Rohy

, zoologie útvary z rohoviny, které vyrůstají na hlavě některých savců. Vývojově vznikají z chlupů (což je patrné u nosorožců). Základem rohu turovitých sudokopytníků je výběžek čelní kosti, který je pokryt rohovinovým toulcem. Rohy nejsou shazovány, dorůstají celý život a vyvíjejí se u zástupců obou pohlaví. Tvar rohu je druhově a často i pohlavně specifický.

Ottův slovník naučný: Rohy

Roh (cornu) jest výrostek na hlavě ssavců přežvýkavků dutorohých (Bovidae s. Cavicornia) a na čenichu nosorožců (Rhinocerotidae). U těchto jest roh plný, složený z vláken rohovité hmoty. Dutorožci mají na kostech čelních dvé klínovitých, trochu zakřivených a se stran smačklých kostěných pahýlů, jež mají uvnitř ráz kosti spongiosní s číškovými dutinami a rostou do délky, u kořene i do tloušťky. Pahýly jsou pokryty škárou, s níž jest periost jejich pevně spojen; i tu má škára na povrchu papilly, arci modifikované, u kořene rohu nejlépe vyvinuté. Vlastní, duté těleso rohu jest složeno z mocných vrstev rohovitých buněk pokožkových, velice zploštělých a ztvrdlých; nové, vnitřní vrstvy této rohovité hmoty jsou jako pochvou obklíčeny vrstvami staršími, jež se tedy čím dále, tím více od kostěných pahýlů vzdalují. Jsou tudíž rohy téhož původu, jako srsť, kopyta, drápy a pod. I na rozích viděti často »létæ v podobě vypuklých vln nebo naopak ryh, zářezů atd. Vzrůst jejich není po celý rok stejně intensivní a také věkem mu rychlosti a vydatnosti ubývá. Ssavci dutorozí neodhazují rohů, jako na př. přežvýkavci parohatí; jen americká Antilocapra je tu výjimkou, ač prý se jí rohy obnoví jen jednou.

Podobnou úpravu mají také duté ostruhy kohoutů četných ptáků kurovitých (Gallus, Phasianus, Pavo, Meleagris a j.), navlečené na zvláštní, k běháku pevně přirostlé podpůrné kůstce. Někteří (Brandt) mají podle vývoje kostěné pahýly rohů za homologii parohů; jako totiž u mláďat srůstá kosť rohová, prvopočátek pahýlu (os cornus) s kostí čelní, tak srůstá také paroh s pučnicí. Dělíme (podle Brandta) rohy takto: I. Rohy kožní (nosorožci). II. Rohy kožní i kostěné: 1. Bez kosti rohové (os cornus; lichý roh na čele žirafy). 2. S kostí rohovou (os cornus): a) tato kosť jest trvalá a pokryta normální koží (oba rohy žirafy); b) kosť odpadává a jest pokryta s počátku řídkým integumentem s krátkou srstí (parohatí); c) kosť jest trvalá, pokryta zrohovatělým integumentem (dutorozí). Br.

Dutý roh zvířecí hodil se velmi dobře již národům starověkým za nádobu na uschovávání vína, oleje atd. (jako podnes na Východě), dále za nádobu picí (u Řeků rhyton [v. t.]); též u starých Germanů a j.; ve středověku býval okován stříbrem nebo pozlacenou mědí) a konečně za nástroj hudební.

Jakožto znak síly, moci a důstojnosti přidáván býval roh některým bohům a héróům: na starých mincích řeckých bývají s rohy nebo růžky vyobrazeni Ammón, Bakchos, Isis, na mincích perských a makedonských Alexander Vel. a někteří jeho nástupcové. Také Mojžíš vyobrazuje se někdy s rohy.

Roh jakožto nástroj hudební, skutečný to dutý roh zvířecí, vyskytuje se od časů nepamětných a sloužil zprvu asi jen jako hlásná trouba k sesílení lidského hlasu za účelem signálů ve výpravách válečných, pak také užíváno ho i při slavnostních obřadech, veřejných průvodech, nár. hrách a j. Do dob nejnovějších udržel se roh zhotovený z původní své látky jen ještě u ponocných, hlásných a pod. V hudbě umělé však velmi záhy přikročilo se k napodobení rohů přirozených hotovením trub kovových. Řekové, k nimž rohy přešly od Egypťanů, měli vedle trub rovných i zakřivené a Římané nazývali troubu rovnou i zakřivenou, jíž ve válce užívali, tuba; silně zakřivený roh, jejž zvláště jezdci nosili a jenž při troubení pod pažím procházeje končil se nad hlavou slul u nich lituus a cornu. Rohy keltické končily se podobou báječných hlav zvířecích, paflagonské hlavou býčí, medské podobou zvonovitou atd. Zlatý roh Číňanů byl u nátrubku úzký, rozšiřoval se uprostřed a ke konci zase se úžil. Ač u všech národů měly nástroje tyto tvary různé, přece zásada jejich a způsob vyluzování tónu u všech je stejný. Děje se totiž tak jako u jiných kovových nástrojů nátrubkem, t. j. kovovým násadcem širším otvorem k ústům přitisknutým, tak že přední části rtů foukáním uvedou se ve chvění a tím sloupec vzduchu v nástroji se rozezvučí. Při foukání prudčím záchvěvy jsou kratší a nástroj vydá některý vyšší tón harmonický. Časem i vývojem hud. umění roh vzal na se rozmanité tvary, jako roh alpský; roh poštovský; roh myslivecký, podobný sokolovce, jejž vynalezl V. F. Červený r. 1867, starý roh lovecký, v Rusku a Anglii užívaný, toliko do půlkruhu zatočený a silně kuželovitý, z něhož vyvinul se t. zv. zpěvoroh č. křidlice; roh lesní, z něhož vznikly Korny, vedle nichž užívalo se také rovných, pak točených trub, později polnic, při hudbě chrámové pak pozounů. Roh anglický jest podoben k hoboji, jen že má uprostřed kolínko; s rohem nesouvisí nijak.

Související hesla