Z Říčan

, český šlechtický rod, doložený od 13. století. Vlastnili Říčany, Průhonice, Hořovice, Švihov, Humpolec. Vzestup rodu začal v 16. století. Pavel z Říčan († 1627) se účastnil stavovského povstání.

Ottův slovník naučný: Z Říčan

Říčanský z Říčan, příjmení starožitné rodiny od pradávna ve stavu panském zůstávající. která se jmenovala po hradě a městě Říčanech. Erb jejich byl červený štít a na něm tři stříb. lipové listy stonky ve středu štítu spojené, klenot dvě červ. křídla a mezi nimi znamení jako na štítě. První známý jejich předek byl Petr ze Všechrom. Synové jeho byli Diviš (1233 – 71), Ondřej (1237 – 77) a Slávek (1248 – 53). Diviš bránil se r. 1257 v Mühldorfu. Ondřej též ze Všechrom řečený byl od r. 1253 truksasem, r. 1260 stal se nejv. komorníkem, ve kterémž úřadě zůstával do smrti. Oba bratři byli věrní přívrženci krále Přemysla hned od r. 1248. Ondřej prý r. 1271 králi radil, aby se za římského krále voliti nedával. Ze synův jeho známe jediného Vlka (1260 – 69). Synem jednoho z nich byl Oldřich, jenž držel od r. 1276 – 92 Křivsoudov, kterýž po jeho bezdětné smrti spadl na krále (1305). Vnukem jednoho z prvních tří bratří byl Oldřich, který první psal se po hradě Říčanech okolo r. 1260 založeném. Týž byl v l. 1309 – 25 nejv. sudím zemským, dobrodincem kláštera sv. Anny. Zemřel 8. dub. 1325. Současně s ním žil Chotěbor (1309), jenž l. 1347 zdržoval se v Čáslavsku. V tu dobu rozvětvoval se rod ten tak velice, že není možno sestaviti úplný a souvislý vývod jeho. Oldřichův syn byl Ondřej (1318) a tohoto syn Oldřich (1360 – 72 spoludržitel Průhonic). Tehda byli živi i bratři Nevlas († 1336) a Rudolf, z nichž tento držel r. 1336 Průhonice společně s Divišem a Petrem. Po Nevlasovi zůstali synové Zaviše (1356), Oldřich a Ješek (1360). Oldřich byl tuším týž, který držel Zaječice. Syn jeho byl Jimram († j. 1394). Synové Ješkovi byli Ješek (1394), Mikuláš (1406) a Oldřich z Uhlišť (1394), jehož dcera Eliška (1423 atd.) byla vdána 1. za Voka z Valdšteina a 2. za Mikuláše z Kněževsi. Rudolf měl syna Jana (1336, tuším 1360 – 67 spoludržitele Průhonic a Říčan). Po Divišovi (1336 – 49) zůstali synové Oldřich (1360 – 72), Jimram, Dobeš, Heřman († 1377, farář v Piračově). Ondřej († 1395, farář v Říčanech a Balkovicích), Štěpán, Martin, v l. 1360 – 72 spoludržitelé Průhonic a Říčan. Po Ješkovi z Průhonic byli synové Diviš a Odolen (1360 – 72), po Petrovi (1336) synové Olen, Ctibor, Kuneš, Ješek, Pešek, Protivec (1360 – 1372). Kromě toho žili Ješek, Kuneš a Oldřich (1360 – 72) syn Ondřejův. Ti všichni drželi Průhonice a Říčany. Od sklonku století XIV. rozdělen byl rod ten na několik pošlostí na rozlehlých místech se nacházejících. – A. Říčanská pošlost. Jimram, syn Divišův, držel hrad Říčany samoten získav snad díly spoludržitelův. R. 1349 opatřil svou sestru Annu, jeptišku, a vyskytuje se často potom v rozličných jednáních soukromých. Zemřel ok. r. 1399. Syn jeho Oldřich stal se r. 1380 farářem u sv. Jiljí a