Richard II.

, anglický král 1377 – 99; poslední z přímé linie Plantagenetů (do 1386 za něho vládl regent). Syn Eduard, vnuk Eduarda III. V roce 1396 uzavřel příměří s Francií. V důsledku rozporů s částí vysoké šlechty byl donucen se souhlasem parlamentu k abdikaci; pravděpodobně zavražděn.

Ottův slovník naučný: Richard II.

Richard Iichard, král angl. (* 6. led. 1367 – † 14. ún. 1400), syn Eduarda »Černého prince« († 1376), nastoupil na trůn jako jedenáctiletý chlapec po smrti svého děda Eduarda III. (1377). Za jeho nezletilosti stáli v čele vlády jeho strýcové, vévodové z Lancastru, Yorku a Gloucestru. Mladý král dal na jevo zmužilost a duchapřítomnost za sociální bouře Wat Tylerovy r. 1381, ale jinak podléhal vlivu svého dvorského okolí. Pro úlevy, jež vzbouřenému lidu slíbil, neuměl vymoci na parlamentě schválení. R. 1385 Richard vypravil se do Skotska, ale s nevalným prospěchem. Poměry, jež v té době zavládly na dvoře král., kde proti sobě stáli milcové rozmařilého a nestálého Richarda a jeho příbuzní i jiní zástupcové vysoké aristokracie, vedly r. 1386 k otevřené roztržce. Richard byl nucen zříci se některých milců a přijmouti po bok parlamentní radu, jíž v čele stál jeho strýc, Tomáš vév. z Gloucestru. Ale r. 1389 podařilo se králi zbaviti se nepohodlného poručnictví. Richard učinil potom příměří s Francii a se Skotskem, když pak r. 1394 zemřela jeho první manželka Anna, dcera cís. Karla IV., zasnoubil se r. 1397 s Isabellou, dcerou krále francouzského. Ale přátelství s Francií bylo v Anglii nerado viděno a nepoddajní velmožové jali se rozdmychovati nespokojenost, již ostatně Richard sám množil svou nemírnou marnotratností Richard zakročil r. 1397 rázně proti předním svým protivníkům a strůjcům událostí z r. 1386: Gloucester byl zajat a v žaláři zavražděn, hrabě Arundel popraven, jiní vypověděni. Ale tyto násilnosti postavení Richardovo jenom zhoršily. Když r. 1399 Richard podnikl výpravu do Irska, vzbouřil se bratrovec jeho Jindřich z Herefordu (z rodu Lancaster), kterého Richard byl r. 1398 vypověděl zmocnil se Richarda, jejž šmahem všichni opouštěli, přinutil jej k odstoupení a vymohl na parlamentě snesení, že Richard sesazen a Jindřich na jeho místě prohlášen králem. O něco později (14. ún. 1400) zemřel Richard ve vězení na zámku Pontefractu, pravděpodobně smrtí násilnou. – Srv. Wallon, Richard II. (Pař., 1864; 2. sv.); Pauli, Gesch. v. England (Gotha, 1855; 4 sv.). Hýbl.

Související hesla