Rozmnožování

, reprodukce –
1. biologie vznik nových jedinců z jedinců rodičovských; při omezené délce individuálního života organismů umožňuje nástup další generace; a) rozmnožování nepohlavní, asexuální (vegetativní), je nejjednodušší; u jednobuněčných (např. u prvoků) dochází k rozdělení mateřského jedince na dva jedince dceřiné (viz též dělení buňky). U mnohobuněčných je rozšířené u rostlin (např. nepohlavní výtrusy u hub, řas, u cévnatých rostlin tvorba adventivních pupenů, pacibulek, hlíz, odnoží aj.). U nižších mnohobuněčných živočichů se vyskytuje formou pučení, dále jako dělení, fisiparie (u láčkovců, např. korálových polypů, ploštěnek, některých mnohoštětinatých, kroužkovců) a jako polyembryonie (savci včetně člověka – vede ke vzniku jednovaječných dvojčat, popř. trojčat ap.). Nepohlavní rozmnožování je rychlé, výhodné ve stálých životních podmínkách. Potomci jsou geneticky identičtí s rodiči, nevariabilní a málo odolní vůči změnám prostředí; b) rozmnožování pohlavní, sexuální, zajišťuje velkou variabilitu potomstva. Probíhá jako spojení dvou buněk (gamet), obvykle pocházejících z různých rodičů. Gamety mají následkem meiózy haploidní počet chromozomů, dochází k rekombinaci genů obou rodičů a při oplození vzniká další kombinace genů samce a samice, což zvyšuje variabilitu potomstva. U některých živočišných druhů (bezobratlých) je někdy rozmnožování nepohlavní vystřídáno rozmnožováním pohlavním, popř. se střídá pravidelně (viz též rodozměna). Při pohlavním rozmnožování dochází obvykle k odlišení samců a samic (viz též pohlavní určení), a to nejen k odlišení jejich gamet, produkovaných pohlavními žlázami, ale i k odlišení dalších tělesných znaků (viz též pohlavní dvojtvárnost);
2. polygrafie způsob rychlého získávání přímých otisků nebo kopií, zpravidla v malém počtu.

Související hesla