r. 1384 v Dýšině († 1390). Druhý, Hynek, zemřel asi součastně s otcem, a třetí, Jimram, brzo potom (před r. 1404). Na Říčanech zůstal čtvrtý syn Diviš sám; avšak v městě seděl také Habart (1408), strýc jeho. Diviš držel s katolickou stranou a škodil loupežemi protivníkům. Proto Říčany (1420) od Táborů a Pražanů obleženy a dobyty. Diviš dal se Pražanům, kteří ho s celou jeho rodinou odvedli do vězeni. R. 1423 žil v Budějovicích. Potomstvo jeho není známo. – B. Ledečtí z Ř. V Čáslavsku žili r. 1347 Chotek a Hynek, později Sezema, jehož syn byl r. 1374 (Chotek. Současně tu žil Ješek Talafous, jehož potomci přešli na Moravu. Potomek jeho Jan byl mezi těmi, kdo r. 1420 Pražanům opověděli. R. 1447 žili Jan, Mikuláš, Beneš a Jiřík bratři Talafousové. Snad byli jeho potomky Zelení z Ř., z nichž Jan r. 1492 získal Krhov, r. 1493 Račice, r. 1511 Udeřice, r. 1523 Odunec ve Znojemsku. Burjan přikoupil r. 1531 statek Zarubice. Jan zemřel r. 1563 zůstaviv dvě dcery, které r. 1570 prodaly Krhov. Vilém držel po r. 1579 Hrotovice. Na Ledči seděli r. 1367 bratří Petr, Diviš a Václav, z nichž prostřední brzo zemřel. Po prvním a třetím zůstali svnové Mikuláš starší a Mikuláš mladší (1406), oba dobrodincové zdejšího kostela a přívrženci učení Husova (1415). R. 1442 obdařili město Ledeč. Synové jednoho z nich byli Jindřich a Jan. Onen vpadl r. 1448 do Prahy, držel pak drobné statky v Čáslavsku. R. 1458 koupil Lacembok a zemřel nedlouho po r. 1464. Jan obdařil Ledecké a žil ještě r. 1483. Po poručnické vládě (1488 – 1501) následoval Burjan, jehož manž. Žofka ze Sovince zahynula při oboření hradu Ledče. Burjan zemřel r. 1541 zůstaviv jedinou dceru Markétu († 1556), manželku Zdeňka Meziřického z Lomnice († 1566). Z téže pošlosti pocházeli bratří Jan, Václav, Chval (1422 až 1454), Mikuláš a Hynek, kteří drželi krátký čas Vlačice a dvůr Chvalovský v Hostovlicích. Tento zdědil po nich Jan Ledecký. – C. Hrádecká a Kosohorská pošlost. Předek její byl Heřman, v l. 1399 – 1430 držitel Červ. Hrádku u Sedlčan, syn Otíka, jenž měl Popovice. (Již r. 1357 seděl nějaký Heřman na Tehově.) Jeho synové byli Jan a Léva a tohoto synové Heřman, Petr, Jan, Jindřich, Mikuláš a Ctibor, kteří drželi Hrádek, z nichž Heřman seděl r. 1476 na Kosové Hoře. Synové jeho byli Jindřich (1477 na vojně) a Heřman, jenž býval r. 1510 a 1530 – 52 hejtmanem na Soběslavi. Ctibor měl manželku Dorotu z Beztahova a s ní tuším vyženil Beztahov. Tento zdědili později (1519) bratří Hynek, Jan a Léva. Hynek odděliv se seděl v Jenčí († j. 1548). Dcera jeho Lidmila zdědila po strýcích Čenovice, jež r. 1554 prodala. Léva prodal před r. 1540 svou polovici Beztahova Janovi, jenž měl potom celý Beztahov a zemřel před r. 1548 bezdětek. Hanuš koupil pro sebe a strýce (synovce) Jana nejmladšího ok. r. 1528 Kosovou Horu od strýcův a svou polovici témuž Janovi postoupil. K tomu Jan koupil r. 1551 Vojkov a r. 1554 Štětkovice. Býval hejtmanem vltavského kraje a získal r. 1560 Humpolec. Zemřel ok. r. 1577 jako Jan nejstarší zůstaviv z manž. Lidmily Karlovny ze Svarova devět dcer (»Pam. arch.