Rhôna

 (80.7kB - 490×330px)

, francouzsky Rhône – řeka ve Švýcarsku a Francii; délka 813 km, plocha povodí 97 800 km2, průměrný průtok 1 780 m3/s. Největší evropská řeka ústící do Středozemního moře. Pramení v Bernských Alpách (hlavní zdroj vytéká z Rhônského ledovce), teče hlubokým údolím k západu, protéká Ženevským jezerem. Ve Francii se stáčí k jihu, protéká tektonickou sníženinou mezi Francouzským středohořím a Alpami a ústí deltou do Středozemního moře. Hlavní přítoky Saôna, Isere a Durance. – Splavná 670 km. Spojena průplavy s povodím Loiry, Seiny, Rýna (vše přes Saônu) a Garonny. Hydroelektrárny. Údolí dolního toku je významné dopravním koridorem. Na řece leží Ženeva, Lyon, Avignon, Arles.

Ottův slovník naučný: Rhôna

Rhône, (fr. le Rhône, lat. Rhodanus), nejmohutnější řeka Francie náležející k moři Středozemskému. Pramení se v Alpách z Rhônského ledovce u průsmyku Furky ve výši 1755 m a stéká na jz. jako horská bystřina, domácím obyvatelstvem Rotten nazývaná. Směr jihozáp. podržuje až k Martigny, tvoříc svým údolím místy 3-4 km širokým hranici přímo ideální mezi Alpami Bernskými (na sev.) a Penninskými (na jihu), jež ze svých ledovcových polí vysílají krátké, ale vodnaté řeky. Ze sev. (z led. Aletschského) stékají Massa a Lonza, z jihu (ze skupiny Monte Rosy) spěje ř. Visp, Sorgne a od Vel. sv. Bernarda ř. Drance, vlévající se přímo u Martigny (481 m) do Rhôny. Tu je údolí sevřeno na jihu horou Dent du Midi (3285 m) a na sev. Dent de Morcles v soutěsku Porte du Rhône a řeka obrací se k sz., aby u Montheye, kde přibírá z l. Vičge a z pr. Grande Eau, vstoupila do bažinatého údolí 8 km širokého, vyplněného nánosem; vlévá se u Le Bouvereta (375 m) 3 rameny do Genevského jezera. Zde ukládá všechny rozpuštěné látky a nabývá barvy modré, Genevskému jezeru typické. Ale barvu tu podržuje jakožto výtok tohoto jezera jen v délce 1 1/2 km, totiž až k ústí ř. Arve, jež přivádí vody z ledovců montblanckých. 16 km od Genevy Rhône tvoří s počátku hranici švýcarsko-franc., později vstupuje u Fort de l'Ecluse na půdu Francie. Reka je tu sevřena se sev. Francouzským Jurou a s jihu Alpami Savojskými. Tu počíná se proslulá Perte du Rhône (srv. Bourdon, Le Cańon du Rhône et le lac de Genève, »Bull. de la Soc. de géographie de Paris«, 1894). Voda tu sice nemizí pod zemí, ale valí se hlubokým korytem, v zimě jsouc skoro neviditelna. Ráz řečiště zůstává stejný až k Bellegardu, kde Rhône přijímá ze sev. Valserine a obrací se k jihu již jako volný proud se štěrkovitým dnem; přibírá z l. výtok z jez. Annecy a u ústí Guieru (St. Genix 235 m) obrací se ostrým úhlem k sev.-záp. Ohbí to je důležitou křižovatkou kommunikační. Zde také Rhône opouští levým břehem depart. savojský a tvoří hranici dep. Ain a Isère. U Lagnieu béře směr celkem západní, přijímá z pr. ř. Ain. Tu tvoří silný proud četné ostrůvky, přelévaje se místy v tůně a mrtvá ramena. U Lyonu (155 m) přijímá svou největší pobočku Saônu a podržuje její poledníkový směr až k svému ústí do zálivu du Lion. Od Lyonu tvoří hranici departementu z pr. Rhône, Loire, Ardèche, Gard, z leva Isère, Drôme, Vaucluse, kdežto ústí zabírá dep. Bouches-du Rhône V této části jest údolí rhônské dělidlem mezi vysočinou jihofrancouzskou (Mts Lyonnais, Mt. Pilat, Mts Vivarais, Cevenny) a Alpami (A. Dauphinejské, Drômské a Provencské), jež čím dále k jihu tím více se rozstupují, ponechávajíce místo rov. Provencské, která v již. části byla zátokou mořskou. Hl. přítoky Rhôneu jsou z prava: Gier, Erieux, Ardčche a Gard, z leva Isčre, Drôme, Evgues, Sorgues a prudká, neobyčejné množství štěrku snášející Durance, která ústí pod Avignonem (Avignon 3 m). U Arles Rhône počíná se děliti v hrdla, a to v západnější Petit Rhône a vých. Grand Rhône, které obtékají ostrov Camargue, oživený četným vodním ptactvem a stády polodivokých býkův a ovcí. Krajina, již od Avignonu neutěšená, přechází na vých. straně delty v crauské písčiny a podél pobřeží lesknou se hladiny rozsáhlých lagun (étangs). Vše je dílem Rhôny, jež ukládá sem náplav, tak že delta vzrůstá o 57 m za rok. Grand Rhône vlévá se opět několika hrdly (Vieux Rhône, vých. ústí) do zálivu Foského. Celý tok jest 812 km dl., měří-li se však od pramene Doubsu, 1025 km, a úvodí jeho měří 98.885 km2, z čehož na Francii připadá 90.600 km2. Množství vody udává se nestejně; podle Brettmayera 2000 – 2200 m3 ve vteřině, ačkoliv Rhône ztrácí mnoho vody ve vápencovém Juře, v pobřežních lagunách a mnoho se jí odvede do průplavů a zavodňov. kanálů. Na splavnění Rhôny vynaloženy veliké kapitály (kol 50 mill. fr.), avšak plavba po řece poměrně přece se nezvýšila. Splavnou počíná býti Rhône od m. Parc (154 km nad Lyonem); tedy celkem je splavno 489 km. Plavba hrdlem Grand Rhône krátí se průplavem St. Louis du Rhône, jenž končí se v zálivě Foském, ze 7 km na 3 1/2 km. Vedle toho má Rhône spojení průplavy se sousedními úvodími. Tak průpl. rýnsko-rhônský spojuje Rhône prostřednictvím Saôny a Doubsu s Rýnem, canal du Centre a de Bourgogne se Seinou a Loirou a pobočným průplavem Beaucaire-Aiguesmortes prostředkováno spojeni s průplavem du Midi. R. 1897 dovezeno celkem na 15.118 lodích 1,087.890 t, z nichž přes polovinu připadá na materiál stavební. Obrat v nákladech v l. 1895 – 1900 stoupl o 26 %. Srv. Lenthéric, Le Rhône (Pař., 1892); Wood, In the valley of the Rhône (Lond., 1899); Barron, Les fleuves de la France: le Rhône (Pař., 1900); Jasmund: Die Regulierung der Rhône (Berl., 1900).

Související hesla