Romantismus

, myšlenkové hnutí a jeden z hlavních směrů ve výtvarném umění, hudbě a literatuře v 19. stol. Rozrušoval hodnoty, které přineslo osvícenství a klasicismus 18. stol.; proti klasicistním výtvarným pravidlům uplatňoval tvůrčí svobodu umělce, proti racionalismu stavěl cit, vášně, fantazii a vůli, proti ideálu antiky vyzdvihoval hodnoty středověku, proti idealizaci požadavek opravdovosti, proti abstraktnímu pojetí člověka zdůrazňoval konkrétního jedince (mimo jiné zájem o lidskou psychiku), proti obecnému pojetí lidství ideu národa. Předstupněm romantismu v literatuře a estetice byl preromantismus 18. stol. i ideje J.-J. Rousseaua. V 19. stol. byl romantismus postupně vystřídán realismem;
1. výtvarné umění v architektuře romantismus reprezentován historismem; v období vrcholného romantismu v 1. pol. 2. stol. zejm. neogotika a novorománský sloh, v období pozdního romantismu ve 2. pol. 19. stol. zvláště historický purismus (Viollet-le-Duc, J. Mocker). Vznikaly komponované zahrady s architekturou (umělé zříceniny, chrámky, poustevny ap.). V sochařství rozvoj pomníkové tvorby, v malířství náměty ze středověkých dějin i ze současnosti (osvobozenecké války); inspirace přírodou, hudbou, divadlem, literaturou i světem pohádek a idealizovaným vnímáním Orientu. Nejvýznamnější malíři: W. Blake, W. Turner, J. Constable, Th. Géricault, E. Delacroix, C. D. Friedrich, v českých zemích bratři Mánesové, J. Navrátil, F. Tkadlík, A. Kosárek;
2. hudba období asi 1800 – 1900, kdy došlo k uvolnění klasické formy, obohacena rytmika, harmonie a instrumentace, uplatňovány prvky lidové hudby. V rané fázi (asi 1800 – 30) vznikala zejm. písňová a klavírní tvorba (F. Schubert, C. M. von Weber, F. Mendelssohn-Bartholdy, R. Schumann, F. Chopin). V novoromantismu (od 30. let 19. stol.; H. Berlioz, F. Liszt, R. Wagner) se hlavními formami staly programní symfonie, symfonická báseň a hudební drama, v pozdním romantismu (J. Brahms, A. Bruckner, G. Mahler) zejm. symfonie;
3. literatura umělecký proud v evropských literaturách 1. pol. 19. stol. Romantismus byl uměním vyhraněně subjektivistickým, individualistickým. Zásadně odmítal klasické estetické normy, kladl důraz na původnost, tvůrčí svobodu umělce, jeho emocionalitu a spontaneitu, preferoval lidové umění a národní tradice. Romantický hrdina se zpravidla ocital v neřešitelném konfliktu se světem, v němž se cítil jako osamělý cizinec. Východisko hledal v návratech do světa fantazie a exotiky, k prostým venkovským lidem spjatým s přírodou a tradicemi nebo v idealizaci minulosti. Láska jako jedno z hlavních témat romantismu zůstává nenaplněna. Objevuje se myšlenka, že svět nelze proměnit ani vůlí, ani vírou v nadosobní ideál, ani gestem protestu nebo vzpoury; odtud plynul příznačný romantický pesimismus, zklamání, skepse. Typickými žánry byly lyrická balada, básnická povídka či poema, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román a povídka. Mezi hlavní představitele patřili zejm. G. G. Byron, P. B. Shelley, S. T. Coleridge, W. Scott, A. S. Puškin, M. J. Lermontov, A. de Musset, V. Hugo, A. Mickiewicz. V české literatuře především K. H. Mácha, J. K. Tyl, K. J. Erben, K. Sabina, B. Němcová.

Související hesla