« X, 176) a syny Heřmana, Hanuše a Jana Jiří. Když tito ok. r. 1578 se dělili, dostali za díly Kosovu Horu, Vojkov a Humpolec. Nejdříve z nich zemřel Jan Jiří (1583), jenž z manž. Johanky z Olbramovic zůstavil syna Jana. Vdova (po druhé vdaná z Bubna) prodala r. 1588 Humpolec. Nějaký rok potom zemřel Hanuš bezdětek a Vojkov dostal se Heřmanovi. Tento býval soudcem zemským a hejtmanem kraje vltavského, naposled (psávaje se nejstarším) kr. radou. Byl dobrý hospodář a skoupil mnoho vesnic u Kosové Hory. V l. 1596 – 97 skoupil od dědicův díly jejich na Červené Řečici a Novém Rychnově († ok. 1612, manž. Anna ze Skuhrova). Nejstarší syn Jan (mladší) obdržel r. 1608 od otce Řečici a Rychnov a od r. 1609 býval hejtmanem kraje bechyňského. Byv r. 1622 odsouzen přišel o vše jmění. Druhý syn Vilém obdržel r. 1612 od bratři Kosovou Horu, ale přišel o ni r. 1623 a zachoval si jen skrovné jmění. (Zemřel 1632 v Kulmbachu.) Třetí syn Krištof, jenž odbyt penězi, vyženil s Krescencií Zahrádeckou (1602) Červený Hrádek a (1611) Budiškovice na Moravě, jež držel ještě r. 1628. Jeho potomek byl Karel Vilém, jenž r. 1662 oba statky prodal. Čtvrtý syn byl Adam (r. 1612 nejmladší). – Z této pošlosti pocházeli též Hořovští z Ř. Na poč. XVI. stol. žil Mikuláš starší. Týž vyženil s Vrackou z Klinšteina polovicí Hořovic a druhou r. 1525 koupil od spoludědicův. Po smrti první manželky († 1541) oženil se s Marjanou z Talmberka. Byl dobrý hospodář a skoupil drahně dědin okolo Hořovic, ale zboží skalické, po manž. zděděné, r. 1545 prodal († 22. říj. 1565). Nejstarší syn Jan koupil r. 1554 s manž. Lidmilou z Veitmile Všeradice, avšak zemřel před r. 1569. Statek jeho dostal se pak bratřím mladším. Druhý syn Jindřich byl c. k. truksasem, rytířem řádu sv. Jana a kumtorem ostřihomským. Zemřel 11. čce 1565 v Košici. Nejmladší synové byli Heřman († záhy), Hanuš (dvořenín na Krumlově, † 1611) a Vilém († po r. 1598). Třetí syn Václav prodav s bratřími Všeradice (1569) dostal díl Hořovic. Byl kr. radou, hejtmanem kraje podbrdského, sice muž učený a vtipný, jenž ve psaních svých užíval pěkných průpovídek. Naposled byl sudím dvorským. Zemřel 23. pros. 1596 zůstaviv vdovu Saloménu z Talmberka, která držela Mnich, a syna Jana Litvina. Dvě léta před smrtí napsal vlastní rukou větší báseň do hrobky v Hořovicích, kterou otiskl Jan Rosacius Hořovský v předmluvě na II. díl Výkladův Slovaciových (Pr., 1620; srv. Jirečkovu Ruk. II, 181 sl.). Syn jeho prodal r. 1603 statek Mnich, byl defensorem a r. 1618 činným při smetávání místodržících, an na ně ostrými slovy dorážel a Bořitovi i ručnici k prsům přiložil. Proto a jiné skutky mu za vinu dávané odsouzen r. 1622 všeho jmění. Na štěstí měla manželka jeho Dorota Kaplířovna ze Sulevic nemalou pohledanost na statcích, v níž jí postoupeny statky Suchomasty a Bykoš a dům v Praze. Zemřela r. 1634 zabezpečivši jistý