Řecko

, Helénská republika, Řecká republika, řecky Elliniki dimokratia – stát v jihovýchodní Evropě na jihu Balkánského poloostrova a na přilehlých ostrovech; 131 957 km2, 10,5 miliónu obyvatel (1998), hustota zalidnění 80 obyv. /km2, hlavní město Athény (772 000 obyvatel, aglomerace 3,1 miliónu obyvatel, 1991); úřední jazyk řečtina, měnová jednotka 1 drachma (GRD) = 100 lepta. Administrativní členění: 13 oblastí a 1 autonomní oblast. – Pevninská část má velmi členité pobřeží. Vnitrozemí je většinou hornaté, zčásti krasové; nejvýznamnějším pohořím je Pindos (Smolikas, 2 686 m n. m.) a Olymp (2 917 m n. m.). Hory jsou místy prostoupeny kotlinami, nížiny leží jen na dolních tocích hlavních řek Vardaru, Strumy, Mesty a Marice. Na jihu leží největší poloostrov Peloponés. Podnebí je středomořské se suchým a horkým létem a mírnou a deštivou zimou. V horách je podnebí studené, v zimě se sněhem. Athény mají průměrnou teplotu v lednu 8,5 °C, v červenci 27,0 °C. Srážek ubývá od západu k východu. Lesy rostou zejm. v horách, převládají křovité porosty typu macchie. Řecku patří mnoho většinou menších ostrovů; v Egejském moři jsou nejvýznamnějšími ostrovními skupinami Kyklady, Sporady a Dodekanéské ostrovy, v Jónském moři Jónské ostrovy. Největším ostrovem je Kréta (8 216 km2). – Obyvatelstvo tvoří zejm. Řekové (95,5 %), menšiny Makedonců (1,5 %), Turků, Albánců. Náboženství je řecké pravoslavné (98 %), muslimské (1,5 %). Přirozený přírůstek obyvatel 0,0 % ročně (1998). Střední délka života mužů je 75 let, žen 80 let (1995). Negramotnost 5 % (1995). Urbanizace 65 % (1995). Emigrace za prací do západní Evropy; téměř třetina populace žije v metropolitní oblasti Athén. – Průmyslově zemědělský stát, ekonomicky nejméně rozvinutý člen EU. Trvalý schodek obchodní bilance i státního rozpočtu je vyrovnáván příjmy ze služeb a námořní plavby. Hrubý domácí produkt 11 640 USD/obyv. (1997). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 20 % v zemědělství, 22,5 % v průmyslu (1997). Obdělává se 30 % území, 40 % plochy pokrývají louky a pastviny, 20 % lesy. – V zemědělství dominuje rostlinná výroba. Pěstuje se zejm. pšenice (2,0 miliónů t, 1997), kukuřice (2,0 miliónů t), cukrová řepa, ovoce, zelenina (hlavně rajčata), vinná réva (124 000 ha vinic, 1,2 miliónů t hroznů), olivy (1,7 miliónů t, 432 000 t oleje, třetí místo na světě), tabák, bavlník. Chov ovcí (9,2 miliónů kusů, 1997), koz (5,7 miliónů kusů), skotu, prasat. Rybolov. – Těží se hnědé uhlí a lignit (dohromady 59 miliónů t, 1997), bauxit (1,7 miliónů t), rudy niklu (17 800 t Ni, 1996), železa, zinku a olova, dále mramor, sůl. Průmysl je soustředěn do Athén a Soluně; převládá průmysl potravinářský, chemický, strojírenský a elektrotechnický. Dopravní síť je řídká a méně kvalitní; významná je námořní doprava (hlavními přístavy jsou Pireus, Soluň). Námořní obchodní loďstvo má 29,4 miliónů BRT (třetí místo na světě). Významný je cestovní ruch, 10,6 miliónů zahraničních turistů ročně (1997), příjem 3,8 miliardy USD. – V Řecku existovaly významné neolitické kultury (Sisklo, Dimini). Od 2. tisíciletí př. n. l. sem přicházely indoevropské kmeny, které pod vlivem Asie a Středomoří (Kréta) učinily Řecko kolébkou evropské civilizace (viz též starověké Řecko). Od roku 146 př. n. l. bylo součástí římské říše, po jejím dělení v roce 395 se stalo součástí východořímské říše a poté Byzantské říše. Čtvrtá křížová výprava v roce 1204 znamenala vznik latinského císařství a řady formálně mu podřízených útvarů (achajské knížectví aj.); od poloviny 13. stol. se však území opět dostalo pod vládu Byzance. Od 14. stol. bylo Řecko postupně ovládnuto osmanskou říší (v roce 1453 padla Konstantinopolis, v roce 1466 zbytek pevninského Řecka a později některé ostrovy). Řecké povstání v letech 1821 – 29 položilo základ vzniku novodobého Řecka; nezávislost byla proklamována dne 13. 1. 1822, ale válka pokračovala. Až v roce 1830 byla nezávislost uznána osmanskou říší. V roce 1830 bylo Řecko prohlášeno královstvím. V duchu megalé idea (velká myšlenka – myšlenka sjednocení všech Řeků) pak rozšiřovalo své území o tradiční řecké oblasti (Thrákie, Makedonie, Épeiros, Jónské ostrovy) na úkor Turecka, Bulharska, Srbska i Albánie, zejm. v balkánských válkách 1912 – 1913. Za 1. světové války bylo Řecko neutrální, od roku 1917 stálo Řecko na straně Dohody, poté bylo při tažení do Malé Asie v letech 1921 – 22 poraženo Tureckem. V letech 1924 – 35 byla monarchie nahrazena republikou. Za 2. světové války bylo po neúspěšném italském tažení Řecko okupováno v letech 1941 – 44 Německem a část území byla postoupena Bulharsku; po roce 1945 bylo území navráceno. V letech 1946 – 49 probíhala občanská válka s komunistickými povstalci. V roce 1973 byla znovu monarchie vystřídána republikou (poslední král Konstantin II. žil od 1967 v exilu); významnou roli hrála armáda. Řecko je členem NATO (od 1952), EHS (od 1981) a poté EU. Vnitřní politika je poměrně nestabilní, zahraniční politika je určována napjatými vztahy se sousedními zeměmi: s Tureckem (mimo jiné otázka Kypru a některých ostrovů v Egejském moři), bojkot Makedonie, spory s Albánií atd. – Řecko je nezávislá republika v čele s prezidentem (funkční období 5 let). Zákonodárným orgánem je jednokomorový Parlament (Vouli; 300 členů, funkční období 4 roky). Výkonná moc je v rukou prezidenta a vlády v čele s předsedou, kterého jmenuje prezident republiky. Poslední parlamentní volby se konaly v dubnu 2000. Prezident K. Stefanopulos.

