Romantika

, neobyčejnost, dobrodružnost, fantastičnost; dojímavá krása.

Ottův slovník naučný: Romantika

Romantika, romantismus, název v literární historii i v dějinách umění přečasto užívaný, tají v sobě obsah historicky i věcně velmi rozmanitý, různotvárný a namnoze také mlhavý. romantikou bývá především nazývána epická i lyrická poesie křesťansko-rytířského středověku (romantika středověká), v patrné protivě k poesii antické, klassické (o rázu této romantiký srovnej příslušné části v dějinách literatur národů románských, s jejichž románem jméno romantika souvisí, germanských i slovanských). Po druhé označován jménem romantika široký proud ideí, citů, snah, jenž na prahu XIX. stol. zachvátil všecky evropské literatury s německou v čele. Hlavní popud k této veliké revoluci, jež všemu duševnímu životu evropského lidstva na celé půlstoletí vtiskla význačnou pečeť, tkvěl v jednostranosti osvícenství, kteréž povýšivši rozum na svrchovaného vládce, porušilo rovnováhu, harmonii mezi mohutnostmi duševními a tím přirozeně a nutně vzbudilo reakci citu a fantasie. K této obecné reakci protiosvícenské u jednotlivých národů přidružují se další, zvláštní, národní vlivy básnické (Rousseau, Shakespeare, Milton, Ossian, Goethe [z jehož románu Wilhelm Meister abstrahována theorie i jméno romantické poesie od Fr. Schlegla, lidová poesie, křesťansko-rytířská romantika]), filosofické a vůbec vědecké (Rousseau, Herder, Fichte, Schelling), politické (války napoleonské s jejich důsledky) atd., pod nimiž r. osobitě se vyvíjí, nejdříve, nejvýznačněji a nejoriginálněji v Německu, pak ve Francii a Anglii (literatury při čl. Německo, str. 134 sl., Francie. str. 527 sl., Anglie, str. 367 sl.), odkud mocně působí na vývoj romantiky ostatních národů (na příslušných místech). Posléze názvu romantika užívá se k označení nejrozmanitějších zjevů literárních, uměleckých, politických atd. z doby nejnovější, jež nějak upomínají na obsah i formy romantika-ky středověké i nové, často se zřejmou protivou k reálnímu, rozumovému, praktickému atd. Srv. Haym, Die romant. Schule (Berl., 1870 a 1902); Th. Gautier, Histoire du romantisme (Pař., 1872 a 1884); Nisard, Essai sur l'école romantique (t., 1891); Brandes, Die Literatur des XIX. Jhs. in ihren Hauptströmungen (1892, 3. vyd.); F. V. Jeřábek, Stará doba romant. básnictví (Praha, 1883); M. Murko, Deutsche Einflüsse auf die Anfange der slavischen Romantik (Št. Hradec, 1896). Česká literatura XIX. stol. díl I. a II. (Praha, 1902 a 1903). .

Související hesla