důchod manželu, avšak jmění odkázala Vilémovi Václavovi z Talmberka, synu z manželovy sestry. – K této pošlosti náleželi i bratří Jan a Bohuslav, kteří měli po otci Kosovu Horu. Tuto prodali ok. r. 1528 a seděli napřed na Maršovicích a pak na Janovicích. Jan (starší) byl ženat s Dorotou z Klinšteina († 1544), spoludědičkou Hořovic, která tyto r. 1525 prodala. R. 1555 prodal Maršovice. Synové jeho byli Mikuláš, Jan († po r. 1544), Sigmund a Vlachyně (tento z druhé manž.). Potomstvo měl jen první. Vlachyně měl po otci Janovice, jež prodal; r. 1583 koupil Nový Studenec a r. 1597 zboží libické. Statek svůj, dětí nemaje, odkázal manželce Marjaně z Předboře, tato pak, vdavši se ještě dvakráte (za Bohuchvala Jaroslava z Náchoda a Jiřího Adama z Roupova) zemřela r. 1621. Mikuláš a Sigmund drželi po otci Beztahov, Slavkov a Křešice, které byl někdy otec jejich po vymření Beztahovských zdědil. Při dělení (1578) Sigmund dostal Křešice. Tento zdědil Lhotu Jadýrkovou po první manželce Anně z Lobkovic († 1583). Zemřel r. 1597 zanechav vdovu Annu z Ryžemberka a nezletilou dceru Dorotu. Tato se vdala před r. 1609 za Sezimu z Vrtby, jenž ujav Křešice, brzo zavládl velikými statky v okolí. Mikuláš obdržel r. 1578 Beztahov, býval hejtmanem kraje vltavského a zemřel r. 1591. Synové jeho z manž. Voršily z Malovic († 1611) byli Jan a Vilém Lev. Ti postoupili r. 1616 Kateřině ze Smiřic, manželce Janově, statek Studenec, zděděný po strýci Vlachyni, a ta jej r. 1609 prodala. Také prodala r. 1604 statek svůj Zásadku, avšak za to koupila statek Mladoňovice na Moravě (1616). Ten dostal se pak dceři její Anně Voršile a manželu jejímu Zdeňkovi z Roupova. Vilém Lev ujal Beztahov, kromě toho držel v l. 1611 až 1615 Osečany a pak Voračice a skrze manž. Saloménu ze Žakavy, prve Radkovcovou, dostal se ve spoludržení Drahonic. Účastniv se povstání propadl své jmění a nechtě víru měniti vystěhoval se. Zemřel r. 1633 v Kulmbachu. Syn jeho Karel Adam Lev, soudův dv. a kom. rada, koupil ok. r. 1649 Bzí, r. 1650 Odlochovice a po manželce Lidmile Majdaléně ze Skuhrova († 1661) zdědil Úmonín a Louňovice. Úmonín prodal r. 1661 a Louňovice a Odlochovice odkázal posledním pořízením arcibiskupovi, ono k arcibiskupství a toto jemu samému. Zemřel r. 1672 bezdětek. – D. Malotická a Zásmucká pošlost. V okolí Kouřimě žil r. 1463 Ctibor a r. 1510 Václav, jenž držel r. 1514 Zalešany a později Malotice a byl místosudím († 21. list. 1524). Synové jeho byli Vok, Petr, Michal a Krištof. Krištof odděliv se r. 1525 penězi zakoupil se v Hryzeli a zemřel před r. 1544 bezdětek. Petr oddělil se r. 1525 také penězi a k tomu dostal r. 1526 od bratří Černé Bláto, držel v l. 1542 až 1545 Mančice a zemřel před r. 1555 také bezdětek. Vok ujal Malotice a zemřel před r. 1544 (manž. 1. Vrata z Olbramovic, 2. Kateřina z Dubenek). Syn jeho Jan V ok dědil se strýcem Petrem dvůr ve Hryzeli po Krištofovi, který r. 1544 prodali. Po Petrovi dědil polovici Černého Bláta, kterou r. 1555 