Rdesno

, Persicaria – rod dvouděložných rostlin z čeledi rdesnovitých. Známo asi 150 druhů rostoucích po celém světě; v ČR roste devět druhů a řada kříženců. Plevele a léčivé rostliny užívané v lidovém léčitelství. Listy jsou řapíkaté, na líci často s tmavou skvrnou; botka je nerozdřípená. Drobné květy seskupeny v lichoklasech; plod je nažka v zaschlém okvětí. Příbuzný rdesnu je rod truskavec (Polygonum), který zahrnuje tři druhy, a rod hadí kořen (Bistorta) s jedním druhem.

Ottův slovník naučný: Rdesno

Rdesno, bot., viz Polygonum.

Polygonum L., rdesno (Knöterich, Flohkraut), rostlinný rod čel. rdesnovitých (Polygonaceae). Okvětí obyčejně 5dílné, často korunovitě zbarvené, řidčeji 4dílné; 5-8 tyčinek stojí ve 2 kruzích: při okvětí 5dílném ve vnějším kruhu vždy 5 s prašníky introrsními, ve vnitřním 1-3 s prašníky extrorsními, někdy však tento kruh zcela jest potlačen, při okvětí 4dílném ze 6 tyčinek jsou 4 s prašníky introrsními v kruhu vnějším a 2 s prašníky extrorsními v kruhu vnitřním. U nás roste 12 zástupců tohoto rodu, kteréž jsou si zjevem dosti podobny. Pdesno lapathifolium L., blešník, roste jako plevel na polích, v příkopech, na návsích hojně. Listy jeho jsou vejčité, čárkovitě podlouhle kopinaté, vezpod žlaznatě tečkované. Pdesno persicaria L., červivec, podobný předešlému, má listy podlouhle kopinaté. Květy mají barvu růžovou nebo bílou. Kvete v létě na stanoviscích jako druh předešlý. Pdesno hydropiper L., peprník, pepř potoční nebo palečník (Wasserpfeffer), jehož lodyha a listy chutnají ostře peprně, roste ve vlhkých příkopech, v lesních a vesnických kalužích. Kopinaté listy jsou průsvitavě tečkované a klasy květní řídké, přetrhované, více méně nicí. Pdesno minus Huds., r. menší, druh podobný předešlému s tenkou, vystoupavou nebo položenou lodyhou, z níž vyrůstají úzce kopinaté listy chuti mdlé. Pdesno mite Schr., r. řídkokvěté, má nicí klasy tenké řídkokvěté, dole přetrhované. Listy podlouhle kopinaté chutnají mdle. Roste v příkopech. v křovištích a na vlhkých lukách, zejména v Polabí, ve střed. a již. Moravě. Pdesno amphibium L., r. obojživelné, jest bylinou vytrvalou a má dlouhočlený, plazivý oddenek. Listy jsou podlouhlé, na dolejšku zaokrouhlené neb srdčité. Květy růžové. Ve vodách roste ve formě vzplývavé (natans), na vlhkých lukách, ve vyschlých příkopech ve formě zemní (terrestre). Pdesno bistorta L., r. hadí kořen, hadovec, úžovník (Natterwurz), má dřevnatý oddenek, z něhož po straně vyrůstá několik listů vejčitě kopinatých a jednoduchá a přímá až 1 m vys. lodyha, ukončená hustým klasovitým hroznem bledě růžových kvítkův. Roste ve vlhkých lesích a lukách a kvete v čnu a čci Kořen obsahuje žlutohnědé barvivo, užívané dříve v lékařství proti uštknutí zmijí. Nyní připravuje se z něho lék pro koně. Z mladých listů upravuje se salát. Pdesno aviculare L., r. ptačí nebo truskavec, štukavec, chrustavec (Vogelknöterich), jest značně měnlivý druh rostoucí hojně všude u cest, na pastvištích, polích. Hladká lodyha po celé délce porůstá listy vejčitými nebo čárkovitě kopinatými, žebernatými, přisedlými. Užívá se ho v lékařství, nyní zejména v nemocech ledvin a močového měchýře (Kneipp). Pdesno convolvus L., r. svlačcovité n. opletka, jest obecnou jednoletou plevelí polní, někdy roste také v plotech a v křovinách. Pdesno dumetorum L., r. plotní nebo povleka, trojhranými, střelovitými listy podobá se druhu předešlému. Roste nejraději v plotech a křovinách Pdesno fagopyrum L., pohanka, hejduše, hrečka (Buchweizen, Heidekorn), roste divoce v Mandžusku, odkudž ve středověku dostala se přes Rusko do střední Evropy. Nyní pěstuje se u nás jako jednoletá hospodářská plodina, jednak jako krmivo, jednak z moučnatých nažek dělají ve mlýnech »pohankovou krupicį (ve Valašsku pohankovou kaší zvanou), z které upravují se výživné pokrmy. Lodyhu mívá až 1/2 m vys., posázenou srdčitě střelovitými listy. Bílé nebo narůžovělé květy krátce stopkaté vyrůstají v klasovitých úžlabních hroznech v hoření části lodyhy chocholičnatě sestavených. Někteří kladou ji s násl. druhem do samostatného rodu Fagopyrum. Pdesno tataricum L., tatarka, pochází též ze Sibiře a Tatarska, odkudz v XVIII. stol. dostala se do Evropy. Seje se na písečnatých polích u nás řidčeji, kdežto ve Švédsku velmi hojně, a mladých listů užívá se jako špenátu. V zahradách pro okrasu pěstují se často asijské druhy: Pdesno orientale, r. východní, z Vých. Indie a Číny s krásnými nachovými nebo bílými květy v dlouhých, válcovitých klasech. Pdesno sphaerostachyum Meissn., r. krátkoklasé, pocházející z Himálaje, a Pdesno Sieboldi Reinw., r. obrovské, z Japanu, kdež pěstuje se na polích jako pícní rostlina. Vm.

Související hesla