Robert II. Stuart

, skotský král od roku 1371; zakladatel dynastie Stuartovců. Po matce vnuk R. Bruce. 1329 – 41 vládl jako regent za svého nezletilého příbuzného Davida II. (1324 – 1371). Po jeho smrti zvolen králem skotskou šlechtou, která neuznala dědické nároky anglického Eduarda III. Udržel nezávislost Skotska na Anglii, ale byl nucen dělit se o moc se skotskými stavy.

Ottův slovník naučný: Robert II. Stuart

Robert II., kr. skotský, syn Waltera III., stewarda skotského, a dcery Roberta Brucea (* 1316 – † 1390). Po smrti otcově (1326) zdědil úřad otcův a podporoval, ač mlád, svého strýce Davida Brucea proti Edmundu Baliolovi. Brzy stojí v čele celé strany, přející Davidovi, jenž protivníkem svým byl donucen odejíti do Francie. S pomocí franc. krále Filipa z Valois Robert přivodil návrat Davidův do Skotska (1341) a po novém zajetí krále u Durhamu (1346) uznán od Skotů regentem. Smíření Davidovo s Anglií a smlouva jeho s králem angl. (1363), kterou Eduardu III. zajištěno nástupnictví, roztrpčilo Roberta, který příbuzenským svazkem s rodem Bruceů jsa spojen sám činil si naději na nástupnictví. David, aby předešel vzpouře, uvěznil Roberta i s třemi syny (1368). Ale parlament odepřel uznati smlouvu Davidovu s Eduardem III. a ujal se Roberta, který r. 1369 zase byl propuštěn na svobodu a po brzké smrti Davidově (1371) dosedl na trůn skotský. Jsa tenkrát již 55letý nedovedl za svého kralování vyvinouti dostatečné energie, jíž bylo třeba při stálých bojích s Anglií. Konečně stavové, uznavše jeho neschopnost k dalšímu panování, jmenovali jeho syna Roberta regentem. Robert přežil své sesazení jen o rok.

Související hesla