prodal. Získav Svojšice prodal r. 1557 Malotice a hned po nich také Svojšice. Potom koupil Hranice, které r. 1560 prodal († j. 1581. manž. Eliška z Bezdědic). Michal vyženil s Voršilou z Bezděkova statek Koldín a zemřel před r. 1540. Synové jeho byli Václav, Jetřich a Jan, kteří r. 1555 polovici Bláta zděděnou prodali. Jan r. 1558 od Choceňských do smrti ztlučen a Jetřich zemřel r. 1572. Václav měl pak Koldín sám. Zemřel r. 1580 odkázav Koldín manželce Kateřině pocházející ze stavu robotného. Adam bezpochyby také z této pošlosti pocházející držel r. 1527 Pašiněves a r. 1533 Zásmuky, koupil před r. 1542 Janovičky a statky ve Hryzeli, r. 1544 Chvatlinu, r. 1547 Podmoky, r. 1548 pustý hrad Hrádek, ale prodal jej r. 1549 a Janovičky r. 1550. Za to získal r. 1550 Pelhřimov. Býval hejtmanem kouřim. kraje, pak podkomořím a hejtmanem Starého města Praž. († 2. led. 1552, manž. 1. Johanka ze Sloupna, 2. Eva z Olbramovic; tato měla do r. 1575 statek Petrovice u Prahy). Synové Zdislav a Karel koupili r. 1557 Malotice. Když r. 1565 se rozdělili, dostal onen Zásmuky, tento Pelhřimov. Potomstvo Karlovo záhy vymřelo. Karel oženil se r. 1568 s Alénou, nejstarší dcerou Karla ze Žerotína († 1593), s níž dostal pak panství kolínské, koupil r. 1575 Nepokojnice vzdav se r. 1572 Pelhřimova. Zemřel ok. r. 1588 zůstaviv syny Adama a Viléma, o jejichž osudech a potomstvu není nic známo. Zdislav vyženil s 1. manž. Kateřinou ze Chříňova statek Merklín a koupil Toušice (1582). Zemřel ok. r. 1583 zůstaviv vdovu Markétu z Liběchova, která držela Novou Libeň. Asi v ty doby prodány Zásmuky, které Adam, Jan († j. 1591), Petr a Karel, synové jeho, r. 1584 vložili ve dsky, avšak i Merklín r. 1595 prodali, a o Nepokojnice přišli pro dluhy (1596). Adam zemřel ok. r. 1598. Karel, nejmladší syn Zdislavův, držel Otěšice s Bukovou a později také Předslav. Jeho syn Petr Vilém měl Předslav, kterou r. 1673 prodal, druhý Oldřich Adam ujal Otěšice. Petrův syn Jan František stal se r. 1668 děkanem v Čáslavi († 5. ún. 1716). Po Oldřichovi († 1670, 1. manž. Dorota Lukavská z Řeneč, † 1651) zůstala vdova Sibyla Apolonie roz. Henigárka z Eberka a synové Jan Vilém († 1699), Petr Jiří, Rudolf Frant., Karel Maximilián, Ferd. Jindřich a Jan Václav. Statky Bukovou a Otěšice nebylo možno udržeti a r. 1674 prodány. Petr Jiří získal statek Podhoří († 1729 v Jankově), Ferdinand držel po bratru (již r. 1716) Podhoří († 1741) a měl syny Václava Děpolta (1728), Josefa Anděla a Karla. Václav sloužil u dělostřelectva, Karel byl v tovaryšstvu Ježíšově a Josef ujal Podhoří. S manž. svou Františkou z Harnachu (1743), tuším, mužských dědicův neměl. – E. Cehnicové a Kavkové. Předek jejich byl Rudolf (týž jako Rudolf z Průhonic?), jenž držel r. 1342 Cehnice u Strakonic a r. 1357 prodal plat klášteru piseckému. Synové jeho byli Oldřich (1357 – 77), Svojše (1357 – 79, naposled vladař na Prachaticích), Jan Cehnička (1357 – 97) a Bohuslav Sestřínek. Statek ten podědili synové