 vyd. 1889). Cenné jsou tolikéž jeho práce archaeologické, jako Venus de Milo (1871); Les monuments de Myrrhine et les bas-reliefs funéraires des Grecs (»Gazette archéolog.«, 1876) a j.