Redemptoristé

, Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele – členové katolické řeholní Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (Congregatio Santissimi Redemptoris), založené v roce 1732 Alfonsem z Liguori (1696 – 1787). Zaměřují se na vnitřní misii a na duchovní péči o vězně, o nemocné a jinak postižené. Na konci osvícenství přispěli k tomu, že část inteligence ve střední Evropě se vrátila ke katolické víře. Jejich název odvozen od latinského redemptor, vykupující (Vykupitel).

Ottův slovník naučný: Redemptoristé

Redemptoristé, též liguoriáni, mužská kongregace katolické církve, založená od sv. Alfonsa z Liguori (Liguori) v Neapolsku r. 1732. První klášter vznikl ve Villa Scala blíže Amalfi. Záhy přibyly nové kláštery po Neapolsku, Církevním státě a Sicilii. Benedikt XlV. potvrdil 25. ún. 1749 novou kongregaci tuto a jmenoval zakladatele jejího doživotním vrchním (rector major). Po 13 let (1762 – 75) Alfons byl biskupem u sv. Háty (S. Agatha Gothorum) a vrátil se pak do své kongregace, kdež zemřel 1. srpna 1787 v Pagani jako světec. Před smrtí svou zakusil však ještě mnohé příkoří, ano i rozkol v kongregaci samé, domáhaje se pro ni potvrzení u moci světské. Brzy po smrti Alfonsově Moravan blah. Klement Maria Dvořák (Hofbauer), jenž vstoupil r. 1784 v Římě do kongregace, zavedl redemptoristy do Polska, odtud do Německa a do Švýcar. Teprve po jeho smrti r. 1820 dovoleno bylo redemptoristům od císaře Františka I. usaditi se ve Vídni, kdež založili si kollej při t. zv. »českém« kostele na Nábřeží (Maria Stiegen). Odtud šířila se kongregace za vlády generálního vikáře P. Josefa Passerata (1820 – 48) po všem Rakousku, do Německa, Valašska, Portugalska, Belgie, Nizozemí, Francie, ano až do Ameriky. Revoluční bouře r. 1848 vypudily redemptoristy na mnoha místech, nicméně zkvétala kongregace i nadále, spravována jsouc v Italii od generála v Pagani, za Alpami však od jeho vikáře P. Rudolfa Smetany (1848 – 55). Na řeholní kapitole v Římě r. 1855 sjednocena byla celá kongregace redemptoristův, a prvým generálem zvolen byl P. Mikuláš Mauron (zemř. 1894); nástupcem jeho jest nyní P. Matyáš Raus od r. 1894. Celá kongregace redemptoristů dělí se v 16 provincií a 9 viceprovincií. V čele stojí generál (superior generalis, rector major), doživotně volený a sídlící v Římě se 6 konsultory a prokurátorem u papežské stolice; jemu přísluší jmenovati na 3 léta provinciály a představené řeholních domů. Jednotlivé provincie jsou pod správou provinciála, 2 konsultorův a prokurátora. Kláštery redemptoristů slují kolleje nebo hospice, jimž předsedá rektor mající k ruce ministra. Kongregace sestává z kněží, kleriků, novicův a služebných bratří (laikův). Řeholním oděvem redemptoristů jest obyčejná černá sutána, široká a černým pasem upjatá, se širokým, bílým, lněným kolárem, jenž se napřed uzavírá, pak v levo na pasu růženec s medaillí Vykupitele a sv. Alfonsa, náprsní kříž v sutáně a černé střevíce. Kněžím přísluší volný černý plášť s límcem (zimara), laikům kratší sutána s černým kolárem. Ku vzdělání dorostu má každá provincie zvláštní studia bohoslovecká (studentát), noviciát a juvenát, jež jsou rozděleny po různých kollejích. Kněží redemptoristé konají pilně missie, renovace, exercitie, zpovědi, kázání, konference a výpomoc v duchovní správě, na poutních místech a j. Mnozí členové kongregace proslavili se jako kazatelé, učenci, biskupové a missionáři, ke světcům katolickým počítá se zakladatel sv. Alfons, učitel církevní, ku blahoslaveným Klement Hofbauer a Gérard Majella. Znakem redemptoristů jest modrý štít, v něm hnědý kříž, stojící na zeleném trojhoří, překřížen kopím a houbou z utrpení Kristova; nad křížem vznáší se Boží oko, po stranách monogramm Kristův na pravo a Mariin na levo. Devisa zní: Copiosa apud eum redemptio. V celku jest 173 domů, 1612 kněží, 489 kleriků, 733 laiků, 495 noviců, t. j. 3329 redemptoristů (Catal. Congreg. SS. Redempt., Roma, 1901). Česká provincie zařízena byla teprve 26. dub. 1901 a jsou jí přiděleny kolleje v Praze u sv. Kajetána (zal. 1856, sídlo provinciála), Červenka a Litovle (1860, juvenát), Sv. Hora u Příbramě (1861, poutní místo), hospic Světec (Schwaz, 1901, noviciát) a Obořiště (1901, studentát). Viceprovincie polská má jen 2 kolleje, Mościsku (1883) a Tuchów (1893). Provincie vídeňská má 13 kollejí: Vídeň I. (1820, sídlo provinciálovo), Mautern (1827), Inšpruk (1828), Eggenburg (1833, noviciát), Lubno (1834, studentát), Puchheim (1851), Svitavy (1855), Katzelsdorf (1857, juvenát), Dornbirn (1881), Králíky (1883, dříve klášter servitů), Philippsdorf (1885), Budějovice (1885), Hernals ve Vídni (1889), pak 4 hospice: v Linci (Lustenau, 1899), Vartě (1900), v Odense (1899) a v Kodani (1902). O redemptoristech kromě životopisů sv. Alfonsa a blah. Klementa M. Hofbaura viz též: P. Carl Mader, Die Congregation des Allerhl. Erlösers in Oesterreich (Vídeň, 1887); Wuest, Annales Congr. SS. Red. Provinciae Americanae (Ilchestriae, 1888). – S redemptoristy spříbuzněny jsou panny řeholní, zvané redemptoristky, jež potvrzeny byly od pap. Benedikta XIV. r. 1750. Z Italie rozšířily se do Vídně, do Steinu u Křemže, do Belgie, Nizozemí, Francie a Irska. Vedou život přísný, naprosto rozjímavý, s dokonalou klausurou. Oděvem jest červený hábit, modrý škapulíř a černý nebo bílý závoj. V Rakousku mají 3 kláštery: 1. ve Vídni (III., Rennweg 63, zal. 1825, české bohoslužby); 2. v Garsu nad Chubou (Kamp) (diéc. svatohippolytská, zal. 1853); 3. v Riedu v Hor. Rakousích (zal. 1852), jež čítají kolem 130 sester. .

Související hesla