Bohuslavovi, Karel a Bušek (1401), horliví katolíci, zejména Bušek, jenž se stal děkanem kapituly v Týně n. V. R. 1415 obdrželi Vidov, r. 1418 skoupili plat ve Svudčicích. Z téže pošlosti pocházel také Karel (1455) a Jan Cehnice (1431 – 65), jenž žil na Plzeňsku. Od některého z předešlých pocházel Oldřich Kavka, od r. 1415 držitel Štěkně, jenž držel se stranou pod jednou (1423). Téhož smýšlení byl syn jeho Zachař (1441 až 1475), jenž držel Štěkeň i Cehnice. V držení obou následoval syn Mikuláš (1484 – 1513) a pak tohoto syn Heralt (1521 – 67), jenž býval hejtmanem pracheňského kraje. R. 1548 koupil Švihov. Zemřel r. 1562 a pochován ve Štěkni (manž. Kateřina Malovka z Chýnova). Synové jeho byli 1. Mikuláš, jenž při dělení (1563) obdržel Štěkeň a byl ženat r. 1563 s 1. Dorotou z Klenového, 2. Voršilou Hasišteinskou z Lobkovic. Měl jedinou dceru Kateřinu, která se provdala za Bernarta z Hodějova. 2. Zdeněk dostal polovici Švihova, kterou r. 1566 prodal bratru Heraltovi. R. 1571 prodal pak vesnice u Švihova, jež si byl zůstavil, a vládl na Novém Smilheimu a Vyzovicích r. 1568 koupených; ty r. 1578 prodal nabyv r. 1574 Broumova. Zemřel r. 1583 bezdětek (manž. Johanka Trčkova z Lípy, vdova po Janovi Meziřickém z Lomnice). 3. Jan měl za díl Cehnice, koupil r. 1565 Žichovice, a zemřel r. 1577 zůstaviv vdovu Kateřinu z Ř. a syna Jana a dcery. Jan prodal r. 1602 Cehnice a r. 1603 Žichovice. Za to získal r. 1603 Broumov od dědicův po strýci Zdeňkovi. Prodav jej r. 1622 koupil r. 1624 z konfiskace statky Částkov, Pernolec, Staré Sedliště a j. Od r. 1626 byl zápisným držitelem hradu Karlšteina. Zemřel jako cís. rada r. 1643. Byl velice nábožný a posledních dvacet let svého živobytí prý masa neokusil (manž. Benigna z Lobkovic † 1625). Jediný jeho syn Jan František zemřel před otcem. Dcery Beatrix Johanna (provdaná hrab. z Porcie), Lidmila Benigna (manž. Františka Adama ze Šternberka) a Anna M. Eusebie prodaly r. 1657 Částkov a Sedliště. Beatrix koupila r. 1665 Vlašim, kteráž po ní děděna až na naše časy. 4. Heralt obdržel r. 1563 polovici Švihova, k níž koupil r. 1566 druhou polovici, za to prodal r. 1568 pustý hrad Skály. R. 1596 postoupil Švihova a Měřína manž. Kateřině ze Šternberka a dceři Sidonii, ale pro dluhy odhádány r. 1597 – 98 věřitelům († 1602). Synové jeho byli Jan Vilém († 1603), Jan Krištof a Zdeněk Lev (1612 na Roudném). Jan Vilém měl syna Jana Zdeňka, jemuž koupeny r. 1602 Cehnice. Týž držel také Štěkeň, kterouž postoupil s Cehnicemi (1610) mateři své Anně (zase vdané Loubské) ze Stříteže. Jan Krištof získal Dobrš a oženil se r. 1615 s Annou z Klenového. Dobrš zdědil po něm jediný syn Jan Vilém, jenž zemřel r. 1650 v Sušici jako poslední Kavka. Zboží své odkázal Přibíkovi Jeníškovi z Újezda. – Jan Cehnice z Říčan, jenž po r. 1431 na Plzeňsku žil, byl rozdílný od Jana bratra Karlova (1455). Později žil na Plzeňsku jiný Jan, jenž zemřel před r. 1503. Jeho synové byli Petr, Jan a Oldřich. Poslední dva dosáhli r. 