Reforma

, úprava, změna, přeměna, náprava.

Ottův slovník naučný: Reforma

Reforma, lat., oprava, promyšlená změna zejména v zákonodárství a ve správě státní, kdežto pro změny církevní užívá se slova reformace. – Reforma sluje též druh lampy. – Reforma berní jest každá změna systému berního neb jeho nejdůležitějších částí, zvl. však jmenujeme tak pokusy o změnu přímých daní, jež děly se u nás od let šedesátých XIX. stol. a skončeny jsou aspoň v příčině osobních daní přímých zákonem z 25. říj. 1896 ř. z. č. 220. Zákon tento, platný od 1. led. 1898, spočívá v podstatě na předloze fin. min. Steinbacha z r. 1892, jež pozměněna byla různými kompromissy mezi vládou a stanovisky skupin zájmových za min. Plenera, Böhm-Bawerka a Bilińského. Zákon má XVIII článků úvodních a 285 §§ rozdělených v šest hlav, z nichž I. jedná o všeobecné dani výdělkové, II. o dani výdělkové z podniků veřejně účtujících, III. o dani důchodové, IV. o osobní dani z příjmu a o dani z vyššího služného, V. o ustanoveních trestních a VI. o ustanoveních všeobecných. Byl změněn částečně zákonem z 26. čna 1901 ř. z. č. 80 a cís. nař. z 8. čce 1898 ř. z. č. 120. Podle jednotlivých hlav vydána nařízení prováděcí s pozdějšími dodatky, jichž je zejména ke II. hlavě již pět a ke IV. docela osm. Účelem reformy berní bylo, aby se dosáhlo mírnějšího zdanění vůbec, spravedlivého zdanění příjmů nezdaněných nebo nedostatečně zdaněných, úlev pro poplatníky menší, účasti poplatnictva při ukládání daně, posílení morálky berní a konečně podílu jednotlivých zemí na výnosu nových daní. Proto článkem I. zrušena příliš vysoká a nerovnoměrně (podle patentu z roku 1849) vyměřovaná daň z příjmu, upravena daň výdělková (zavedená patentem z r. 1812) a zavedena daň z důchodů, jakož i osobní daň z příjmu a daň z vyššího služného. Dále stanoveno ve čl. VI. – XI., že přebytků z výnosu nově upravených daní osobních užije se ke slevě úhrnu všeobecné daně výdělkové až do 25 % summy, jež tvoří základ výpočtu tohoto úhrnu (§ 11), dále ke slevám 10 – 15 % na dani pozemkové, 10 až 121/2 % na dani domovní a konečně k poskytnutí údělů jednotlivým zemím podle poměru výnosu daní reálných. Až by bylo dosaženo nejvyšší výměry slev (což se již stalo), má se, a to nejdéle r. 1909, zákonem stanoviti konečná výměra uvedených přímých daní výtěžkových. V I. hlavě zákona rozšířena povinnost berní vůbec na podniky výdělkové a zaměstnání k zisku směřující (§ 1) s výhradou osvobození spočívajících na zvláštních zákonech a osvobození dočasných (§§ 6 a 7), za to však stanoveno přesně osvobození hospodářství polního a vedlejších podniků hospodářských (§ 2 č. 3), osvobozeny malé podniky (§ 3 č. 2 – 8) a dopuštěno případné osvobození podniků dobročinných neb obecně užitečných a poplatníků nuzných (§§ 4 a 5). Podobně ve II. hlavě podnikům veřejně účtujícím a zakládajícím se na svépomoci poskytnuto buď naprosté bud' podmínečné osvobození od daně výdělkové s výhodami při stanovení poplatného výtěžku, po případě berní sazby (§§ 84, 85, 92 odst. 7, 94 lit. e a g, 95 lit. f a i, 100 odst. 6, 9 – 11). Podniky obecně užitečné a dobročinné mohou ministrem fin. býti osvobozeny od daně podle obdoby § 4 t. zák. Dani důchodové podrobeny zásadně důchody z předmětův a práv majetkových, pokud nejsou přímo již obtíženy daní pozemkovou, domovní, výdělkovou nebo ze služného (§ 124). Za to osvobozeny od daně hromadné pokladny sirotčí, lidumilné a dobročinné ústavy a fondy, pak některé podniky veřejně účtující osvobozené již od daně výdělkové a konečně osoby, jejichž důchod a vůbec celkový příjem nepřevyšuje ročně 1200 K (§ 125 č. 4, 6 a 7). Osobní dani z příjmů podléhá zásadně veškerý příjem osob fysických a neujatých pozůstalostí, třeba již výnos dotčených pramenů obtížen byl nějakou daní výnosovou (§§ 153, 159, 163 – 165, 169). Sazby berní se počínají 7,20 K pro nejnižší příjem, tedy asi 0,6 % příjmu, a stoupají až do 5 % u příjmů převyšujících 210.000 K. Osvobozeny jsou – kromě jistých osob a příjmů veřejnoprávních podle § 154 – osoby, jejichž veškerý příjem nepřesahuje 1200 K ročně (§ 155). Poněvadž pak podle § 157 zdaňuje se příjem přednosty a příslušníků domácnosti dohromady, přihlíží se k domácnostem s příjmem nepřevyšujícím 4000 K, a to tím způsobem, že pracovní příjem příslušníka domácnosti zdaňuje se jen částkou 500 K převyšující. Je-li v zaopatření přednosty domácnosti kromě manžela více než dvé členů nemajících samostatného příjmu, odčítá se za každého dalšího člena 1/20 celkového příjmu, při čemž nastati musí snížení sazby aspoň o jeden stupeň (§ 173). Ke zvláštním poměrům obmezujícím podstatně poplatnost (přetížení dětmi, trvalá nemoc a pod.) hledí se tím, že při poplatném příjmu nepřesahujícím 10.000 K sníží se sazba o jeden až tři stupně, čímž nastane po případě osvobození od daně vůbec (§ 174). Poplatníkům potřebným může býti čásť daně podle § 232 prominuta, klesl-li zvláštními okolnostmi příjem jejich během roku berního pod 2/3 příjmu zdaněného. Platy služební ročních 6400 K a výše podrobeny jsou kromě osobní daně z příjmu též dani z vyššího služného, jejíž sazby stoupají od 0,4 % do 6 % (z platů 30.000 K a výše).