Tabulka: Recko- Predstavitele
PREZIDENTI
1822 – 1823 Alexandros Mavrokordatos
1823 Petros Mavromichalis
1823 – 1826 Georgios Koundouriotis
1826 – 1827 Andreas Zaimis
GUVERNÉŘI
1827 – 1828 úřadující tříčlenný výbor
1828 – 1831 Joannis Antonios Kapodistrias
1831 – 1832 Avgoustinos Kapodistrias
KRÁLOVÉ
1833 – 1862 Ota I. Wittelsbašský
dynastie Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg
1863 – 1913 Jiří I.
1913 – 1917 Konstantin I.
1917 – 1920 Alexandr I.
1920 – 1922 Konstantin I.
1922 – 1924 Jiří II.
PREZIDENTI
1924 – 1926 Pavlos Konduriotis
1926 Theodóros Pangalos
1926 – 1929 Pavlos Konduriotis
1929 – 1935 Alexandros Zaimis
KRÁLOVÉ
1935 – 1947 Jiří II. (1941 – 45 v exilu)
1947 – 1964 Pavel I.
1964 – 1973 Konstantin II. (od 1967 v exilu)
PREZIDENTI
1973 Georgios Papadopulos
1973 – 1974 Fedon Gizikis
1974 – 1975 Michael Stasinopulos (prozatímní)
1975 – 1980 Konstantinos Tsatsos
1980 – 1985 Konstantinos Karamanlis
1985 – 1990 Christos Sartzetakis
1990 – 1995 Konstantinos Karamanlis
od 1995 Konstantinos Stefanopulos
PŘEDSEDOVÉ VLÁDY (od 1974)
1974 – 1980 Konstantinos Karamanlis
1980 – 1981 Georgious Ioannou Rallis
1981 – 1989 Andreas Georgiou Papandreu
1989 Tzannis Petrou Tzannetakis
1989 Ioannis Grivas
1989 – 1990 Xenofon Efthemiou Zolotas
1990 – 1993 Konstantinos Kiriakou Mitsotakis
1993 – 1996 Andreas Georgiou Papandreu
od 1996 Kostas (Konstantinos) Simitis
 
Související hesla