1503 let svých, ale Jan záhy zemřel. Ostatní dva založili nové pošlosti. a) Petr koupil v l. 1505 až 1516 Přestavlky v Plzeňsku a žil ještě r. 1531. Synové jeho byli Jan mladší a Šebestián, z nichž tento Vejprnice prodal a ujav Přestavlky držel v l. 1568 – 72 také zámek pustý Skály. Koupiv r. 1574 Popovice v Kouřimsku prodal hned potom Přestavlky a přikoupil r. 1579 k Popovicům některé vesnice (manž. Markéta z Říčan) Synové jeho byli Jan, Petr, Heřman, Oldřich a Pavel. Heřman pomáhal r. 1599 při zavraždění posledního Cimburka; sám pak zabit 6. břez. 1601 od Zdislava Dobřenského a pohřben v Jeníkově. Pavel dědil r. 1586 Postupice po Anně Malovcové z Ř., ale postoupil jich r. 1593 manželce Anežce z Hodějova, která je r. 1596 prodala a za to Dub a Zálezly koupila. Byv r. 1618 zvolen za direktora, stál horlivě při stavech a králi Bedřichovi, tak že měl býti sťat, ale při výslechu vymluvil se tak, že mu dána milost a odveden do vězení na zámek Zbiroh, z něhož po r. 1627 propuštěn. Dub a Zálezly drželi po Anežce synové Jan Oldřich a Přech Šebestián se sestrou Annou vd. Markvartovou a později tato sama. Jan, bratr jeho, oženiv se s Evou Libenickou z Vrchovišť, držel Popovice, od nichž vesnice prodal r. 1592 Evě z Říčan, manželce Petrově; r. 1596 koupil Postupice, které zase r. 1596 prodal († ok. 1620). Synové jeho Oldřich, Václav a Heřman zdědivše Popovice prodali je r. 1628 Markétě roz. Vrchotické z Lantkova, manželce Oldřichově, a ta je r. 1630 prodala. Petr, druhý syn Šebestiánův, koupil s Evou manž. před r. 1593 Jemniště a zemřel r. 1617. Synové jeho byli Šebestián Jan, Adam a Karel Vilém. Tento záhy zemřel. Adam, jenž držel Jemniště a ženat byl s Marií Alžbětou z Olbramovic, přečkal jediného syna Viléma a odkázal proto († 1660) statek Jemniště druhé manž. Dorotě Kunce z Hodějova a dceři Veronice Johance (pak vdané Vratislavové); od nich pak r. 1666 prodán. Šebestián Jan držel za díl statek Struhařov a skrze manželku Annu Albertinu roz. z Fürstenberka (ovdovělou Briamontovou) dostal se v spoludržení Léštna. Před tím měl manž. Johanku Annu Chobotskou. Syn jeho Petr Vilém Ignác dědil po otci Struhařov a oženil se s Marií Maximilianou z Doudleb, s níž držel v l. 1659 – 70 statek Mitrovice; táž paní koupila r. 1676 Jezero. Při děleni pozůstalosti mateře své (1668) obdržel za díl Léštno. Býval hejtmanem kraje vltavského († 3. dub. 1699). Starší jeho syn Karel Šebestián držel za živobytí otcova Mačice a r. 1699 ujal Léštno, jež prodal (1712) příbuzným své manž. M. Zuzany roz. hrab. Götzovy († 1721) a držel potom statek Čestice, kterýž po něm († 1728) zdědily tři jeho dcery. Mladší syn Ferdinand František obdržel r. 1693 od otce Struhařov, po matce dědil Jezero a koupil r. 1699 Jemniště, k němuž tyto statky a přikoupené Postupice připojil, ale to vše prodal r. 1717 a držel pak do r. 1720 Bukovany, v l. 1721 – 22 Sedlec a konečně Libouň (od r. 1726). Byl c. k. radou, r. 1712 hejtmanem St. m. Praž. a od r. 1719 tajným