Reprodukce

, vytvoření, provedení, napodobení, otisk, obnovení, rozmnožení; slovní podání, opakování něčeho dříve poznaného, vyslechnutého, zažitého;
1. biologie viz rozmnožování;
2. polygrafie, výtvarné umění a) věrné napodobení předlohy různými technikami; b) obor zahrnující fotografické a elektronické postupy ke zhotovování kopírovacích podkladů, kopírovacích předloh, popř. přímo tiskových forem z reprodukčních předloh.

Ottův slovník naučný: Reprodukce

Reprodukce čili vybavení jest psychologický termin pro to, co v obyčejném hovoru nazýváme vzpomínkou. Ve smysle theoretických předpokladů jest to obnovení minulého stavu vědomí, uvědomění si dojmu, který jsme již měli, a to, když zde není popud z vnějšího světa, který původně vyvolal onen stav vědomí, na př. když vidíme v duchu předmět nepřítomný. Vybavenina taková nazývá se představou a reprodukce jest utvoření představy čili vybavení vjemu. Vysvětlení úkazu toho je podstatně jiné ve starší psychologii než v nové. Stará psychologie hledala nejprve ve zkušenosti, za jakých okolností se představy tvoří, kdy se vjemy vybavují. Již Platón ve »Faidónų (73C a 74A) všímá si toho úkazu a Aristotelés (De mem. 45b) shrnul všechny případy vybavování ve 4 zákony: podobnosti, současnosti, posloupnosti a kontrastu, a za příčinu jejich vybavení naznačil jejich sdružení – associaci, kterýžto názor zůstal panujícím po celou dlouhou dobu vývoje psychologického až k psychologii nové. Soudilo se: dva dojmy podobné se vybavují, protože se za příčinou podobnosti sdružily, dva dojmy se vybavují, protože se kdysi vyskytly v mysli současně a sdružily atd. Tak ze zákonů reprodukce. staly se zákony associační a hrály v theorii psychologie úlohu tak důležitou, že skrze ně vysvětlováno všechno dění duševní.Jenže vysvětlení úkazu vybavení v tom podáno není; je to patrný circulus, záhada přenesena s reprodukce na associaci a otázka, proč se dojmy podobné, současné, posloupné, kontrastné sdružují, žádala odpovědi. Metafysická psychologie majíc po ruce pojem samočinné substance duševní odpovídala tím, že přisoudila duši schopnost, mohutnost spojovati představy, a k tomu prostředku utíkala se i empirisující psychologie, nedovedouc z pojmu představy vyvoditi příčinu associace a hleděla redukovati zákony vybavení, pokud možno, na jeden. Zákon kontrastu převeden na zákon podobnosti, zákon posloupnosti na zákon současnosti a zbyly pouze podobnost a styk jako principy associace, jež také pokoušeno se vysvětliti jeden z druhého. Herbart pokládaje představu (v širším smysle) za stav duševního reálu, který nikdy nezmizí a za okolností opět může se státi vědomým, stížil vysvětlení rozeznáváním vybavení prostého, kde představa sama od sebe do vědomí vstupuje, když odpadne tlak představ, které ji zabavovaly, t. j. pod prahem vědomí udržovaly, a vybavení návodného, kde představa vybavuje se prostřednictvím posil, t. j. představ ve vědomí jsoucích a s ní nějak souvisících. To byly pak vlastní zákony associační. Avšak dokud musil intervenovati nějaký metafysický činitel a dokud nemohli se obejíti bez neempirického předpokladu představ nevědomých, nebylo možno ani redukovati případy vybavení na jeden základní process ani vysvětliti associaci. Nová psychologie vychází od ponětí stopy zůstávající po každém dojmu v nervstvu. Tato stopa způsobuje, že dojem opakující se má již cestu jaksi upravenu, jde rychleji a snadněji před se, což má za následek, že takový opakující se dojem zdá se nám jiným než původní, známým – upamatujeme se, že jsme jej už měli. Tento známý úkaz jest jediný, v němž obnova původního dojmu je z existence stopy přímo pochopitelna a vysvětlena, tudíž nová psychologie hledí i ostatní případy pochopiti skrze něj a vystavuje základní větu, že jen takové dojmy jsou s to, aby vybavily dřívější, které mají nervový vzruch s nimi buď totožný neb aspoň částečně totožný, tak že jde buď úplně nebo z části drahami týmiž a musí zasáhnouti stopu, která po minulém dojmu zbyla. Jest tedy jeden zákon vybavení: zákon totožnosti a ostatní zákony současnosti, podobnosti, posloupnosti jsou jen případy jeho a jest úkolem analysy, aby se v každém případě uvedeném našla čásť společná. V tom jest ovšem dosud mnoho růzností, poněvadž zvláště při dojmech podobných a současných společná čásť dá se nesnadno vytknouti a spor vede se dosud o to, zdali podobnost nebo styk představ (kontiguity) jest základem všeho vzpomínání. V tom však dosaženo shody, že nehledají se již podmínky sdružení, nýbrž vybavení a že associační zákony jsou, jak je správno, zákony vybavení. – Associaci dostává se pak širšího významu a nemyslí se tím pouze spojení elementů, které navzájem se vybavují, nýbrž vůbec spojování jejich v celky, složitější úkazy duševního života nazývají se associacemi; již vjem je takovou associací počitků. Taková associace není již příčinou vybavení. Wundt pak rozeznává associace od apperceptivních spojenin, hledaje pro ně zákony zvláštní. – Srv. Fr. Krejčí, Zákon associační (ve spisech České akad., 1897); Ferri, La psychologie de l'association, kdež v přídavku je celá historie pojmu reprodukce Ostatně poučí každá větší psychologie. Kčí.

Reprodukce značí též rozmnožování spisů, obrazů atd. (často nedovolené, patisk) způsobem mechanickým pomocí fotografie, jako např. heliogravura, světlotisk, autotypie, chromotypie a fotolithografie, aneb způsobem, který nelze nazvati mechanickým, kde dovednost práce ruční nahrazuje fotografické neb i jiné mechanické přenášení, jako všechny rytiny v kovu, dřevoryt a lepty podle jiných uměleckých děl (Originalradierung) a pod. Sem náleží také reprodukce děl plastických, drobných dekoračních prací uměleckých, které bývají rozmnožovány hromadně pro drobný prodej, jako sošky, drobné figurky, vásičky a pod., pokud jsou reprodukovány strojem aneb odlévány podle originálů.

Související hesla