Raýman Bohuslav

, český chemik; profesor na Univerzitě Karlově v Praze. Zakladatel české organické chemie. Zabýval se studiem aromatických sloučenin a sacharidů a kvasnými pochody. Hlavní díla: Chemie organická (spoluautor), Suplement chemie organické a Chemie theoretická.

Ottův slovník naučný: Raýman Bohuslav

Raýman Bohuslav, vynikající chemik čes. (* 7. pros. 1852 v Sobotce). Studoval v Praze, Bonně n. R. (u Kekule), v Paříži (u Wurtze a Friedela, kterýž si jej zvolil za assistenta r. 1876). Byl od r. 1877 docentem chemie na vys. škole technické. R. 1890 jmenován mimořádným a r. 1897 řádným prof. chemie na české universitě. Publikoval velikou řadu prací týkajících se řady sloučenin aromatických, chemie cukrů, fysikálné i anorganické chemie, nověji pak pracoval s prof. K. Kruisem o kvašení. Napsal učebné knihy pro vysoké učení o chemii theoretické a chemii organické. Založil přírodovědecký časopis »Živų, redigoval »Chemické Listy« i »Věstní▽ České akademie. Práce Raýmanovy jsou uveřejněny ve zprávách společností chemických v Berlíně, Londýně a Paříži, v »Zeitschrift für physikalische Chemie«, v »Rozpravách« České akademie i Král. společnosti nauk. V Ottově Slovníku Naučném pořádá články o chemii theoretické i biografie znamenitých chemiků. Raýman si vytkl životním úkolem pracovati ku povznesení české vědy chemické a české vědy vůbec. Toho hleděl dosíci způsobem dvojím: positivním, tím co vykonal jako učitel, sám i se svými žáky, pak jako spisovatel výborných českých učebnic, jako redaktor »Živy«, v níž věnoval mnoho skvěle psaných článků rozboru všeobecných, i pro náš národ důležitých otázek, jako třídní a později generální tajemník České akademie i jako děkan fakulty filosofické (1902 – 3); negativním pak tím, že mnohému zabránil, co bylo v odporu s vytknutým jeho programmem. Bnr.