radou († 25. ún. 1734, manž. Anna Šťastná roz. Kořenská). Jediný syn Ferdinand měl po otci Libouň, kterou r. 1748 prodal. Zemřel r. 1756 v Benešově (manž. Barbora z Věžník † 1761). Synové jeho a poslední toho rodu byli František Adam († c. 1798), Josef († 19. čce 1806) a Ferdinand. Tito dva sloužili v c. k. vojště – b) Oldřich, nejmladší syn Janův, držel v l. 1527 – 32 Pňovany. Synové jeho byli Oldřich, Jan, Šťastný a Vilém († j. 1560). Jan držel s Vilémem Sulislav, potom nějaký čas Dražovice a Žihobce (po bratru Šťastném). Žihobce prodal r. 1556. Zemřel r. 1571 bezdětek a Sulislav dostala se Barboře Býčkové z Ř. Šťastný držel Vejprnice, jež prodav, koupil r. 1548 Dražovice a Žihobce. Nedlouho potom se utopil. Oldřich držel Pňovany a koupil r. 1595 Merklín. Synové jeho byli Jan (1593 při dvoře biskupa olom., † 1624), Heřman († j. 1624), Jiří († j. 1624), Vilém Bořivoj, Krištof Pavel, Petr, Sigmund a Jáchym, kteří r. 1624 Merklín prodali. Heřman držel po otci Merklín, který mu r. 1620 zabrán, ale r. 1623 bratřím navrácen. Vilém prodal r. 1612 svou čásť Otěšic a držel pak Třebobuz (1624), kterou pak prodal a seděl r. 1642 na Blatnici. Krištof dostal za díl Újezd nade Mží, který r. 1617 prodal Později měl Rakolusy a zemřel r. 1642 zůstaviv vdovu Kateřinu ze Žakavy († ok. 1669) a potomstvo. Petr (mladší) koupil r. 1606 Dolní Lukavici, kterou r. 1615 prodal, pak koupil Osek, který mu r. 1625 zabrán. Sigmund držel Pňovany s bratrem Jáchymem. Tento koupil r. 1627 Chrančovice a s bratřími prodal r. 1638 Luhov. Po Sigmundovi byli synové Heřman Vilém a Jaroslav Vilém († 1671), z nichž onen držel Pňovany, Rakolusy a Chrančovice a r. 1703 v Touškově zemřel. Statky ty převzal po Janovi Maximiliánovi z Ř. r. 1682. Po Krištofovi zůstala dcera Lidmila Eliška vdaná Černínova, která držela po mateři Rakolusy. – F Z neznámé pošlosti byl Vilém Hartman, který koupil r. 1653 Kněžice. Synové jeho byli Heřman Arnošt († j. 1679), Vilém Leopold, Ferd. Ctibor a Václav Rudolf. Petr prodal Kněžice a koupil s manž. Žofií Borynkou ze Lhoty Čestice. Zemřel r. 1696 a polovici jeho dědili bratří. Václav seděl na Ptejně a měl manž. Voršilu ze Žakavy, která r. 1704 statek svůj v Jivjanech prodala († 1717). Syn jeho Bernart Vilém stal se r. 1712 farářem v Nov. Rychnově a r. 1718 kanovníkem v Litoměřicích († 1726). Vilém Leopold držel Rakolusy a skrze manž. Barboru Lidmilu roz. Úlickou z Plešnic († 1727) dostal se v drženi Úlic. Získav pak i Pňovany přišel o všecko a žil na Vysokém, statku manželčině († 1722). Synové jeho byli Frant. Ferdinand (vyjel ze země ok. r. 1707 a zahynul kdesi), Frant. Felix, Jan Vilém a Václav Vojtěch. Druhý z nich držel r. 1719 Milhostice a Bonkovice. Václav držel po mateři Vysokou († 1762). Tu dědil po něm syn Jan Josef a po jeho brzké smrti matka M. Gabriela Kfelířka ze Zakšova († 1787), která jej odkázala do rodu Kfelířův. – Kromě těchto připomínají se od XIV. stol. Říčanští, které nebylo lze vpraviti do vývodu. Sčk.