Spolupůsobení poplatníků při vyměřování nových daní zajištěno hlavně tím, že základem výměry má býti pravidlem prohlášení poplatníkovo (§§ 39, 66, 110, 138, 202 a sl.) a že pochybnosti proti správnosti přiznávky třeba poplatníkovi oznámiti (§§ 45, 111 a 113, 141 a 210). Poplatník má dále právo žádati za výslech znalců (§ 211) a za prohlídku svých obch. knih (§ 272). Podobná práva má poplatník v trestním řízení daňovém, kde může žádati za předložení listin proti němu svědčících a za konfrontaci se svědky a znalci (§ 258). Veledůležité jest právo poplatníkovo podati odvolání neb rekurs (§§ 59, 66, 78, 114, 136, 143, 148, 218, 231, 233, 236, 260) a proti vyřízení jeho stížnost ke správnímu soudu (§§ 62, 225 a 260 zák. o d. os. a § 2 zák. z 22. říj. 1875 ř. z. z r. 1876 č. 36). Poplatnictvo samo spolupůsobí v autonomních kommissích berních při ukládání všeob. daně výdělkové (kommisse I. a II. tř. pro daň z výdělku v obvodech komor obch., III. a IV. tř. v okresích politických nebo samost. okresích ukládacích pro města s více než 20.000 obyvateli, §§ 13, 16 a sl.) a osobní daně z příjmu (okr. kommisse odhadní pro polit. okresy a místní kommisse odhadní pro samostatné městské okresy s více než 10.000 obyv., § 177 a 178) a dále v zemských kommissích, jež rozhodují o odvoláních proti těmto druhům daně (zemská kommisse pro daň výdělkovou a odvolací kommisse pro daň osobní z příjmu, §§ 19, 177, 178). Poplatnictvo volí polovici členů a náhradníků kommissí pro daň výdělkovou a kommissí odhadních, druhou polovici jmenuje fin. ministr (§§ 16 a 17, 179 a 180). Do kommisse zemské pro všeob. daň výdělkovou volí se čásť členů a náhradníkův obchodními komorami, ze zbytku polovici volí zemský sněm a polovici jmenuje ministr (§ 19 a příl. k němu). Do kommisse odvolací polovici volí sněmy a polovici jmenuje ministr (§ 182). Konečně volí zemské kommisse pro daň výdělkovou polovici členů a náhr. do (říšské) kommisse kontingentní, jež stanoví, jakou čásť z úhrnu všeobecné daně výdělkové (jenž na období 1902/3 činí 35,307.928 K 20 h) mají nésti jednotlivé berní společnosti (§§ 53 – 56). Druhou polovici jmenuje opět ministr, jemuž vůbec přísluší právo jmenovati též předsedy všech kommissí a jejich náměstky. Konečně má poplatnictvo nepřímou účast při ukládání osobní daně z příjmu důvěrníky, kteří v místech s více než 10.000 obyv. voleni jsou zastupitelstvy obecními, jinde okresními (§ 199). Kontrola poplatnictva nad ukládáním daně možnou učiněna do jisté míry tím, že se vykládají rejstříky daně výdělkové a výtahy z nich (§ 58), pak výpisy z platebních příkazů na osobní daň z příjmu (§ 217). Neoprávněné prozrazení údajů a poměrů poplatnictva stíhá se podle § 246 jako přestupek, po případě přečin. Stejně trestají se veřejné útoky na kommisse berní a jejich členy. V – k.

Související hesla