Rodin Auguste

, francouzský sochař a kreslíř; významný představitel symbolismu, zakladatel moderního evropského sochařství. V raných dílech ovlivněných romantismem jsou patrné naturalistické prvky, později inspirován malířským impresionismem. Impresionistické omezení na zrakový vjem však překonal vystižením psychofyzických stránek života. Ovlivněn Michelangelem. V roce 1876 vytvořil sochu nahého mladého muže (Kovový věk), která se setkala s nepochopením, znamenala však historický mezník ve vývoji evropského sochařství. Rodinova tvorba zahrnuje pečlivě propracované mramory, rychle nahozené terakotové skicy i zdánlivě nedokončená torza. Snažil se hmotou vyjádřit obraz vnitřního citového života člověka (Myslitel). Často zobrazoval figury v extrémně vypjatých pózách (pomník H. de Balzaka), hlouběji vyjadřujících psychický prožitek, porušoval hladký povrch sochy, aby oživil a zdramatizoval formu. Autor psychologicky propracovaných portrétů (G. Mahler, V. Hugo), tvůrce nového typu pomníku (Občané z Calais).

Ottův slovník naučný: Rodin Auguste

Rodin [roden] Auguste, sochař franc. (* 1840 v Paříži). Byl pomocníkem v dílně u znamenitého sochaře Baryeho. Tento slavný umělec, proslulý svými sochami zvířat, působil na mladého hocha silou svých prací realistně poňatých i provedených. Rodin nebyl v jeho dílně dlouho, přešel do jiné, kdež byl více spolupracovníkem než žákem. Umělec velikého světa, elegantní a raffinovaný Carrier-Belleuse, u něhož pracoval, nestal se Rovi vzorem, ale lze za to míti, že v jeho atelieru se zdokonalil po stránce technické. Válka r. 1870 vypudila Rodina z Paříže, šel do Brusselu a pracoval se sochařem van Raesburgem o výzdobě nové budovy brusselské bursy. Již r. 1864 Rodin vystavil masku Muže s přeraženým nosem, nápadnou svým originálním pojetím a bystrým pozorováním přírody, avšak teprve r. 1877 jméno Rovo proniklo do veřejnosti. Vystavoval tehda sádrový odlitek svého Kovového věku (L’homme de l’âge d’airain) a nebyla to ani dokonalá modelace některých částí této sochy, jako spíše spor mezi Rodinem a výstavní porotou, jímž pozornost celé Paříže na dílo i tvůrce jeho byla obrácena. Jury totiž odmítla sochu, neboť prý je to odlitek podle přírody, podle živého modelu. Rodin dokázal před zvláštní kommissí nesprávnost tohoto tvrzení a r. 1880 byla socha v bronzovém odlitku vystavena v paříž. Saloně a zakoupena pro sbírky Luxembourgu. Od této chvíle Rodin stal se v Paříži známým, získal přívržence svého osobitého umění, ale též mnoho odpůrců, tak že při každém objevení nějaké práce Rovy rozpoutal se vášnivý boj ve veřejném tisku i ve společnosti pařížské ohlasu nabývající. Rodin veleben jako největší sochař Francie, ba i moderní doby, a zase napadán jako po sensaci se pachtící novotář a nesvědomitý poseur. Socha Sv. Jana Křtitele (1881) stejně jako pomník Victora Huga (1886) vzbudily posměch i chválu. Vytýká se Rovi, že zúmysla zanedbává technické propracování svých soch, že jeho ponětí monumentálních prací je v přikrém odporu s dosavadními názory o důstojnosti prací pomníkových a že Rodin sám není důsledný, kombinuje realismus s tradicionálními, přežilými rysy (na př. nahotou postav i při podobiznách moderních lidí). Nicméně vzrostlo uznání Rovy technické virtuosnosti, která se jeví v jemném, zároveň vždy volném a lehkém provedení jeho portraitův. Také statuární práce Rovy prozrazují, že umělec dovede svůj model vystihnouti a reprodukovati do všech podrobností a že tedy skizzovité provedení jeho soch lze pokládati za umělecký rozmar, ne vždy místný a o vkusu svědčící. Z podobizen v l.1881 – 86 provedených zasluhují zmínky: Jean Paul Laurens; sochař Dalou; Victor Hugo; Legros; Ant. Proust; Henry Becque. Pak vzniklo veliké dílo Měšťané z Calais, pomník pěti mužův, kteří dobrovolně své životy obětovali za spásu města svého (Les bourgeois de Calais), originální sousoší r. 1895 v Calais postavené, nikoli však podle přáni Rova bez podstavce prostě vedle cesty, nýbrž vyvýšeně po způsobě dosavadním. Tato skupina je spolu s Polibkem (1898) ukázkou umění Rova, z níž poznáváme vysoce nadaného sochaře vzácného talentu pozorovatelského. Rodin pokládán jest za vynálezce nového umění sochařského, objevovati, postřehovati a zachycovati pohyb. Jeho sochy bývají označeny jako »pohybové«, v každé se snažil zobraziti okamžik nějaké akce tělesné neb aspoň svalové. Největší rozruch působil Rodinův Balzac, pomník geniálního spisovatele francouzského (1898). Postava Balzakova zahalena v župan, jehož prázdné rukávy volně splývají. Tělo úplně zmizelo v plochých záhybech županu, jenom hlava vyčnívá. Proti této soše strhla se bouře nevole, jinak přívrženci Rovi spatřovali v ní »první pomník moderní«. Zmíněný Polibek, skupina dvou nahých mladistvých těl, líbil se dosud nejširším kruhům obecenstva, je to dílo spojující s naturalistním provedením detailů vzácnou u Rodina lahodnost linií. Jiné větší komposice Rovy jsou: Pekelná brána; pomník pro generála Lynche; socha Evy; drobné, mnohdy velmi effektně z mramoru provedené sochy a bronzy, skupiny: Pokušení sv. Antonína; Prchající láska; Mladá matka; Stařena a četné různě se pohybující, v dřepu sedící, lehající dívčí postavy, pod rozličnými jmény vystavované. R. 1902 »Manes«, spolek výtvarníků českých v Praze, pořádal soubornou výstavu Rových prací ve zvláštním, za tím účelem arch. Kotěrou navrženém pavilloně u zahrady Kinských na Smíchově. Výstava obsahovala mnoho originálův a odlitky všech čelnějších prací Rových, úhrnem 88 plastik a 75 rámů s kresbami. Rodin sám přijel do Prahy a byl zde slavně uvítán a hoštěn. Jeho socha Kovový věk zakoupena v bronzovém odlitku radou kr. hl. města Prahy a postavena v městském museu pražském. Z portraitů poslední doby vynikají hlavy Rocheforta a sochaře Falguièra, z komposic Ruka boží. F.H-s.

Související hesla